28.3.2016
Do Arequipy jsme dorazili o půl hodky později, ale i tak to bylo na pohodu. Bylo půl sedmé ráno a já šéfoval lístek do Cabanaconde – Colca kaňon. Vše klapne a já mám cca 3 hodky volno. Sedím uvnitř čekárny a sleduji ten šrumec kolem. Na jedné straně mini krámky s jídlem a na druhé spousta agentur prodávající lístky do všech koutů Peru. Je tam celkem živo, a tak mi ty 3 hodinky utečou jak voda.
Pak již nastupuji na bus – je to snad první lokální bus (celkem starší „popelnice“), takže je o zábavu postaráno. Cesta má trvat cca 6 hodin, tak uvidíme. 🙂 Bus nejprve vyjíždí z husté okolní zástavby, pak se již projíždí spoustou mini vesniček, kde vyklopí či nabírá místní, takže se pomalu prokousáváme směr Cabanaconde. Ale již začátek kaňonu je nádherný, viz foto.
Nakonec cesta trvala cca 6,5 hodky, takže na pohodu. Ubytuji se a vyrážím na náměstí, kde je jediná wifi. Jdu do reštiky, dám si jídlo (není jídlo, není wifi) a zkouším se připojit. Ale neklapne to. Číšník se omlouvá, ale já to beru v klidu – jsem přece v Peru. 🙂
Večer dostaneme na hostelu info ohledně treku v kaňonu, ale je celkem strohé – máte pár variant, můžete jít tudy a tady a zde je mapa. Čekal jsem trošku víc. No nic, nějak to doufám dám do kupy. 🙂 Jinak Cabanaconde působí velice poklidným dojmem, jakoby se tady zastavil čas.
29.3.2016
Ráno vstáváme kolem 7 a dáváme si snídani, která je parádní – vajíčka, palačinka, housky, miska s ovocem, prostě luxus. Pak nechám velký batoh na hostelu a vyrážím směr Colca kaňon. Stejným směrem se vydávají i 2 holčiny z Německa. Začátek treku je cca 20 minut za Cabanaconde, takže to chvilku hledám, setkám se s holčinami a nakonec to najdeme. Nejprve kontrola lístku při vstupu, a pak se již postupně ponořujeme stále níž a níž do kaňonu. Ten je opravdu luxusní, podle některých zdrojů se jedná o 2. nejhlubší kaňon na světě. Sluníčko hřeje o 106, takže ze mě za chvilku slušně leje. Na dno kaňonu se dostanu za cca 3 hodiny a dávám si pauzu u řeky.
Za chvilku dorazí i holčiny, ale pauzírují ve stínu u mostu. A tu vidím, jak se po cestě dolů valí hromada lidí, takže to rychle balím a fičím tentokrát nahoru do vesničky Tapay, kde mám v plánu přespat. Ještě malé info ohledně nadmořské výšky. Cabanaconde – 3 200 m.n.m, dno cca 2 000 m.n.m, Tapay 2 900 m.n.m. Takže je jasné, kolik výškových metrů to bylo. 🙂 Fičím nahoru a vyhýbám se mini vesničce, která je trošku stranou (San Juan) a tlačím to přímo k Tapay. Sluníčko pořád jede na plný plyn, ale zatím se cítím na pohodu. Do Tapay dorazím kolem 2 odpoledne. Vesnička je luxusní – jako by se tady zastavil čas 200 let zpátky. Jen pár místních popohánějí oslíky či pracují na zahrádkách. Uprostřed vesničky je krásné „náměstíčko“ a kostel. Procházím si uličky a žasnu, že tohle není skanzen, ale vesnička, kde se žije.
Vydám se nad vesničku, kde mají být před-incké ruiny, ale nějak je neumím najít. 🙂
Jdu tedy zpět do vesničky a jdu najít ubytko. Je tady pouze jedna cedule, a tak to prubnu. Uvítá mě příjemný starší pár a já na ně: „No hablo espaňol. (Nemluvím španělsky.) Uno noche, uno persona, ok? (Jedna noc, jedna osoba, ok?)“ A pan domácí: „Ok.“ a směje se. 🙂 Čekalo mě luxusní ubytování – mám samostatnou chatku.
Zanedlouho dorazí i holčiny z Německa, takže máme překladače – jedna z nich mluví velice solidně španělsky. Večeři máme v 6:30, kdy se již celý kaňon ponořil do tmy, a tak si užíváme luxusní atmosféru.
30.3.2016
Vstáváme v 7, dáme snídani, a pak se rozloučíme. Vyrážíme směr Sangalle, což je asi nejznámější místo v kaňonu – vypadá to jako oáza, která se nachází na dně kaňonu. Jsem rychlejší než holčiny, takže se brzy odtrhnu a fičím sám. Nejprve lehce sejdu níž a procházím 2 mini vesničky Cosňiha a Masala. Opět luxus zážitek jen procházet vesničky a sledovat okolí. V jedné mě zastaví starší pán a anglicky se mnou prohodí pár vět a nakonec mi popřeje šťastnou cestu. V 2. vesničce přicházím ke 2 babičkám a tu na mě vyjede malinký psík pobíhající kolem, který najednou vypadal solidně nebezpečně. Ještě, že jedna z babiček se začala ohánět holí a trhače (psíka) zahnala. 🙂
Do Sagnala jsem dorazil velice brzy – v 10:30. Měním plány a místo toho, že tady zůstanu a přenocuji, jsem se rozhodl, že to vylezu nahoru a zůstanu na hostelu v Cabanaconde a zítra dopoledne si dám vyhlídku kondorů. Valím tedy nahoru, čeká mě cca 1 km výškový a do toho Slunce opět jede na plno.
Podle průvodce to mám trvat 3,5 hodky, já to nakonec zvládnu za 2 hodky a 5 minut. 🙂 A cestou potkám dědečka, jak si to valí se svým oslíkem dolů. Tady neznají slovo důchod, i ve vysokém věku se tady maká a je třeba se ohánět. Kaňon je opravdu nádherný, nafotil jsem hromady fotek. Kolem 1 odpoledne se ubytuji ve stejném hostelu a pauzíruji. Odpoledne si znovu procházím náměstíčko a jsem svědkem smutečního průvodu. Kostel se nyní opravuje, takže se průvod zastavil před kostelem, pak udělal kolečko kolem náměstí a nakonec zamířil na hřbitov za vesničkou. Intenzivní zážitek. Večer jsem si na hostelu dal mega pizzu, ale opravdu mega, že jsem se pak skoro nehnul. 🙂
31.3.2016
Ráno se stává v 6, rychle snídaně, a pak na autobus, který vyráží v 7 směr vyhlídka kondorů. Autobus je nacvakaný – nejen turisty, ale i dámami, které taky fičí na vyhlídku kondorů, ale ne užívat si, ale pracovat – prodávat suvenýry, oblečení, sladkosti, pití, atd. Vyhlídka je vzdálena cca 12 km od Cabanaconde a cestou tam častokrát zastavujeme a vždy nějaká babička s dědou vystoupí – jsem uvažoval, kdy ráno se dostali do Cabanaconde na nákup. Na vyhlídku dorazíme právě v čas – je cca 7:28 a ve vzduchu již majestátně plachtí 4 kondoři. Rychle platím bus a fičím fotit. 🙂 Je paráda je sledovat, jak si plachtí v teplých proudech nad údolím. Takže pojďme skouknout pár krasavců.
Postupně přijíždějí další a další minibusy a začíná tady být narváno. Dnes máme opravdu štěstí, v jednu chvíli máme možnost vidět 8 kondorů!!! Kolem 8:45 to kondoři zabalí a kde nic tu nic. Samozřejmě pořád přijíždějí další a další minibusy s turisty, takže přemýšlím, co jim asi tak říkají průvodci. Asi něco ve stylu: „Jejda, tak dneska z toho nic nebude.“ 🙂 V 9 to zabalím, protože fotek mám již mraky a kondoři se podle všeho asi jen tak nevrátí. Mám spoustu času a tak jsem se rozhodl, že se projdu do Cabanaconde po silnici. Je to asfaltka, takže to jde na pohodu a jdu pořád dolů. 🙂 Provoz je minimální – ve vesničce skoro nikdo auto nemá, takže to jsou hlavně turistické minibusy či busy a sem tam mini náklaďáky. Cesta je luxus, na pohodu si prohlížím údolí a opět něco málo fotím.
Na hostel dorazím před polednem, pofotím městečko a na cca hodinku to zaparkuji na střešní terase.
Pak fičím na autobus a tam potkám Viktora, Annu a Alvara, se kterýma jsem v Bolívii lezl Huayna Potosí. 🙂 Cesta do Arequipy trvala cca 6 hodin, takže dorazíme za tmy.
Na autobusáku beru taxi a fičím na hostel, kde ještě do noci na netu zařizuji věci.