15.7.2025 – první trekování
V noci mi začali v hlavě pracovat permoníci – nadmořská výška dávala zabrat. Ráno před budíčkem vybíhám ven, protože mám pocit na zvracení. Ale naštěstí nic, pouze pocit, ale i nebylo dobré. Když vstáváme, tak je nás víc rozsekaných, takže výškovka opravdu úřaduje. Nemám vůbec chuť na jídlo, ale Jirka dá jasný rozkaz: „Sníš aspoň chleba a vypiješ trochu černého čaje!“ Jdu tedy do jídelny, kde na nás čeká luxus snídaně, ale já jsem schopný do sebe dostat opravdu jenom ten chleba a trochu čaje. Myšlenky se mi podaří trochu rozptýlit, když do jídelny přijde cizí ošlehaný cestovatel. Sedá si ke mě a Jirkovi, takže se dáme do řeči. Je ze Švýcarska a již 4 měsíce jezdí na kole po Asii. Masakr a klobouk dolů. Chleba mi pomohl, takže jsem se trochu zlepšil, co se týká žaludku. V denním světle si po snídani lehce projdu vesničku, která je opravdu uprostřed ničeho a jsou to opravdu spartánské podmínky, co se žití týká.
Po snídani se balíme, protože brzy bude výkop akce. Během té doby si Jirku odchytí lidi, kteří s nim řeší permity. Jakmile jsme sbaleni, tak jsme samozřejmě měli v plánu uklidit i peřiny, atd. v našem pokoji. A tu přijde Jirka a říká: „Jak to, že nemáte uklizené ty peřiny? Na co čekáte?“ A já bezmyšlenkovitě: „No čekáme na někoho, až si sbalí ty vybalené věci, že Jirko!“ Ups. Jak to řeknu nahlas, tak si uvědomím, že veřejně shazuji vedoucího výpravy. Tak mu říkám, že někdy mluvím rychleji než přemýšlím. Samozřejmě jsme se tomu všichni zasmáli. 😀
Pomalu jsme všichni připraveni a stojíme před naším příbytkem. A tu mě Blanka slovně setře tak, že si to už nepamatuji, co to bylo. Ale věděl jsem, že s Jirkou budeme muset Blance vysvětlit komunikační techniky s ostatními členy výpravy. 😀 V nadmořské výšce 3 750 m si krátíme chvíli i kopáním s balonem v kolečku s místními. Nevím, kdo to byl, ale někomu z nás se podařilo ten balón kopnout na střechu, tz. finito. Jakmile jsme těsně před výkopem akce, tak hecuji Jirku, že když mě vezme na ramena, tak vylezu na tu střechu pro ten balon. A jak se řeklo, tak jsme udělali – Jirka shodil tričko, abych neklouzal po jeho mohutných ramenech, raz dva a byl jsem na střeše. Samozřejmě musela být fotodokumentace jak ze země, tak ze střechy. Níže důkaz místo slibů. 😉
Nakonec se příprava na výkop akce protáhne až do cca 11, ale pak už se loučíme s vesničkou Bulunkul a vydáváme se vstříc horám! První kroky vedou kolem jezera s překvapivým názvem Bulunkul. Když opouštíme poslední příbytky, tak se k nám přidá fenka. Máme za to, že ji to za chvilku přejde a vrátí se. Omyl. Již to prozradím teď – fenka se stala 11. členem naší výpravy a dostal jméno Žofka. Okolí je lehce pokryté trsy travin, ale prim hrají šutry. Je sice pod mrakem, ale teplotně to je víc než vyhovující, co se týká trekování. Za chvilku každý nasadí své tempo a na pohodu se prokousáváme dál a dál. Poslouchám, jak se baví Áďa s Blankou o horách a slyším Áďu, jak říká, že byla na 3 pěti-tisícovkách. Páni, tak ta je připravená. Pak ale zjistím, že v mozku se mi to prohodilo – bylo to 5 tří-tisícovek. Opět se vymlouvám na výškovku, ta za to může. 😀 Po lehkém seznámením s jezerem se s ním loučíme a stáčíme se do jednoho otevřeného údolí, kterému v pozadí vévodí tmavě hnědé kopce. Střídáme se, co se týká dvojiček, trojiček a dále se poznáváme. Když se bavím s Blankou, tak zjistím, že v podstatě taky pracuje v IT – je zodpovědná za cyber security. Takže se oba shodneme, že s některými uživateli v rámci počítačové gramotnosti to je opravdu boj. 😀
Samozřejmě i dneska nahazujeme nějaké téma ohledně muži vs ženy – tentokrát otázka byla mířena na to, zda je pro dámy výška chlapa důležitá. a dostali jsme mix všeho – ano, výška je důležitá; neřeším; nevadí mi, kdyby byl stejně vysoký či preferuji spíše menší. 😉 Při jednom mini výstupu se lehce rozprší, takže všichni nahazujeme nepromokavé bundy a já to doladím jedním z nej kousků mé výbavy – nepromokavou sukní. Sukně samozřejmě zvedne nejednomu obočí, takže to musím zachraňovat tím, že to je unisex, že Blanko? 😀
Odpoledne se dostaneme k plánovanému brodu, který teče do jezera Yashikul, které nám bude dělat společnost následující dny. Nejprve si dáváme pauzu a mi se opět přitíží – chvilku je mi horko, pak zima, žaludek na vodě. Jen tak tam polehávám a jsem rád, že jsem rád. Mezitím Kuba mapuje brod, jak moc hluboko to bude. Nakonec to je skoro do pasu, takže místo klasického brodění se domlouváme, že využijeme plechovou loďku na druhém břehu. Kuba opět neohroženě překračuje řeku s lanem a vrací se loďkou. Voda je solidně ledová, takže otěže přebírá Jirka a plán je následující. Vždy se vezmou 2 batohy a jeden člověk a Jirka bude s loďkou pendlovat z jedné strany na druhou. V druhém kole se odvážíme vzít 2 batohy a 2 účastníky zájezdu a pořád to je ok. Mezitím Karel coby zkušený bard se připraví na brod a vezme to středem. Nakonec Jirka úspěšně všechny převeze na druhou stranu, ale dal si. Voda byla opravdu studená a jak se zatáhlo, tak pocitově to bylo ještě horší. Na druhém břehu už je mi lépe a s Blankou a Zuzkou parkujeme loďku na břeh. Rveme tu loďku břeh tak moc, že utrhneme lano, za které byla přivázaná. 😀
Za brodem se sešikujeme a pokračujeme dále. Cesta lehce stoupá a my už pomalu vyhlížíme, kam složíme hlavy, protože je už skoro pět odpoledne. Chvilku vedeme diskuzi, zda bude lepší místo nahoře u cesty, kdy ale bude voda celkem daleko nebo sejdeme dolů k jezeru, kdy vodu budeme mít doslova za rohem. Nakonec vyhrává jezero, abychom dodržovali pitný režim. 😉 Sice je možnost, že se to jezero může krapek zvednout, ale mě osobně oslovila hlavně ta placka, otevřený prostor a spaní na písku. 😉 Postavíme stany, řešíme vodu a začínáme vařit večeři. Ještě předtím se projdu zpátky nahoru k cestě, abych si vyfotil naše mini stanové městečko krásně z výšky. Moc fajn místo spaní, jen co je pravda.
Na večeři jsem si „uvařil“ (čti: zalil horkou vodou a počkal 10 minut) Chilli Con Carne a luxus. Již v rámci večeře si sesedneme pospolu a probíráme mimo jiné zážitky se zvířaty či, co jsme viděli na netu. A sem tam to teda byly příběhy. Během západu slunce se nám naskytne nádherná světelná show, která probíhala na protější straně za jezerem, kde se kopce zalily do zlatavé barvy. A jak napoví druhá fotka, tak teplota šla večer razantně dolů, takže se vytahovaly péřovky. 😉
Nakonec samozřejmě nesmí chybět statistika – vše jsem si šéfoval přes hodinky Garmin.
dnes: 16,26 km, celkem: 16,26 km
převýšení: 205 m, celkem 205 m
min nad. výška: 3 730 m.n.m.
max. nad. výška: 3 802 m.n.m
spíme v nad. výšce: 3 738 m.n.m
