19.1.2026 – přesun části věcí do C2
Poslední dny sledujeme díky hodinkám, u mě to jsou Garminy, naší kvalitu spánku. Včera mi hodinky ukázaly kvalitu spánku 45. To už je celkem špatné. A dneska? Šel jsem ještě níž a kvalita byla 32 a skoro žádný tvrdý spánek! I když jsem měl dneska ráno pocit, že noc byla ok, tak hodinky mi jasně naznačovaly, že dneska to bude náročně. A taky bylo. 😀 V noci už solidně mrzlo, takže mám zmrzlou vodu ve vaku na vodu a celé ráno s tím bojuji, abych to nějak dostal ven a nezničil vak.
Dnešním úkolem je vynést si co nejvíce věcí do kempu C2 a vrátit se zpátky. Kemp je vzdálen pouze 3 km a 500 výškových. Ale opět je třeba si uvědomit, že polezeme z 5 000 m.n.m. do 5 500 m.n.m. 😉 Po snídani tedy sbalíme vše, co již nebudeme potřebovat v rámci večera, noci a rána a v devět vyrážíme směr mega obrovská kamenná stěna. Po včerejší diskuzi upravujeme pořadí – vepředu jsou ti nejpomalejší, tedy Martina, Martin H. a já a budeme určovat tempo. Začátek je k nám ještě lehce milosrdný, ale po několika stovkách délkových metrů se trail zakousne do té kamenné stěny a začnu funět jak lokomotiva. Jdeme jak šneci, ale nedá se svítit. A k tomu začínám pociťovat, že jsem se opravdu dobře nevyspal – jsem solidně vyčerpaný a chce se mi spát.
Cesta do sedla byla nekonečná – většinu času jdu první, ale pak předávám otěže Martině a Martinovi a jdu za nimi. Rychlí vlci jdou vzorně za námi a vždy pauzírují jako my. Sedlo se zdá být nedosažitelné, ale nakonec se tam dotlačíme. Za sedlem nás přivítají souvislejší mapy sněhu. Kousek od sedla, kde si včera pánové schovali nějaké věci, si dáváme delší pauzu. Během pauzy jenom sedím, tlačím do sebe energy tyčku a málem usnu. Tady už to je jasně potvrzené – mám solidní spánkový deficit. A do toho začínám „mutovat“. Zatím mám „sexy chraplák“, jak říká Martina, ale tuším, že brzy ztratím hlas.
Podle mapy to za sedlem má být pouze 150 výškových metrů a 1,5 km do kempu. Nejprve lehce sestupujeme v rámci jakési náhorní plošiny, načež vidím ve svahu nalevo táhlé stoupání ve formě traverzu. V tu dobu jdu na výpary poslední s Martinou a Peggy, ale díky ne příliš ostrému stoupání pokračuji bez častých zastávek. Poslední úsek táhlé pasáže je ostré cik-cak stoupání a zde musím mít časté pauzy. Mám za to, že po přehoupnutí se přes ten vršek na nás vykoukne kemp a máme pro dnešek splněno. Hned jak se přes ten vršek přehoupne Vojta, tak na nás volá, že to je již kousek. Super. Když se přes ten vršek přehoupnu já, tak mi je hned jasné, že budu muset s Vojtou prodiskutovat definici slova KOUSEK, protože ji máme diametrálně jinou. 😀 Posuďte sami – na poslední fotce to fotím z místa. kdy Vojta zahlásil: „KOUSEK.“ a kemp je napravo, kde jsou ty mini postavy. 😀
Jediné pozitiv je, že máme luxus výhledy se zasněženými horami kolem. Opravdu je na co koukat. Pokračujeme po traverzu, který se v polovině zakousne do sněžného pole a bere to ostřeji nahoru, aby to zakončil mírným stoupáním do kempu C2 (cca 5 500 m.n.m.). Celkový výstup mi trval 4 hodiny. V kempu nás pustí do jedné kopule, takže si vaříme oběd a čaj – zde vše ze sněhu, protože tady už neteče voda. 5 500 je 5 500 m.n.m. 😉 V tu dobu jen sedím a jsem rád, že jsem rád. A už se těším, jak půjdeme zpátky do C1. Po jídle následuje přebalování věcí do černých pytlů, které necháme za jednou kopulí a zatížíme je kameny.
Měl jsem za to, že po uložení černých pytlů půjdeme hned dolů, ale Peggy nás nešetří a vytáhne nás ještě o minimálně stovku výškových metrů nahoru. Pak se rozdělujeme – Peggy, Palonc, Vojta a Anton ČR pokračují dál nahoru, zbytek valí dolů do C1. Počasí je luxus, takže máme nádherný výhled na celý kemp C2, který je usazen na mini náhorní plošině, za kterou to ostře padá dolů do dalšího údolí. Díky sněhu už to má typický vysokohorský nádech.
Cesta dolů je vždy daleko snadnější, ale jakmile narazím na nějakou vlnu, tak hned pocítím, že dneska opravdu jedu na výpary. V půl páté jsme dole v kempu. Slováci zde byli již ve čtyři. Po příchodu hned ulehnu od stanu, abych si odpočinul. Bohužel je ve stanu neskutečné horko, takže kolem pěti, kdy dorazí Peggy a spol, opět zakrýváme konstrukci kopule a ulehneme do stínu. Ale je to na palici – venku ve stínu je nám zima a ve stanu horko. Ale i tak se nám podaří usnout a já spím/ležím v kopuli do půl sedmé.
Kolem sedmi si vařím večeři a mám v plánu to co nejdříve zabalit, protože se potřebuji co nejvíce vyspat. Peggy je překvapena, že to balím tak brzy a ptá se proč. Tak jí řeknu, že jestli zítra chceme dotáhnout zbytek věcí do C2 a hned odpoledne zkusit vynést další věci do C3, tak jsem měl jít spát již před 6 hodinami. 😀