15.7.2022 – pokračujeme v rovinách, co se chození týká
Tak v noci nakonec pršelo, ale nebylo to nic zásadního. Vstávám opět v 6:30 a cítím příjemně chladný vítr, jak se sem tam propašuje spodem až do stanu. Vykouknu ven a Francouz je už pryč – další ranní ptáče. Já si jedu svojí klasiku a tradičně po osmé jsem sbalen a naskakuji na trasu s názvem CDT. 😉 Jen nevím, co počasí – špatně se mi čte, co bude. Opět je zataženo, do toho ten vítr, a tak startuji v mikině. Za chvilku spadne pár kapek, takže nahazuji bundu. Pak je klid a začíná mi být horko! Mikina jde dolů – připadám si jako na zkoušce na módní přehlídku, jak střídám oblečení. Nakonec končím v triku, i když je trochu chladněji, ale díky pohybu jsem OK.
Profil dnešního dne je velice jednoduchý – velice lehce zvlněná rovina. Jen se nějak neumím rozejít – asi potřebuji pořádný kopec. 😂 Okolí je stále parádní – nekončící planiny a louky, lehce zvlněné kopce a údolí. Trail je celou dobu na cestě, protože se v podstatě prokousávám skrz státní a soukromé pozemky – je zde spousta bran, které je potřeba za sebou zavírat.
Dneska je trochu problém s vodou, takže na oběd nabírám vodu o hodinu dříve a ponesu si ji. Ale nejprve bylo třeba vodní zdroj najít, že? 😉 Měla to být vyvedená bílá trubka kousek od trailu. Nejprve to přejdu, takže se kousek vracím a hledám. Chvilku nic, a pak najdu trubku za plotem. Nechce se mi ho přeskakovat, protože tam je i ostnatý drát, a tak hledám bránu. Ta je sice na druhé straně, ale ohrada není veliká. Ale nakonec mi tato “sranda” zabrala 20 minut se vším všudy. 😉
Pokračuji další hodinu a procházím kolem krásného údolí, kde je uprostřed cesta, která vypadá jako obrovitý had plazící se daným údolím.
Po obědě mě čeká ještě minimálně 13 mil, takže kopnu do vrtule a ukrajuji další míle, co to dá. V pozadí se vyrýsovaly větší kopce, které snesou pojmenování hory. 😉 V jednom údolí spatřím uprostřed ničeho zničený starý domek – tomu říkám bydlení na samotě.
Co se týká vody na večer a ráno, tak v navigaci jsou komentáře, že z následujících 6 zdrojů vody jsou: 4 v rámci jednoho potoka, který má jméno Muddy (Zablácený) a dělá solidní čest svému jménu, další je vyschlý a poslední má být water tank, který tam není. Rozhoduji se, že tedy naberu vodu hned u prvního zdroje i za cenu toho, že to ponesu dalších min. 9 mil. Voda je u prvního zdroje průhledná, takže za mě spokojenost. Když pak procházím kolem 2.,3. a 4. zdroje toho samého potoka, tak nechápu. Najednou to je opravdu šedá tekutina, kterou bych nerad filtrovat. Raději těžší batoh než horší vodu. 😉
Po půl páté mám krátkou pauzu a ani ne 5 minut potom, co znovu vyrazím, tak se solidně rozprší. Ano, obloha byla již delší dobu zamračená, ale i tak jsem to nečekal. Opravdu zatím neumím číst počasí ve Wyomingu. 😉 A teď jedna rovnice: prašná cesta + déšť = blátivá cesta => koule bahna na teniskách. Najednou mám těžké nohy a jsem o pár cm vyšší. 😂 Naštěstí to byla klasická 15 minutová sprcha, ale i tak mám opět kraťasy a boty mokré.
Naštěstí hned na to dorazí na oblohu slunce a já pomalu schnu. Ale hlavně jsem se z bahnité cesty přesunul na štěrkovou cestu. A když má štěrková cesta zajímavou barvu ala antuka + je po dešti, tak začnou z foťáku padat celkem zajímavé fotky. 😉
Před půl sedmou večerní začínám hledat místo na spaní, protože jsem konečně opustil soukromý pozemek, kde bylo výslovně napsáno držet se cesty. Chvilku mi trvá najít místo, které bude na trávě (všude rostou mini keře) a trochu dál o cesty. Jakmile jsem úspěšný, tak rychle stan, večeře (Knorr rýže ala Espaňol), zuby, fotky, článek a hybaj spát. 😉
dneska: 26 mil (42 km), total: 1 318 mil (2 109 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)