27.1.2026
Vstávám v půl deváté, připravím si snídani a jdu na terasu. V tu dobu jsou u bazénu chlap a ženská, kteří ho mají v plánu vyčistit. Nějak se jim ale nedaří zapojit prodlužovačku do zásuvku. A tu na mě ženská začne mluvit španělsky, takže ji hned zastavuji, že nerozumím. Ukazuje mi, že chce nůž, a tak ji pošlu do kuchyně. A co myslíte, že udělala? Ano – uřezala konec na prodlužovačce a natvrdo strčila dva dráty do zásuvky. Samozřejmě to solidně zajiskří. Prostě Pat a Mat hadra. 😀 Nakonec to nějak rozjeli, ale u toho jsem už nebyl, protože jsem se balil. Nejdůležitější bylo zajistit, aby se nerozbily ty vína. To by byla velká škoda.
Pak dofinálu poklidíme barák a kolem jedenácté jsme připraveni k odvozu na letiště. Po jedenácté dorazí Osvaldo, všechno naložíme a jedeme směr obchod Aconcagua. Vojta musí vrátit výškové boty a hole. Tam už na nás čekají Anton, Anton a Marcel, a poté valíme směr letiště. Během cesty se ptáme na ten certifikát. Anton ČR se usměje a ukáže nám A4, na které je ve Wordu napsané něco ve smyslu, že dosáhl vrcholu Aconcagui a má to oražené a podepsané. Když to vidím, tak s pomocí AI bychom si udělali daleko hezčí certifikát. A v hlavě mi už zní klasická znělka: „Argentina, Honzo. A-R-G-E-N-T-I-N-A.“ 😀
Na letišti zjišťuji, že mám mega těžký bágl, takže to opět musím všelijak přehazovat, abych měl váhu v limitu. A nebyl jsem sám – přebalovalo nás víc. Jakmile máme všichni váhu ok, tak se odbavíme a následuje loučení s Peggy a Paloncem. Ti tu ještě pár dní zůstanou. Security kontrola je těžce na pohodu a posledním úkolem před odletem je utratit poslední pesa – vyhrává čokoláda.
Ve 13:50 má být boarding a v 14:20 odlet, tak jsem zvědav. Nakonec vše klapne – překvapivě na čas – a já skoro celý let do Sao Paula prospím. V Sao Paulu musíme projít další security kontrolou a borka bez debat zabaví Marcelovi a Martinovi alkohol nakoupený v odletové hale v Mendoze. Nikdo nechápe. Na přesun máme tak akorát čas, takže to beru svižně k bráně. Tentokrát letíme do Curychu, respektive v Sao Paulu jsme se roztrhli. Do Curychu letí Anton a Marcel z SK, Martin H. Martina a já. Vojta, Anton ČR a Martin Š. letí každý jinak. Ani jsme se nestačili rozloučit, jak každý běžel na svou bránu.
11-ti hodinový let sedím úplně v poslední řadě se Slovákama. Dám si večeři a během toho skouknu nejnovější Jurský svět. Poté úspěšně usínám a proberu se až ráno. Tak se mi to líbí.
28.1.2026
Cca hodinu před koncem letu se podává snídaně, která opět nezklame. Ke konci letu cítím, že jsem lehce dolámaný z toho jedenáctihodinového letu, a už se těším, až budu doma. V Curychu se nejprve musíme dostat SkyTrainem na jiný terminál a poté valíme k bráně. Zase to je tak akorát, takže za chvilku již nastupujeme do letadla. Poslední let do Vídně je pouhou 1:10 h, takže se ani neotočím a již přistáváme ve Vídni, kde jsme před druhou odpolední podle letového plánu.
Valíme směr bágly a nastává okamžik pravdy: dorazily všechny bágly, nebo ne? Za chvilku máme všichni v rukou svoje duffle bagy a batohy, takže 100% úspěšnost. Paráda. Asi měli u našich jmen velký červený vykřičník, že tentokrát ty batohy nesmí pomotat a musí dojít tam, kam mají. 😀 Loučíme se, protože každý valí domů jinak. Objednávám si vlak s odjezdem v půl čtvrté, takže mám cca hodinu čas. Sednu na bágl a na pohodu čekám.
V 15:34 naskočím na vlak směr Hlavní nádraží Vídeň, kde přesednu na EC, který valí až do Polska. Všechno jede přesně na čas, takže jakmile sedím ve vlaku směr Ostrava-Svinov, tak píšu bráchovi, který mě má vyzvednout, že po sedmé bych měl být v Ostravě Svinově. Vlak jede jak švýcary a po sedmé večer opravdu vystupuji v Ostravě-Svinov. Tentokrát vlak zastavil na opačné straně, než jsem zvyklý, takže když vylezu ven, tak musím kolem celé budovy na druhou stranu. Tam už vidím bráchu, jak mě vyhlíží. A najednou vidím Dominika s připraveným uvítacím plakátem. Páni – tohle jsem vůbec nečekal a bylo to naprosto luxusní překvápko. A dorazila i ségra. Opravdu moc fajn přivítání a samozřejmě se fotíme. 😉 Pak nasedneme do auta a valíme směr Bolatice. A tu mi Dominik podává další překvapení – vlastnoručně pro mě vyrobil medaili!!! Nemám slov. Moc děkuji!!!
A je za mnou další výprava. Tentokrát se mi podařilo splnit si velký sen.
Sen tak velký, že jsem neměl odvahu o něm mluvit nahlas – a přece se stal skutečností.
Takže plňme si sny, ať jsou jakkoliv velké. 😉