18.9.2015
Ráno se všichni loučíme a postupně vyrážíme na vlak. Na vlakáči se setkám s Reném z Německa a dalším klukem z Francie, který byl taky na hostelu. U něho je jeden bonus – celkem slušně mluví a rozumí japonsky! Má přítelkyni Japonku, takže se učí. 🙂 Nakonec s ním jedu skoro celou cestu, a to máme 3 přestupy, takže pokecáme. Studuje umění – fotografii, a tak už něco fotí – ale žádný digitál, ale stará dobrá klasika. Po cca 6 hodinách vyskakuji v Nikko a za chvilku najdu hostel.
Jdu se rychle najíst, pak se ubytuji a něco málo řeším na kompu. Večer vyrazím na jídlo s Frantíkem, který pracuje v Maroku. Večer s námi ve společenské místnosti sedí majitel hostelu a překládá nám kartu boha, kterou jsme si vylosovali. Je sranda, protože majitel je fakt rebel. 🙂 Sedí s námi 2 holčiny z Francie – jj, opět Francie, jsou všude – a ty pro změnu opět řeší ubytko. 🙂 Majitel jim pomohl hledat ubytko i na japonských stránkách, pak nám vysvětluje rozdíl mezi onsenem a sentem či dá otázku ohledně polštáře na klečení. Fičíme spát před půlnocí.
19.9.2015
Ráno na pohodu vstanu a vyrážím do ulic kolem 9. Nejprve se procházím skoro liduprázdnými uličkami, až dorazím k prvnímu slavnému chrámu – Rinno-ji.
Je ale celý pod plachtou, a tak to vzdávám a fičím na další – Tosho-gu. No i tady je sice slavná brána pod plachtou, ale i tak bylo na co koukat. Jedná se o velký komplex – je zde stáj s posvátným bílým koněm. Na stáji můžete vidět vyřezané 3 moudré opice, které nevidí, neslyší a nemluví zlo – tradiční symbol v japonské a čínské kultuře. Dále je zde Nemuri-neko (sleeping cat – spící kočka), která je považována za národní poklad a je inspirací pro mnoho umělců v Japonsku.
Celý komplex je opravdu obrovský, takže to tam postupně prolézám a objevuji stále nové a nové vstupy. 🙂
Poté jsem se vydal k dalšímu komplexu – Taiyu-in chrám. I zde bylo na co koukat – hlavně jsem byl překvapen častým použitím zlaté barvy ve výzdobě.
Pak jsem vzal bus a jel k nedalekému jezeru v horách. Díky holčinám z Francie jsem měl lístek zadarmo, takže pohoda. Prošel jsem se kolem jezera Chuzenji, skouknul nedaleké 97 metrové vodopády Kegon a fičel na barák.
Tam jsem dal lístek nové holčině, která ho ještě využila na západ slunce u jezera. Já si šel projít druhou část městečka a byla to paráda. Cesta byla skoro bez lidí, byl západ slunce, takže vše kolem mělo zajímavou atmosféru. Cesta vedla hlavně kolem řeky, takže jsem to zakončil u mostu a vracel se po hlavní tepně městečka Nikko. Zašel jsem si na večeři a na hostel dorazil kolem 7 večer.
Večer nás opět bavil pan domácí – tentokrát jsme všichni, co byli na hostelu (byli tam holčiny z Vietnamu, frantík, pak pár, hádám, z Evropy, Japonec, atd.) hráli 2 karetní hry – nejprve šlo o to mít co nejvíc karet – mnich vše bral, dáma vyhrávala kopku. Jednoduché, ale byla sranda. Druhá hra byla ještě lepší – byly tam karty zvířat, a když se na stole sešly 2 stejná zvířata, tak ten, kdo první napodobil to zvíře, tak se zbavil karty či karet. A sem tam nějaký bonus v podobě pyramidy z ruk, atd. Byla fakt sranda, hlavně, když se zjistí, že žába v Japonsku dělá kero-kero. 🙂