10.3.2016
Ráno v 7:30 vzorně čekám v hostelu na minibus a je nás daleko víc, co čekají na stejný bus. Minibus dorazím chvilku po půl osmé, takže vše klape jak má. V San Pedro je budova na výstup z Chile, takže jsme nejprve zamířili tam a dostal jsem poslední razítko Chile výstup. Ani jsem to nepočítal, ale nakonec jsem těch razítek v Chile a Argentině posbíral kolem 20!!! 🙂 Pak nás čekalo cca 1,5 hodiny cesty směr Bolívie. V buse se to začala družně bavil, ale mě to celkem neoslovilo. Zastavili jsme uprostřed ničeho, kde jsme v malé budově dostali rychlostí blesku vstupní razítko do Bolívie. Asi nejpohodovější přesun přes hranice. 🙂
Dalším bodem na programu byla parádní snídaně, takže jsme se pořádně nadlábli, a pak jsme již byli předáni do služeb naší agentury White World Travel. Nakonec nás ten den vyráželo dohromady 29 lidí – takže to znamenalo 5 aut – 4 po 6 lidech a 1 po 5. Dostali jsme prvotní instruktáž a měli jsme se rozdělit do skupin. Já jsem se nikam moc nehrnul a nakonec jsem skončil u skupinky, která již měla 5 lidí. A již to můžu napsat, že lepší skupinku jsem snad ani nemohl dostat. 🙂 
Začali jsme se pomalu balit a tu začal být nějaký rozruch za našimi auty, kde byly naše bágly. Nejprve jsem si myslel, že někdo něco provedl s bágly, ale bohužel to bylo horší. Již jsme byli v solidní nadmořské výšce – hádám něco kolem 3 500 m.n.m a jedna holčina omdlela. Bohužel se taky uhodila do hlavy, takže to byl celkem mazec. Ale pro agenturu pracují profíci, takže ji hned probrali a řešilo se, co dál. Byla tam i holčina, která podle všeho byla doktorka, takže ji taky prohlédla. Doporučovali jí, ať zůstane, ale nakonec se vydala i s námi. Náš řidič, kuchař, průvodce v jednom již ze startu působil luxusně, takže i tady výhra (bohužel jsem za celé 3 dny nepobral jeho jméno). 🙂 Nejprve nám vše vysvětlil, a pak jsme se již v naší 4×4 Toyotě vydali vstříc dobrodružství. A teď teda naše grupa – Goli – Argentina – ten nám skoro všechno překládal, protože řidič mluvil pouze španělsky (uměl malinko anglicky, ale bylo moc fajn, že Goli vše překládal), Suzi – původem Řekyně, teď Anglie, Fiona – Anglie, Eve – Austrálie, Paulo – Brazílie a já. Dnešní den byl zaměřen hlavně na laguny, které byly různě zbarveny – jména lagun šly mimo mě. 🙂
Projížděli jsme luxusní vyschlou náhorní plošinou obklopenou horami a vzájemně jsme se předjížděli = vypadalo to jako na Dakaru. 😉
V poledne jsme dorazili k termálnímu bazénku a neodolali jsme a šli do toho. 🙂
Další zastávkou bylo místo s geotermální činností, kde nás uvítal typický zápach síry. Poté jsme již valili do „hotelu“, který byl prostý, ale čistý a útulný.
Po pozdním obědě, který byl opravdu luxusní, jsme vyrazili k první z mnoha lagun, kde jsme skoukly plameňáky, alias flamingos.
Večer jsme se šli projít po okolí, kde k našemu překvapení, uprostřed ničeho, jsou nejen „hotely“ pro tour, ale i normální chaloupky.
Pozdě večer mě začala bolet hlava, přece jenom to bylo 4 700 m.n.m, a tak jsem co nejdřív valil spát. To samé měl Goli.
11.3.2015
Vstáváme kolem 7 ráno a hlava je ok. Supr. Nasnídám se, ale jen na pohodu, bo včera jsem to přehnal i s jídlem a byl jsem plný až moc. 🙂 Před 9 vyrážíme dál. Nejprve nás čekají skalní útvary v poušti s nejznámějším útvarem jménem Arbol de Piedra. Vypadá, jakoby ho namaloval sám mistr Salvator Dalí. 🙂
Následují další 2 laguny – u té 2. zastavujeme na oběd a náš řidič nám připraví parádní oběd. Druhá laguna je taky plná plameňáků, takže fotíme o 106. Naše parta je opravdu luxusní – máme i španělská jména – Goli je Goli, Paulo je Pablo, Fiona je Flora, Suzi je Suzaneta, Eve je Eva a já jsem Juan nebo Gonza. 🙂
Po obědě pokračujeme dál – skoukneme další jezero s flamingos, aktivní sopku v dálce a nakonec dorazíme ke kolejím, které vedou od nikuď nikam a vedle je malá solná pláň. Taková mini ochutnávka před hlavním hřebem zítřka. 🙂
Dnes jsme byli ubytováni v solném hotelu a opravdu vše tam je ze soli – stěny, podlaha, stolky, židle, lavice, postele!!! Paráda. Samozřejmě kromě sprch a záchodů, tam by to krapek neklaplo. 🙂 Dáme si luxus večeři, dostaneme i flašku vína a parádně zakončíme další den.
Večer se domluvíme na variantě 1, což je východ Slunce= vstáváme ve 4 ráno!!! Takže po večeři to všichni brzy zabalíme.
12.3.2016
Nějak se mi podaří vstanout, sbalíme se, posnídáme a vyrážíme za tmy k solné pláni. Již včera nám náš řidič řekl, že bohužel tam již není na pláni voda, takže to bude jenom sůl, kam se podíváš. Byli jsme z toho zklamaní, protože když je tam voda, tak je to vlastně jedno obrovské zrcadlo. Během cca 1,5 h dorazíme na místo a jsme u vytržení. Voda tam stále je – i řidiči jsou překvapení. Přezouváme se a vyrážíme do „vody“. Salar de Uyuni je největší solná pláň na světě a jedním ze znaků je, že je to v podstatě rovná deska. Vody tam bylo cca 2-3 cm, ale byla neskutečně ledová. Ale pro ty fotky a ten zážitek to nevadilo. Neumím popsat, čeho jsme byli svědkem, protože jsem nikde nic podobného neviděl. Díky vodě to vypadalo opravdu jako mega obrovské zrcadlo, které odráželo vše od horizontu nahoru. Fotky řeknou víc. Strávili jsme tam cca 1,5 hodiny, zažili nádherný východ slunce a pofotili tisíce fotek.
Pak jsme se plní dojmů přesunuli již na vyschlou část, kde jsme strávili další 1,5 až 2 h a začali fotit ty legrační fotky, kdy je skupinka vzadu a někdo vpředu a díky optické iluzi to vypadá dobře. 🙂 Náš řidič byl luxusní, takže pár fotek máme díky jemu, kdy nás postupně naaranžoval a vyfotil.
Následoval přejezd přes solnou pláň, která neměla konce – fakt mazec, když jsem se díval z auta a jediné co jsem viděl na všechny strany, byla bílá rovná deska. Zastavili jsme i na místě, kde v roce 2014 projížděl Dakar.
Pak jsme se naobědvali v mini vesničce před Uyuni a jako poslední atrakci našeho luxus výletu byl hřbitov vlaků.
V Uyuni jsme se rozloučili s naším řidičem a Paulem, který fičel zpátky do San Pedra a vyrazili do centra. Bylo třeba směnit prachy, zajistit busy, zjistit, co nového na mailech atd. Nejprve jsme byli v jedné restauraci, ale tam wifi fungovala pouze 15 minut a konec. 🙂 Naoenc jsme to zapíchli v jednom hotelu, kde jsme mohli na wifi zůstat , jak dlouho jsme potřebovali. Suzi a Fiona fičeli v 5 odpoledne do Potosí a Goli, Eve a já do La Pazu v 8 večer. Před odjezdem jsme se prošli Uyuni, najedli a na „autobusáku“ se domluvili, že se počkáme v La Pazu na nádraží.
Nakonec Eve jela se mnou, protože její bus zrušili. 🙂 Cesta byla celkem slušná, takže jsem brzy zalomil. Příjezd o La Pazu byl očekáván mezi 7-8 ráno.