23.10.2015
Ráno opět budík na 7 – kdy se konečně trochu vyspím? Jsem snad na dovo, ne? 🙂 Sbalím se, dám si snídani a vyrážím opět na autobusák. Cestu již znám skoro poslepu, protože jsem ji šel posledních pár dní několikrát. Kupuji si lístek do Sokcho a cena je 30 200!!! Páni, tak to je asi nejdražší lístek na bus, co jsem kdy kupoval. 🙂
Cesta do Sokcho trvá kolem 6 hodin, takže dopolední program je jasný. Vyrážíme v 8:30 a pan řidič to na dálnici slušně valí. Nakonec se podaří ukrojit cca půl hodinky a my dorazíme do Sokcho kolem 2 odpoledne. Lehce se zorientuji a dle mapky vyrážím směr hostel, který byl parádní. Uvidíte z fotek. Paní na recepci do mě hned ze startu nalila veškeré potřebné info, včetně rady, že si mám koupit lístek na bus do Soulu již dneska. A jako bonus jsem dostal soukromý pokoj za stejnou cenu. Paráda. Odpoledne jsem tedy nejprve vyrazil koupit lístek do Soulu, a pak jsem si na pohodu prošel Sokcho. Jedná se o přístavní městečko, takže všude jsou ryby, restaurace s mořskými plody, kraby, rybami, atd. Skouknul jsem i filmovou lokaci pro slavnou korejskou TV dramu.
Večer jsem lehce promýšlel zítřek, kdy plánuji vyrazit do Seoraksan NP. Při plánování jsem okusil korejský drink Soju – něco jako slabá vodka – jen 17,5%. Ale nic pro mě, vůbec mi to nechutnalo, ale obětoval jsem se a dopil to. 🙂
24.10.2015
Měl jsem doporučeno vstávat co nejdřív, protože je vrchol podzimní sezóny na návštěvu parku a k tomu sobota. Plánoval jsem něco mezi 5-6 ráno, ale nakonec z toho bylo 6:45. Nasnídal jsem se, sbalil se a vyrazil směr park. Do parku se dostanete lokálním busem za cca 30 minut, takže paráda. Co mě ale čekalo nahoře, byl mazec. Parkoviště plné aut, hromady lidí valící k bráně, až jsem se toho zleknul. Nejprve jsem vyrazil směr Ulsanbawi vrchol. Bláhově jsem doufal, že čím budu výš, tím méně lidí bude. Ne v Koreji. Tady prostě všichni povinně lezou nahoru, za jakoukoliv cenu. 🙂 A je zajímavé sledovat, jak jsou skoro všichni maximálně vybaveni. Jedná se o 4 km výšlap se slušným stoupáním, ale někteří vypadají, jako by to byl mega výšlap. To je luxus batoh, GPS navigace, hrnek, rukavice, brýle, luxus trekové boty, klobouk, baterka, sem tam dokonce buzola. 🙂 A mezi nima já – propocené tričko, zmačkané kalhoty a normální tenisky, protože moje trekové boty odešly do důchodu. Celkem rozdíl. 🙂 Po ca 2 hodinách jsem se dostal na vrchol – který je více méně po schodech (asi aby se tam dostal skoro každý).
A na vrcholu tlačenka na vrcholové foto. Prostor byl opravdu malinký, takže tam stála fronta na těch schodech a čekalo se.
Zpátky k branám parku jsem se dostal celkem brzy, takže jsem se rozhodl pro další, cca 2,5 km dlouhou, procházku. V tuto dobu je park opravdu krásně zabarven a počasí bylo taky parádní, takže bylo třeba toho využít. Byla škoda, že jsem měl na park pouze jeden den, protože jsem viděl mapu, kde byla spousta treků, které jsou určitě luxusní.
Cesta zpátky do Sokcho byla celkem mazec – hromady lidí čekalo na bus, takže jsme odjížděli solidně narvaní. Ale zvládli jsme to. 🙂 Kolem 4 odpoledne jsem dorazil na hostel, vyzvedl si batoh a fičel na autobusák. V 5 jsme vyrazili směr Soul. Ze začátku bylo vše na pohodu, pan řidič to opět na dálnici valil v levém pruhu a předjížděl kde koho. 🙂 Čím blíž jsme byli u Soulu, tak doprava houstla a nějakých 31 km před Soulem jsme jeli skoro krokem. Nakonec se z toho vyklubalo víc jak 3 hodiny. Již během cesty jsem si uvědomil, že jsem nezkontroloval, kde přesně je metro u toho autobusáku. Takže jsem vystoupil a nechal se nést davem. 🙂 A vyšlo to. Na hostel jsem dorazil po 9 večer, takže jsem fičel rovnou do postele.