24.1.2026 – první odpočinkový den
Budím se po osmé a venku mě uvítá zataženo. To je na Mendozu trochu netypické v tuto dobu. Podívám se na hodinky a ty hlásí kvalitu spánku 83!!! Neskutečné, tohle je jiná. 😉 V devět jdeme s Martinem na snídani na naše místo – těším se na ten krajíc chleba se smaženicí. Když dorazíme na místo, tak je zavřeno a nic tam není. A když píšu nic, tak opravdu nic – ani stoly, židle, kvítka. Prostě všechno pryč. Nechápu. Vracíme se zpátky na hotel a tu nám Anton ČR píše, že je snídaně na hotelu. Když dorazíme k recepci, tak se ptám na snídani a jestli můžu hned zaplatit. A borka mi řekne, že snídaně je v ceně pokoje. Koukám na ni a nechápu. Minule jsme museli doplácet za snídani a teď je v ceně? A tu v hlavě slyším hlas, který mi říká: „Honzo, jsi v Argentině. Tohle je normální.“ 😀 Hned tedy s Marťasem fičíme do osmého patra na snídani. Bohužel v půl desáté to je už solidně vyluxované, takže to jistí tousty, jogurt a čaj.
Po snídani se vracím na pokoj a začnu si trochu srovnávat věci. Taky si vyzvednu druhý batoh s věcmi, které jsem tady nechal a nebral je na Aconcaguu. Kolem jedenácté usnu a proberu se ve 12:40 a již jsme v tradičním dusnu. Mendoza, jak ji znám, je zpátky. Ve 13:00 jdu s Martinou na pizzu, kterou si dáme napůl. Pak jdeme do města, protože chci najít tričko, na kterém by bylo malým písmem napsané Aconcagua. Bohužel v jediném outdoor obchodě, kde nějaké tričko Aconcagua mají, je nápis přes polovinu trička, což se mi nelíbí.
Po třetí jsme zpátky na hotelu a já s ChatGPT řeším vína. Chci domů a kolegům do práce přivést nějaké místní vína z Mendozy. ChatGPT mi doporučí pár značek, takže už jen najít nějakou prodejnu. Poloha hotelu je fakt luxusní – jedna velká vinotéka je jen blok od hotelu. Paráda. Do minuty jsem v obchodě a já se se svým hlasem – tedy spíš nehlasem – zeptám španělsky, jestli borec mluví anglicky. Ten ukáže, že velmi málo. Začnu anglicky, ale ani já sám sobě pořádně nerozumím, protože fakt nemám hlas. Borec vypadá vyděšeně, a tak beru telefon a ukážu mu značku, kterou mi doporučil ChatGPT. Borec najednou ožije a zavede mě k regálu, kde jsou klasické 0,7 l láhve. Ptám se, zda má i menší 0,35 l, protože chci dohromady vzít 7 ks a 7 „sedmiček“ jen tak nezabalím. Nejprve mi nabízí jednu značku, ale prý jestli chci něco kvalitnějšího, tak si mám vzít toto – Rutini Malbec. Ok – nakonec beru 6x Rutini Malbec (0,35 l) a 1x Angelica Zapata Malbec (0,7 l).
Kolem půl páté jsem zpátky a už jenom polehávám v posteli. V 18:45 jsme domluveni na steak – nakonec jdeme jen Martina, Martin Š. a já. Opět dáme nějaké to výborné maso a kolem osmi se vracíme na pokoj. Jsme sice domluveni v devět na fontánu v parku, ale nakonec to odpískám, protože tělo zahlásilo, že chce spát a tady nebyl prostor na diskuzi. 😉 V půl desáté už spokojeně spím.