26.1.2026 – třetí a poslední odpočinkový den
Nejprve malé vysvětlení, jak je možné, že máme tři volné dny. Expe má v programu výpravy dva rezervní dny – pro případ, že by se kvůli počasí musel posunout výstup na Aconcaguu na další den. A nám se podařilo zkrátit výstup o jeden den. Takže dohromady jsme na konci výpravy měli tři volné dny. 😉
Vstávám po osmé a pomůžu Antonům s úklidem po včerejší párty. Pak si na pohodu dávám snídani. Podávají se tousty s Nutellou a čaj – luxus energetická bomba. Dneska si každý řeší program podle sebe. Včera večer sice padaly velké plány, že dáme rafty a odpoledne nějaké termály, ale už včera mi bylo jasné, že ráno to bude jinak. 😉 Nakonec většina valí do centra, kde si chce nejprve vyřídit certifikát o výstupu na Aconcaguu, a pak se uvidí.
Já to nepotřebuji, takže zůstávám na baráku s Martinou a Marťasem H. Od Peggy jsme se dozvěděli, že svůj výběh na vrchol musela ukončit cca 110 výškových metrů pod vrcholem kvůli sněhové bouři. No… když jsem viděl video z té sněhové bouře, tak já bych neměl odvahu tam ani být. Viditelnost místy skoro nula. A Palonc to opravdu proběhl celé, a když píšu celé, tak myslím celé kolečko 360, včetně pasáže po silnici. Rebel.
V jedenáct se pomalu přemlouvám, že bych mohl začít s přebalováním věcí, ať jsem připravený na zítřejší odlet, ale nechce se mi. To flákání je více únavné než chození v horách. Místo toho začnu přepisovat zápisky v mobilu a tohle mi vydrží až skoro do dvou. Pak mě začne lehce bolet pravá strana podbřišku, a tak si jdu lehnout. Během dvou hodin se to stupňuje tak, že jsem zralý zavolat si sanitku. A do toho začínám zvracet. To už jdu dolů, abych svůj stav pro sicher nahlásil Martině. Ta zkušeně prohmátne břicho, a protože nemám náhlou ostrou bolest, tak se vracím do postele a beru si 2 paraleny. Díky tomu jsem za chvilku „odstřelený“ a usnu. Probouzím se po šesté a necítím bolest. Hmm… tak to je teda zajímavé.
Po sedmé najdu odvahu a uvařím si čínské nudle. V tu dobu jsou Anton SK, Anton ČR a Marcel ještě v ulicích. Zbytek čeká na Peggy a Palonce, kteří mají dorazit kolem osmé večer. Plán je v devět večer vyrazit do naší steakárny na poslední party. Během čekání se snažím udělat check-in zítřejších letů, ale nedaří se a do toho mi dojdou data na mobilu. Takže „vyřešeno“, check-in bude až na letišti. A tu si všimnu, že Martin H. je podle všeho ostříhaný. Ano, odpoledne si městskou dopravou zajel do centra a nechal se ostříhat. Bez jediného slova ve španělštině. 😀 Pak se dozvím, že Anton, Anton a Marcel si nakonec pro dnešní večer dopřáli wellness na hotelu, kde i přespí.
V devět dorazí Peggy a Palonc se všemi dalšími pytli a hned valí do sprchy. Poté si voláme Uber a v rámci dvou aut se přesouváme zpátky do centra. Tam si každý dá podle své chuti. Já si pro sicher dám jenom salát se sýrem, ale zakončím to zmrzlinou. Celou dobu si vyprávíme, co jsme všechno zažili během těch pár dnů, co jsme se neviděli. Těsně před půlnocí opouštíme steakárnu a valíme na další zmrzlinu, která má být naprosto luxusní. Bohužel dorazíme po půlnoci, kdy je prodejna už zavřená. Otvíráme Mapy.cz a hledáme jinou. Musíme zpátky nahoru až k hlavní křižovatce za steakárnou. V 00:15 jsme tam a zmrzlinárna je stále otevřená a kolem spousta lidí. Tentokrát mě to již nepřekvapuje. Prostě Argentina. 🙂 Každý si vybere svou oblíbenou příchuť a tímhle stylově zakončíme dnešní rozlučkovou párty. V jednu v noci si voláme Uber a valíme na ubytko.
