25.1.2026 – druhý odpočinkový den a přesun na jiné ubytko
Vstávám kolem osmi a hodinky hlásí kvalitu spánku 91!!! Nemám slov. A hodinky mě chválí, kde můžou. Dneska nemám v plánu prokaučovat snídani, takže už v půl deváté jsem nahoře. Tam už jsou všichni kromě Martinů. Snídani si dávám i za včerejšek, takže mám plné talíře (čti: solidně jsem jim to tam vyluxoval). 😀
Dneska se musíme odpoledne přesunout na jiné ubytko, což znamená check-out z pokoje před desátou. Po snídani se tedy definitivně sbalím. A voda v pokoji? Ta během těch dvou dní vyschla. Před desátou opouštím pokoj, zaplatím a jdu se na chvilku projít do města. Chci ještě zkusit jeden obchod, jestli nemají to tričko Aconcagua. Tak bohužel ani tam nic nemají.
Po jedenácté jdu k bazénu, kde jsou skoro všichni, a na pohodu tam poleháváme. Prostě jsme v módu druhý odpočinkový den. V půl druhé jdu zpátky na hotel, abych se ukryl před horkem, které začíná nabírat na intenzitě. I když je čas oběda, tak díky velmi vydatné snídani zatím nemám hlad, takže to neřeším. Do půl čtvrté tedy polehávám na hotelu ve společenské místnosti a pomalu pročítám maily z práce, ať není ten šok po návratu tak velký. 😀
V půl čtvrté řešíme Uber, kterým se přesuneme na další ubytko. Je nás sice „jenom“ 8, ale každý má mega duffle bag a ještě batoh, takže nakonec musíme objednat čtyři auta. První dvojice je Marcel a Anton ČR a několik zavazadel. V druhém autě je víc lidí než zavazadel – Martina, Martin H. a já. Třetí auto je na tom opačně – je narvané bagáží a Martinem Š. Jako poslední, a až v půl šesté, dorazí Anton SK a Vojta. Čekali na první Uber, který se měl pro ně vrátit, ale borec se na to vykašlal, takže si museli zavolat nové auto.
Peggy nám psala, že ubytko bude barák celý pro nás a bude to v rezidenční čtvrti. Uvítá nás cihlový domek v rezidenční čtvrti, kde byl klid a nulový provoz. A uvnitř je to ještě lepší – dole obývák s kulečníkem, jídelna, kuchyň a venkovní terase s menší zahradou a bazénem. A nahoře několik ložnic a koupelen. Paráda. Začínáme řešit jídlo a zjišťujeme, že jak Carrefour, tak restaurace jsou celkem z ruky. No nic – máme hlad a potřebujeme i nějaké jídlo na zítřek ráno, takže v šest se vydáváme s Martinem a Martinem do centra. Nejprve najdeme Carrefour, ale je to Carrefour express, tedy jen malá pobočka. Ale i tak se mi podaří nakoupit vše, co potřebuji. A pak začne show ohledně hledání restaurace. Mapa jich pár ukazuje, ale buď to je už dlouho zavřená restaurace nebo nás mapa dovede před obyčejný barák. Masakr, prostě nikde nic – zapadákov jak vyšitý. Nakonec zakotvím v jedné cukrárně/pekárně (nebo co to bylo) a dávám si 2 sendvič a 2 mini rohlíky.
V osm jsem zpátky a solidně uchozený. To už se rozjíždí párty. Vojta coby master chef hlásí, že nám připraví luxus steaky. Ale nejprve musí sehnat nějaký papír a dřevo. Nikde nic, takže nakonec vyleze na jednu palmu na zahradě a oškube z ní suché listí a klacky. Prostě rebel. My sedíme na terase a na pohodu kecáme. Já to balím v jedenáct.