25.10.2015
Konečně jsem se pořádně vyspal – vstával jsem až před 9. 🙂 Šel jsem si dát snídani a sešla se tam slušná osada lidí – holčina ze Slovinska, borec z USA, další z Německa a Španělska. Takže jsme na pohodu kecali a kecali, až bylo skoro poledne. Pak jsem už vyrazil do ulic. Měl jsem v plánu dokončit, co jsem začal v Soulu před měsícem. Nejprve jsem zavítal do slavné oblasti obchodů, restaurací, suvenýr shopů – Insa-Dong, kde se mi podařilo koupit pár suvenýrů.
Pak jsem se lehce přemístil do Bukchon Hanok Village – což je oblast s typickými korejskými domky. Je neskutečné, že něco takového je v Soulu skoro v centru. Takže jsem si to tam na pohodu procházel, fotil a nasával příjemnou atmosféru.
Před 4 odpoledne jsem se rozhodl, že se ještě jednou podívám na Gyeongbokgung palác se strážemi. Měl jsem štěstí, zrovna se střídali.
Pak jsem se rozhodl, že si projdu hlavní třídu a narazil jsem na mini koncert, kde jsem zakotvil. Kolem pódia byly uloženy bubny, tak jsem si říkal, zda jsem to již prošvihnul nebo to teprve bude.
Po koncertě, který končil v 5, jsem chvilku zůstal, a když začali bubny tahat na pódium, tak bylo jasné, že tady zůstanu déle. 🙂 A byla to víc než dobrá volba. Čekal mě parádní koncert nejen bubnů, ale i tradičního tance, kdy pánové mají na speciálním klobouku takový elastický drát či co a na něm stuhu, atd. A je fakt mazec, co s tím dokážou.
Pak jsem již fičel na hostel a večer psal pohledy. Ale protože během psaní byla luxusní debata, tak jsem pořád přepínal mezi angličtinou a češtinou a pohledy jsem psal celý večer. 🙂
26.10.2015
Během snídaně si naplánuji dnešek, který bude takový light. Je to v podstatě poslední den v Soulu, zítra fičím na celý den na hranici mezi Severní a Jižní Koreou – DMZ. Nejprve jsem navštívil Cheonggye plaza, kde je mini vodopád uprostřed města.
Poté jsem se na pohodu chvilku motal uličkami a parkem a sledoval dění kolem sebe.
Pak jsem měl v plánu skouknout Changgyeonggung palác, ale bylo pondělí, takže bylo zavřeno. Sedl jsem si tam na chvilku a plánoval, co dál. A nebyl jsem jediný, kdo se vydal k paláci a byl překvapen, že je zavřený. 🙂
Moje volba padla na Namsan Seoul Tower. Věž se nachází na vrcholu Namsan parku, kde se dá dostat buď po svých nebo lanovkou. Já se rozhodl pro lanovku. 🙂 Nahoře opět hromady lidí a k tomu jedna raritka. Vrchol je místem, kde chodí zamilovaní zamknout zámek na plot. Takže koukněte, jak to tam vypadá. Fakt masaker!!! 🙂
Skouknul jsem pěkný výhled na Soul, který je nekonečný a fičel pryč.
Večer jsem se připravoval na zítřek, dopisoval blog, atd. a tu si přisedl borec z USA, původem z Vietnamu a začali jsme kecat a nalil mi trochu Soju – tentokrát ochuceného a to byla jiná. 🙂 Nakonec se přidali další a opět parádní večer.
Já jsem už byl bohužel po večeři, ale 4 z nás měli v plánu zajít na BBQ. Tak jsme se další 3 přidali, že budeme jenom pít. Bohužel boreček v restauraci nám nerozuměl a vše chystal pro 7 lidí. Tak jsme to my 3 zabalili a fičeli zpět na hostel, kde jsme pokračovali v pití. 🙂 Na hostelu jsme byli 3 – já, borec z USA/Vietnamu a borec z Malajsie, který je muslim. A to vám byla zajímavá diskuze. Pak dorazili ostatní a pokračovalo se do cca 11 hodin, kdy je noční klid.
27.10.2015
Ráno budík na 6:30, protože dnes bylo v plánu zajímavé místo – DMZ. Jedná se o hranici mezi Severní a Jižní Koreou. A dostat se tam lze pouze na základě organizované tour. Takže jsem musel být po půl osmé v hotelu Lotte, kde proběhla registrace, kontrola pasu a v 8 jsme vyrazili. Nejprve nás čekala poslední železniční zastávka v Jižní Koreji. A je to mazec, protože zastávka je obrovská a vše je připraveno na to, že jednou dojde ke spojení Severní a Jižní Koreje a vlak bude moc jet až do Evropy skrz trans-sibiřskou magistrálu. Takže je tam několik nástupišť, anglické nápisy, velká hala a nyní tam jede pouze 2x denně vlak ze Soulu. 🙂 Fakt mazec.
Pak jsme zajeli k 3. tunelu. O co se jedná? Jižní Korea během posledních cca 50 let, prakticky od doby, kdy byla podepsána smlouva o zastavení bojů – oba státy jsou pořád ve válečném stavu, mír ještě nebyl podepsán – nalezla 4 tunely, které byly vykopány v hraničním pásmu. A my jsme zajeli skouknout ten největší, kdy tímto tunelem je schopno projít za 1 hodinu 3 000 plně vybavených vojáků. Tunel je pro Evropany celkem maličký, protože průměrná výška v Severní Koreji je daleko menší než u nás. 🙂 Do tunelu jsme jeli takovým mini vláčkem bez střechy a při cestě tam se mi podařilo ztratit mobil. Při cestě nahoru jsem to zjistil, a když jsme dojeli, tak jsem vše kontroloval. Mezitím naše průvodkyně volá, že se našel mobil. Uff, tak to bylo o fous. 🙂
Pak jsme zajeli na místo, kde se nachází most svobody a je tam víc pomníků.
Před obědem jsme do busu nabrali cca 25 dalších lidí a mezi nimi 2 z našeho hostelu!!! Jaká to náhoda – Jasmina ze Slovinska a boreček ze Španělska. Po obědě jsme se vydali k JSA. Jedná se o místo, které je přímo na hranici mezi Severní a Jižní Koreou – takže vojácí stojí tváří v tvář. Jak venku, tak vevnitř stáli korejští vojáci, kteří vypadali jak z Madam Tussaud. Fakt jsem chvilku přemýšlel, zda je to figurína nebo ne. 🙂 Takže se fotilo, ale pozor. Měli jsme pouze 4 místa, kde jsme mohli fotit. Z toho 2 místa jsme fotili z busu, nemohli jsme ani ven. A ty další místa? Ustavili nás do dvojřadu a řeklo se: Můžete fotit pouze to, co vidíte před sebou, nic vlevo, nic vpravo. A fotíme teď!!! A za cca 3-4 minuty: Konec, fičíme. Celá tour má pevně dané pravidla a časový harmonogram. Před vstupem jsme podepisovali papír, kde byla vypsána všechna pravidla. V případě porušení, a stačí jednou osobou, se celá tour ihned ruší.
Den utekl jak voda, a tak než jsem se otočil, fičeli jsme do Soulu. Před busem se loučím s Jasminou a Španělem a fičím na hostel vyzvednout batoh. Tam se rozloučím s paní domácí, následuje povinná fotka na zeď a jedu na letiště.
Fičím na 2,5 dne do Pekingu – takový bonus při cestě domů. ČR je na listu zemí, které můžou v některých městech Číny zůstat bez víz na dobu 72 hodin. Je zde podmínka, že to musí být let do 3. země. Takže to nelze udělal jako víkend akci – ČR-Peking-ČR. Musí to být přelet do další země. Takže u mě to byla Jižní Korea-Peking-Německo/ČR. Podle všeho se již nemusí aerolinkám dopředu vše hlásit, když jedete do Pekingu, ale i tak jsem to pro jistotu na přepážce řekl a holčina se na chvilku celkem zapotila. 🙂 Vytahovala se knížka a hledalo se. Nakonec vše klaplo a já čekal na let, který byl v 11:20. Těsně před odletem se mě další holčina při kontrole letenky ptá na víza a opět vysvětluji, jak to mám. Do Pekingu dorazíme za cca 1,5 hodiny, ale posunul se čas o jednu hodinu zpět, takže bylo těsně po půlnoci. Na imigračním se zdržím delší dobu – po vypsání lejstra, fotky a dalších nezbytných věcí oficiálně vstoupím na půdu Číny. Měl jsem v plánu počkat na letišti do rána, takže jsem hledal místo na přespání a během té doby mě otravovalo několik tzv. naháněčů do hotelů. Nakonec najdu fleka a utábořím se.