21.7.2025 – den D
Noc byl ok. Tělo si již zvyklo na nadmořskou výšku a já jsem připraven na finální útok na sedlo. Tedy na nejvyšší bod naší trasy, který má číslovku 4 800 m.n.m. Všichni vzorně vstáváme v pět, jak jsme se domluvili a vaříme si snídani. Ještě není úplně teplo, takže jsme všichni zahaleni v péřovkách. V sedm jsme připraveni a teplota je již příjemná, což oceňuji.
Vracíme se k brodu, který je po ránu daleko slabší a na pohodu ho překračujeme. Nalézáme něco, co připomíná trail a zakousneme se do toho kamenného řečiště. Výstup se s námi hned ze startu nepárá a předhodí před nás velmi ostré stoupání ve velmi těžkém a technickém terénu. Pomalu ukusujeme výškové metry a hledáme nejlepší cestu nahoru. Kolem osmi Slunce zatápí pod kotlem a obloha je vymetená. To znamená jediné – dneska bude opravdu hic. 😉
Jakmile zdoláme první stoupák, tak se před námi ukáže ledovec, který se táhne po levé straně. My zatím volíme pravou stranu bez ledovce a postupně se prokousáváme suťoviskem, které nabízí nepřebernou škálu kamenů, co se týká velikostí. Trail zde v podstatě neexistuje, takže to bereme středem nahoru. Cesta, no nevím, zda slovo cesta vystihuje to, po čem jsme šli, ale každopádně „cesta“ je čím dál horší. Ujímám se vedení a to, co následovalo, jsem v takové míře ještě nezažil. Dovolím si napsat, že už něco málo mám nachozené ve velmi technickém a náročném terénu, kdy jsem několikrát zažil „tekuté“ kamení, kdy vám to doslova teče pod nohama. Ale vždy to bylo drobné kamení. Tady nám ale pod nohama tekly i šutry o velikosti 50 na 50 cm. Tohle bylo velice, ale velice nepříjemné a všichni jsme se shodli, že z toho musíme rychle pryč. Sestupujeme tedy k ledovci a domlouváme se, co dál.
Nasazuji nesmeky a jdu na průzkum. Nesmeky se nekompromisně zakousnou do ledu, takže cítím pevnou nohu a bez batohu velmi lehce „valím“ nahoru. Vypadá to dobře, sem tam je mini potůček, který valí směrem dolů, ale ten v pohodě přejdeme. Vrátím se zpátky a všichni vyrážíme na ledovec. Opět jak karavana velbloudů ukrajujeme metry na bílé plotně a dojdeme na pomyslný vršek. Zde se nám ledovec ukáže v celé své kráse a velikosti. A za ledovcem se tyčí horské štíty, které obklopují ledovec ze všech stran.
Pomalu pokračuji na čele dále, ale za chvilku na sebe voláme, jak postupovat dále. Zda pokračovat po ledovci nebo se vrátit do suťoviska a dostat se do sedla mimo ledovec. Musím uznat, že nemám velké zkušenosti s ledovcem, ale nějaké základy vím, proto jsem dal na intuici a pokračoval dále po ledovci. Blanka se přidala a Zuzka, Kuba a Kristy se rozhodli, že budou pokračovat suťoviskem. Pokračuji teda s Blankou, kdy vždy jdu prozkoumat další úsek, a pak pokračujeme. Touto metodou se postupně blížíme do sedla. Nebudu tvrdit, že to bylo správné chození po ledovci, ale podařilo se nám ho přejít bez jediného nepříjemného okamžiku. Jen posledních cca 20-30 metrů bylo na hraně, protože jsme byli v ostrém svahu, kdy jsme museli pevně zakousnout každý krok. V sedle jsme před desátou dopolední. Sedneme si a sledujeme Zuzku, Kubu a Kristy, jak se zkušeně proplétají kamenným bludištěm a nakonec poslední pasáž vezmou skrz ledovec. Do 20 minut jsou u nás a vzájemně si gratulujeme, že jsme to zvládli. Paráda.
Samozřejmě i toto místo (sedlo) si žádalo nekonečnou sadu fotek ze všech úhlů. 😉 V sedle nakonec strávíme hodinu.
Co je pozitivního na sedle? Že teď to bude jenom dolů. 😉 Co bylo trochu méně pozitivní, byl pohled za sedlo. Před námi se rozlilo kamenné moře a to doslova. Trail nikde, takže jsme si určili generální směr a tím jsme se řídili. Slunce již jelo na 120%, takže jsem opět byl zahalen, co to dalo. Sestupujeme kamenným mořem a dané údolí vypadá jak vystřižené z Marsu. Nulová vegetace, všude pouze kamení, nehostinnost a vyprahlost. Další unikátní krajina, kterou se prokousáváme. Slunce je nekompromisní i na oči, takže všichni musíme mít sluneční brýle, jinak by to večer nebylo příjemné, co se očí týká. A já zjišťuji, že přes brýle to údolí vypadá ještě magičtěji. V první sekci v rámci sestupu narazíme i na pasáž se sněhem, takže to je o poznání jednodušší a rychlejší sestup.
Během první pauzu za sedlem se Kristy přizná, že při nástupu na ledovec se ji nějak žvejknul kotník a nyní dává hlasitě najevo, že se mu sestup nelíbí. Zatáhne si ho stahovacím obvazem a později na řadu přijde i kladivo v podobě tabletek. Nebylo jiné cesty, protože jinak by Kristy měla celkem problém se sestupem. Tak je díky tabletkám uvolněná a všichni včetně Kristy doufáme, že zítra to bude lepší. I Kuba coby odborník na nohy, kotníky atd. řekl, že v této situaci je nejlepším řešením tabletka. Sestup je nekonečný. Pro zpestření se někdy dostaneme k řece a sem tam brodíme. Já to již neřeším, co se týká bot a beru to středem. Je takové horko, že to vlastně ocením, protože si schladím nohy. A taky lehce vyperu ponožky. 😉 Dost často dáváme pauzy a jak napovídá fotka níže, tak všude přítomné horko a nulový stín nám dávají zabrat.
Sem tam se objeví trail a my pokračujeme v relativně pěkném terénu. Ale než si stačíme trochu užít této pohody, tak bum a trail opět nikde a my poskakujeme mezi kamením nebo se proplétáme v obrovském kamenném bludišti. Ale okolí je pořád neskutečné a užívám si pohledy na všechny strany. Jdu vzadu s Kristy, která statečně bojuje, co to dá. Sem tam si musí slovně odplivnout, aby si ulevila. S tím se počítá, hlavní je, že to stále valí dolů a nepouští to. Finální pasáž je solidní padák dolů, ale naštěstí to je již po prašném trailu. A tu se podívám nalevo a vidím něco neskutečného. „Vodopád“, který začíná uprostřed svahu. Fotka řekne více, ale prostě nechápu. 😉
Sestup končí na dně údolí, které navazuje na další údolí a tvoří tvar písmene T. My se zde dostaneme před pátou, dáme krátkou pauzu, a pak pokračujeme vpravo. Původní plán bylo přebrodit a zakempit za brodem. Jenže řeka je solidně rozlitá a taky to nebezpečně valí. Rozhodujeme se, že zakempíme před brodem a přebrodíme zítra brzy ráno, kdy bude méně vody. Hledáme si místo na spaní mezi keři a jsou tam jenom menší plácky. To mě přivede na myšlenku, že budu dneska spát pod širákem. Spousta vyšších keřů v okolí zajistilo jednu pozitivní věc – již nemusíme odbíhat někam daleko, co se WC týká. 😉 Při bližším mapování údolí jsem z něho velmi unešený a to hlavně ze směru, kam půjdeme zítra. Na pozadí jsou při zapadajícím slunci krásně vykresleny jednotlivé linie horským hřebenů. Krása.
Během večeře (mám Tikka Masala) lehce zapijeme sedlo slivovicí, kterou mám z domova a pošlu zprávu Jirkovi. Za chvíli přijde zpráva od Jirky, ale vypadá to, že nedorazila zpráva, kterou jsem posílal. Tak pro sicher píšu další zprávu, ať ví, že jsme ok a máme sedlo za sebou. Dnešní den byl velmi náročný, takže byla cítit únava, ale dneska to byla taková ta příjemná únava. I díky tomu jdu brzy spát a nejsem sám. 😉
dnes: 13,21 km, celkem: 119,30 km
převýšení: 380 m, celkem 3 217 m
min nad. výška: 3 706 m.n.m.
max. nad. výška: 4 800 m.n.m
spíme v nad. výšce: 3 707 m.n.m
