16.1.2026 – mega horko

Včera večer jsme dostali info od našeho mulaře, že velké batohy a duffle bagy musí být připravené nejpozději v osm ráno. Vstávám tedy v 6:45, abych se na pohodu nasnídal a vše stihl sbalit. Vše stihneme, takže v 8:00 máme vzorně na jednom místě všechny batohy, duffle bagy a bramborové pytle. 😉 Po půl deváté dáváme naši klasickou rozcvičku, ale tentokrát ji máme uvnitř kopule kolem stolu. Stůl tedy využíváme v rámci některých cviků a dáme si dokonce kolečko běhu kolem stolu. Pak si dáme venku fotbálek a volejbal, abychom se zahřáli, protože kemp je stále ve stínu, i když Slunce se již pomalu, ale jistě přelévá přes horský štít. Kde jsme vzali balón? Marcel koupil menší plastový balón v Mendoze, že se bude hodit. A taky, že jo. 😉

V půl desáté již v celém kempu úřaduje pevnou rukou Slunce a my tedy vyrážíme do dalšího kempu – tentokrát by to mělo být nějakých 15 km a opět cca 400 výškových metrů. Hned ze startu se proplétáme mezi vyššími keři a přecházíme na druhou stranu řeky po mini mostě. Následuje ostřejší stoupání, díky kterému máme opět luxus výhledy do údolí, které máme doslova na dlani.

Následující pasáž je táhlé otevřené údolí, kterým se prokusujeme výš a výš. Slunce jede stále bomby a obloha je doslova vymetená – ani mráček. Po obou stranách nám společnost dělají kamenné svahy, které jsou zabarveny do rezavých tónů. V pravé poledne vyhlásíme delší pauzu na oběd. Zrovna jsme v pasáži, kde jsou kolem rozházeny celkem velké šutráky, takže to každý zaparkuje na jednom z nich a obědváme. Já si dojdu k řece pro vodu, která sice není barevně úplně ok, ale filtr Sawyer je drtič špinavé vody, takže mi po přefiltrování servíruje luxusně čistou vodu. 😉

Aby dnešní výstup nebyl tak jednotvárný, tak nám trail nabídne i pasáže, kdy procházíme obrovským řečištěm, kde si v tom otevřeném prostoru připadáme nicotní. Nakonec během dneška projdeme 3 obrovskými řečišti. I když Slunce jede na maximum, tak se dostavil i pan vítr, které nás příjemně ochlazuje. Ale i tak dneska Slunci nedám ani 1 cm čtvereční navíc – jsem zcela zahalený.

V rámci třetího řečiště již vidíme kemp, který se na první pohled zdá, že je od nás jenom kousek. Otevřený prostor ale solidně blafuje a my ne a ne ukončit dnešní etapu. Trail vede po hraně řečiště, ale Vojta se rozhoduje, že to vezme středem, i když ho čeká nějaké to brodění. Než dorazíme přímo do kempu, tak na nás na levé straně mezi 2 kamennými štíty vykoukne luxusně zasněžený vrcholek – naprostá paráda. Když kolem třetí odpoledne dorazíme do kempu (3 240 m.n.m), tak si uvědomíme, že nás dneska nemíjely naše muly – jsou tedy stále za námi. Za chvilku se objeví v posledním řečišti, takže je vše ok a my zanedlouho stavíme stany. Je masakr horko, takže se hned po postavení stanů přesuneme do volné kopule, která je vedle našich stanů. Samozřejmě za chvilku dorazí holčina, že tady nemůžeme být a my vše včetně nás samotných stěhujeme ven. Dokonce tady jsou kamery, takže se vše dokumentuje. 😉 Peggy s ní poté řeší organizační věci a všichni čekají na info ohledně záchodu. Jak víte, máme slavné sáčky, ale zatím se nám daří to vždy zvládnout v kempu na klasickém záchodě. Zde mají záchod, který je na suché bázi, takže po vykonání potřeby nabereme jednu až dvě konzervy sypkého materiálu, který je v kýblu u záchodu a zasypeme naši nadílku. 😉

Sedíme teda v té výhni a uvažujeme, co dál. Po chvilce se vrací holčina ještě s jedním týpkem jménem Jimmy a navrhují nám, že za 30 USD můžeme využít jinou kopuli. Bereme to všemi deseti. Ukryjeme se do kopule před nekompromisním Sluncem a na pohodu kecáme a odpočíváme. Pánové zjistí, že Jimmy má na prodej piva, takže to berou útokem. Týpek v tu dobu netušil, že dneska prodá veškeré své pivní zásoby – ano, do kempu dorazili žízniví Češi a Slováci. 😀 Měli jsme za to, že za 30 USD máme pouze pronájem kopule, ale týpek za chvilku přináší misku oříšků, misku sušeného ovoce a nealko drink. Tak tohle se nám hodně líbí.

Za další hodinu se postupně jdeme umýt do řeky. Protože nyní léčím a mažu spálená lýtka, tak se vykoupu/nevykoupu a přeperu si ponožky. Díky tomu, že lýtka jsou v podstatě permanentně mazané, tak se mi na nich usadila solidní vrstva černého prachu a vypadá to všelijak. Abych uklidnil šéfovou, že to je jenom prach, tak si jdu lýtka umýt přefiltrovanou vodou a poté se ukážu, že je to ok. A i opar se pomalu, ale jistě ztrácí a já už nestraším okolí. 😉

V půl šesté nám týpek nabídne, zda nechceme večeři – steak, bramborová kaše a zeleninový salát. Jj, ucítil šanci a chytil ji za pačesy se vším všudy. Jak jsem psal, tuto trasu chodí pouze cca 10 % lidí a dneska to vypadá, že tady jsme jediní. S nabídkou všichni souhlasíme, protože cena je naprosto lidová. Dostaneme další židle, abychom si mohli všichni sednout a ještě před večeří dostaneme talíř s melounem. V sedm se již všichni olizujeme nad luxus večeří, se kterou jsme vůbec nepočítali. Sakra rozdíl proti dehydratovanému jídlu. 😉

Po večeři Anton ČR s Jimmem domluví i snídani na sedm. Proč na sedm? Protože zítra musíme být sbaleni již v 6 ráno – muly a tedy i nás zítra čeká výškový kilometr, takže muly budou vyrážet co nejdříve. Po osmé večer už jen tak posedáváme a kecáme. Na chvilku hrajeme karty – opět klasické prší s Argentinskými kartami, takže nováčkům vysvětlujeme pravidla v rámci kejty. 😀 První hru hrajeme v šesti lidech a je to nekonečná hra. Nejvíc se smějeme, když už hraje jenom Vojta, Martin a já a Vojta a já Martinovi postupně dáme sedmičky, že si vezme 5 a 4 karty. Samozřejmě s tím vějířem, který pak měl, už nebyla šance a skončil poslední. Po deváté jdu spát, protože zítra bude nekřesťanský budíček.