15.7.2025 – někdo má narozeniny
Noc byla překvapivě v pohodě, ale i tak si preventivně beru ráno 2 paraleny, ať to pojistím. Vstáváme na pohodu v 7, protože jsme se včera domluvili, že startovní výstřel bude kolem deváté. Na snídani si dávám od Adventure menu poridge (kaše) s příchutí a tohle mi bude chutnat. Fakt spokojenost, protože to má i solidní kalorie. Během snídaně se dozvíme od Ádi, že prý skoro všichni chrápeme. Nevěříme tomu. 😀 Ptám se Blanky, jestli Jirka chrápal a prý vůbec nic a je to vzorný nocležník. No jestli to nebude těmi špunty do uší, které Blanka používá. 😉 Během ranního kolečka si 2x odskakuji, resp. na té placce to bylo trochu vzdálenější odskočení. Zatím to není úplná hnačka, ale ideál to taky není.
V devět vyrážíme a hned si dáme sice krátký, ale velmi ostrý výstup zpátky na cestu. Nahoře na cestě je Jirka v mega dobré náladě, že se ho ptáme, co zajímavého si dal k snídani. Aktuální stav všech účastníků Jirka zkušeně okomentuje těmito slovy: „Všichni něco máme a to je dobře.“ Rebel. 😀 Dnešní den budeme někdy více, někdy méně kopírovat jezero, takže směr je velice jednoduchý. Díky mrakům má okolí lehce mystickou atmosféru. Trail se sem tam zvlní, a pak následuje menší výstup díky kterému máme jezero jak na dlani a výhledy jsou špičkové. Dáváme pauzu a já začínám nabízet maso a ořechy, které jsem ukořistil od Lukáše. Co se týká Haribo medvědů, tak díky teplotě v autě během přejezdu došlo k zajímavé „chemické reakci“ – medvědi se slili do duhově jednolité hmoty. Ale věřím, že to pořád bude k jídlu, jen to budu muset nakrájet na pásky či co. 😀
V následující pasáži se držím na chvostu, protože se kochám a fotím tu krásu kolem. Díky zbytku bandy mám možnost zachytit měřítko, jak moc je to tady rozlehlé. Naši skupinu docházím na jednom mini vršku, kde opět máme výhled na jezero a okolní mega kopce. Tady se mi bude opravdu líbit. Co bude, už se mi líbí! 😉 Víme, že nás čeká další brod, ale než se k němu dostaneme, tak se musíme prokousat jakýmsi „močálem“. To v praxi znamená, že poskakujeme jako baletky a baleťáci po travnatých „bocháncích“, abychom si co nejméně namočili boty. Brod je velmi mělký, jen je tam více roztahaných ramen. Díky tomu někteří otestují své boty na plný ceres a jdou středem, aniž by se zouvali. Brod je následován pauzou na svačinu, kdy se ke konci lehce rozprší. Po pauze pro velký úspěch opět mini brod, kdy to bylo trochu hlubší koryto, které vypadalo jako z pravěku. Já zvládám brod bez tyček, takže když se k brodu dostaví Jirka, tak ho hecuji, že to taky musí dát bez tyček, jinak mu tohle budu předhazovat po zbytek treku. 😀 Jirka se samozřejmě výzvy nezalekne a taky sfoukne brod bez tyček.
Následující pasáž vedla dle mapy již přímo kolem jezera, takže to vypadalo, že bude na co koukat. A taky že bylo. Hned na začátku se přehoupneme přes mini vršek a trail nás dovede na kontaktní vzdálenost s jezerem. Do toho si na obloze vybojovalo svou pozici Slunce a to znamenalo jediné – dáme pauzu a bude rychlá koupačka. Poté pokračujeme krásným traverzem, kdy je trail zakousnut přímo ve svahu nebo naopak přesně kopíruje linii jezera. Díky slunci jezero získává zajímavější barvu a v kombinaci s okolními kopci by se daly jednotlivé výhledy rámovat a hned někam věšet. Ani dneska nevynecháváme naše oblíbené téma ženy vs muži a řešíme následující: jídlo v posteli, vaření u chlapů či myčka a nádobí na lince. Prostě jedna zajímavější otázka než druhá. 😀
Odpoledne se opět zatáhne a my si dáváme pauzu na jedné „terase“. Opět využívám šance na odlehčení batohu a nabízím ořechy a sušené maso. V prvním kole nemám až takový úspěch, a tak v druhém kole vytahuji můj tradiční kalibr. Předstoupím před Blanku, říkám Jirkovi, ať sleduje a spustím: „Blanko, dneska vypadáš naprosto fantasticky. A nedáš si oříšky?“ To samozřejmě zabralo. 😉 Jdu dál a nabízím Ádě. A tu mě Blanka dostane do kouta, když řekne: “ A ostatní dámy nepochválíš?“ Z toho samozřejmě nemůžu vycouvat, a tak výzvu přijímám. V záloze nemám připravené další hlášky, tak to musím házet z patra. Dovolím si říci, že u Ádi a Kristy jsem to ještě zvládl, ale u Zuzky mě má slovní ekvilibristika zradí a já místo Kuby (přítel od Zuzky) řeknu Lukáše. Ups. 😀
Po pauze na terase nám zbývá již kousek na místo, kde dneska zakotvíme. Dnešní podvečer bude speciální, protože někdo má narozeniny. A ten někdo je naše nejmladší členka výpravy Blanka, která v tomto krásném kraji slaví 28. narozeniny. Jirka samozřejmě nenechává nic náhodě a má coby zkušený průvodce připraven plán. Bod jedna je jasný – je třeba přesunout na co nejdelší dobu oslavenkyni mimo tábořiště, abychom vše nachystali. Tohoto úkolu se zhostí Áďa, která hned, co dorazíme na místo spaní, tak si vyzvedne Blanku a jdou se projít. Jakmile jsou dámy v nedohlednu, tak začíná akce Z. Nejprve musíme postavit stany, takže ze startu pomáhám Kristy se stanem, protože její parťačka je Áďa. Pak Kristy pomůže Zuzka, která mezitím stihla postavit svůj stan s Kubou. Já si tedy rychle stavím svůj stan, abych pak byl nápomocen Jirkovi. Jirka staví stan, ale nejprve musí zajistit, že stan bude postaven jak na místě s nejlepším výhledem na jezero, tak na zemi nesmí být jediný kamínek. Bere to opravdu zodpovědně a místo na stan je perfektně vyčištěno před samotným postavením – viz první fotka níže. 😉 Pak máme úkol v podobě nafukování balónků. Ano, balónků. Jirka pár dní zpátky v Khorogu nenápadně koupil sáček balónků na narozeninovou party. Rychle tedy nafukujeme balónky (pánové) a ještě rychleji sbíráme luční kytičku (dámy). A tu se již vrací Áďa s Blankou a my všichni kromě Jirky nevíme, jak to tedy bude probíhat. Večer se pak dozvíme, že to v tu chvíli pořádně nevěděl ani Jirka, ale pozor. Jirka je numero uno, co se týká improvizace. Rychle nás nažene do kolečka, držíme balónky a začínáme klasikou: „Hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí zdraví, hodně štěstí milá Blanko, hooodně štěstí, zdraví.“ Pak si Blanka poslepu musela vybrat 4 balónky. Majitelé balonků ji pak chytli za ruce a nohy a dostala hopla. Nakonec Jirka suše pronesl: „Každý z nás, ano, každý z nás si pro tebe něco vymyslel.“ Tohle nám samozřejmě předem neřekl, takže někteří měli výraz ala: „O čem to sakra mluví?“ 😀 Tohle je Jirka. Nejprve holky předají luční kytku, a poté Lukáš za Expedition club předá mini dáreček. Nakonec Blance jeden za druhým osobně popřejeme.
Pak se přesuneme na mini pláž, kterou máme za stany o patro níž. Díky tomu, že to je níž, tak tam vůbec nefouká. Na pohodu si vaříme večeři, čaj a opět klábosíme o všem možném. Já si vařím Chicken Korma. Lukáš dostane dobrý nápad ohledně ohně, takže po večeři posbíráme naplavené klacky, které jsou správně vysušené. Při táboráku dostane Jirka dobrý nápad, že bychom z té slavné Haribo duhové hmoty mohli Blance vyřezat srdce. A tak vyřezávám, ořezávám, až z toho nějaké to srdce vykouzlíme a poté předáme Blance. Nakonec jako bonus v rámci narozenin Áďa vytvoří mini přání, kde se všichni podepíšeme, pak to Jirka ještě stylově opálí a kartička putuje do rukou oslavenkyně. Díky ohni vydržíme do pozdních hodin, i když teplota citelně padá. Blanka se dívá na mou péřovku a říká, že to musíme mít stejné. A já jí říkám: „Myslíš jako, že to je ze stejné módní… No, jak se to říká? Vy, dámy, přece víte, co myslím.“ Dámy se na mě dívají, co to zase ze mě padá a já si pak vzpomenu: „Že to je ze stejné módní KOLEKCE!“ 😀 Ke konci večera se mě Tiep ptá, zda nebudu zítra chtít půjčit jeho Panthenol sprej na pokožku. Nevím proč, ale já slyším paralen a následuje cca 2 minutový monolog, kdy mu vysvětluji, že chci zkusit zítřejší den bez tabletek, abych věděl, jak na tom jsem. Všichni se na mě dívají, co to zas je, a pak mi to vysvětlí – Panthenol se nerovná Paralen. Ups. 😀 Díky fotografickému umění Lukáše máme i velmi povedenou noční fotku s táborákem.
dnes: 16,32 km, celkem: 32,58 km
převýšení: 478 m, celkem 683 m
min nad. výška: 3 452 m.n.m.
max. nad. výška: 3 825 m.n.m
spíme v nad. výšce: 3 738 m.n.m
