8.1.2026 – chčije a chčije
V noci jsem překvapivě spal jak mimino a vstávám před osmou, takže to byla skoro solidní dvanáctka. Je mi daleko lépe než včera večer, ale pořád je zde prostor na zlepšování. Oblíkám se a hledám ponožku. Nedaří se mi ji najít a nechápu to – včera jsem v podstatě neopustil pokoj, tak nechápu, kam se poděla. Kdybych ji nenašel v pračce, tak to bych chápal, to je celosvětový fenomén, ale tady v pokoji? 😀 Po dlouhém pátrání ji nakonec najdu – zachytila se o konstrukci postele, takže jsem ji marně hledal na zemi. Uff, aspoň neblbu, protože jsem už začal uvažovat, co jsem včera vyváděl. Co mě ale netěší, je čelovka. Díky včerejšímu vydatnému dešti mi čelovka pořád svítí, nejde vypnout. A to jsem měl čelovku v batohu!!! Takže čelovku vypnu jedině tak, že vytáhnu jednu baterku.
U snídaně (dal jsem si jenom energy tyčku – musím opatrně) se dozvídám, že se stále řeší batohy a to znamená, že zde zůstaneme ještě jednu noc. Jen pro představu, jedna noc zde stojí 30 000 ARS. Dopoledne uvažujeme, že bychom dali další aklimatizační výlet, ale počasí je zásadně proti. A další věc je, že nemáme v čem jít. Např. já mám stále vlhké tričko, mikinu, bundu i zateplené kalhoty. V refugio se netopí, takže to není jak usušit. Dopoledne si krátíme čas hraním žolíka a já nalézám odvahu začít sušit oblečení. Jak se říká, nejlepší topení je samotné lidské tělo, takže na sebe oblíknu vlhké tričko, mikinu a kalhoty a začínám to postupně vysušovat svým teplem. 😉 Po kartách nám Peggy vypráví další várku extrémních zážitků, kterých má v zásobě opravdu hromady.
I kolem poledne pořád prší, tak si na televizi na Youtube pustíme nějaké motivační video ohledně výstupu na horu Aconcagua. Taková teoretická příprava na náš hlavní cíl výpravy. 😉 Jedno vide bylo málo, tak hned nahodíme další, kde na nás čekali luxusní záběry z dronu. Tohle nás namlsalo a navnadilo až až. Kolem jedné odpoledne nám začíná být trochu zima, i když jsme uvnitř. Vytahují se péřovky, spacáky, kdo má a zahalujeme se. Ze zimy hlavně podezříváme dané videa, takže dalším filmem bude, jak řekl Marcel, česká rozprávka. Samozřejmě si taky vaříme kotle čaje, abychom se zahřáli. Peggy v mezičase neustále řeší naše zavazadla – aktuálně víme, že včera přišly 4 tašky a dneska stále čekáme na info. Protože počasí i na následující dny vypadá deštivě, tak Peggy řeší, aby nám Osvaldo v Mendoze koupil nějaké pláštěnky nebo aspoň něco. Nakonec se dohodneme, že nám budou stačit velké pytle na odpad. 😉
Odpoledne začneme hrát Šarádu. Každý má napsat na lístky 3 filmy – dohromady tedy bude 27 filmů. Sestavili jsem 3 týmy po třech – jsem s Antonem ČR a Antonem SK. V prvním kolem dané filmy normálně popíšeme, v druhém kole to bude pantomima a ve třetím kolem pouze zvuky, citoslovce. Ani pořádně nezačneme a Peggy přijde info, že dneska dorazily další 2 batohy. Podle čísel zavazadel to vypadá, že došly bágly všem kromě Vojty a mě. Začne živá diskuze, jak se tedy sbalíme na následující 4 dny. Mi hlavně chybí spacák a karimatka a Vojtovi pořádné pohorky. Zbytek bychom nějak polepili s pomocí všech ostatních. A zrovna na refugio jsou jedny pohorky k prodeji. Vojta je zkouší, ale nesednou mu, jsou malé. Poprosíme majitele refugio Sebastiána, zda nemá možnost něco sehnat. Sebastián si vezme od Vojtu jeho vložku do bot a vyrazí do „ulic“, zda někdo nemá něco na půjčení. Nakonec se mu podaří sehnat jak boty, tak i karimatku. Super. A cena? Pronájem na 4 dny za oba kusy je 100 USD a depozit je 300 USD. Celkem mazec, ale celá skupina souhlasí, že to mezi všechny rozpočítáme. K večeři si dávám bulgur s masem a přitom vtipkuji, že Expe dodám nový minimální seznam věcí, se kterými se dá udělat aklimatizační výlet.
Pak se vracíme k Šarádě. Během prvního kola zjistíme, že zde máme 4x Pána prstenů a 2x Titanic, Pulp Fiction, Sám doma a Jestli se rozzlobíme, tak budeme zlí. Hlavně ten poslední film nechápu, že se v rámci devíti lidí dva shodnou na tomhle. Během druhého kola dostane Peggy info, že batohy dorazily na hotel. Píše jim, aby to vyfotili, ať víme, komu opravdu přišly zavazadla. Přece jenom tohle je Argentina a nějaký číselný seznam ještě nic neznamená. 😉 A tu mi Peggy ukazuje fotku, kde je i modrý duffle bag!!! MŮJ modrý duffle bag!!! Jsem v šoku a pár sekund nevěřím, co vidím. Nakonec teda první den přišly 4 bágly, druhý den sice napsali, že dorazily další 2 bágly, ale skutečnost byla, že dorazily 3 bágly včetně toho mého. Uff, tak tohle bylo o fous a moje nálada je hned někde jinde. Ale úplně v klidu budu, až ten duffle bag uvidím na vlastní oči a budu ho držet v ruce. 😉 Poté hned řeším se Sebastianem, že karimatka nebude třeba a pronájem pouze za boty spadne na 80 USD. Pokračujeme v Šarádě a je to celkem sranda v rámci druhého a třetího kola. Tím, že už víme názvy filmů, tak jak pantomima, tak i ve třetím kole, kde se můžou vydávat pouze zvuky, to vždy nějak dáme do kupy. Večer zakončíme sledováním filmu 118 dní v zajatí ľadu, což je oblíbený dokument od Peggy. Je to o skupině Slováků a Rusů, kteří uskutečnili přechod z Ruska do Kanady přes severní pól jen vlastními silami v roce 1998. Masakr výkon. Neskutečné, co všechno museli překonat. Mrkněte, fakt to stojí za to.
