16.9.2023 – cca 800 km přejezd
Jak jsem psal v minulém článku, tentokrát vyrážím autem. Po osmé jsem sbalen, svačina nachystána a můžu vyrazit směr Sillian. Mám samozřejmě 10-ti denní dálniční známku na rakouské dálnice (lze koupit online, ale pozor, je platná až od 18. dne po zakoupení), jinak by ta cesta byla časově daleko delší. Navigace ukazuje cca 8,5 h, tak jsem zvědav. A bystré oko si všimlo, že na tachometru je zajímavá číslovka. Samozřejmě jsem musel doma něco zapomenout a díky tomu cca 1 km, co jsem se vracel, to tak fajně vyšlo. 😂
Plán je samozřejmě jet bezpečně, ale zbytečně se nezdržovat. Po cca 2 a něco hodinách mám krátkou pauza před Mikulovem, dotankoval jsem a pokračuji dále. Byl jsem mnohými upozorněn, že v Rakousku se s rychlou jízdou vypořádávají vysokými pokutami a je to opravdu hned po překročení hranice vidět. Najednou všichni jednou předpisově a když v úseku, kde je povolena 130, jedu 125/130 km/h, tak si skoro připadám jako pirát silnic. Spoustu aut předjíždím, až nadvakrát kontroluji, kolik opravdu jedu. Opravdu rozdíl oproti ČR, kde jedu 130 km/h a „zdržuji“ provoz. A když je na 4-proudovce kolem Vídně povinná 80, tak ji tam opravdu všichni dodržují. 😉
Po cca 5,5 hodinách jízdy mám pauzu na odpočívadle Herzogberg Nord, které mi doporučil kolega z práce. Má to tady luxusně zmapované a byla to dobrá volba. Čisté záchody, první zajímavější výhledy a klid. Když jsem za pár kilometru viděl odpočivadlo s benzínkou a něco, co vypadalo jako lunapark, tak mi přejel mráz po zádech.
Posledních cca 100 km jsem schválně jel po “okrskách” přímo v údolí, kde po levici budu kontrolovat kopce, kterými se budu v dalších dnech prokousávat. No, řeknu, tedy napíšu, že cca 50 km z té stovky by byla luxusní ralley. Samá serpentina, nahoru, dolů, takže jsem neustále řadil 2,3 max. Projížděl jsem mini horskými vesničkami, které jsou situovány v neskutečně ostrém kopci. No, i když mi připadá, že tam je nyní více hotelů, penzionů než původních domků. Místy je cesta úzká na jedno auto, ale naštěstí byl provoz minimální. Z protisměru hlavně motorkáři (pro ně to byla parádní projížďka), a pak já jako jediný blázen v autě. 😀 Když se za mnou objevilo auto, tak po chvíli končilo v nějaké vesničce = byl to místní.
Co se týká rakouských rádií, tak nevím, nevím. Nakonec jsem překlikával mezi 5 stanicemi, ale na jedné hrály rakouské dechovky, na druhé klasickou hudbu, a pak si vyberte. 😂 Na chvilku jsem naladil stanici, kde slyším: „grande či quattro“, takže je to jasné – chytil jsem Itala. Přece jenom na konci jízdy jsem už byl hodně blízko hranic s Itálií. A italské rádio bylo, za mě, lepší.
Nakonec jsem v těch kopcích nabral cca půl hodiny zpoždění, takže do Sillianu jsem dorazil po půl šesté. Jedu zkontrolovat vlakové nádraží, kde jsem dostal tip na parkování. Jak jsem psal – potřebuji někde nechat auto na cca 6-7 dní. Dorazím na vlakové nádraží a místo, kde jsem plánoval zaparkovat, je opáskované. Oou. Vedle je cedule v němčině, které nerozumím, ale obrázek je více než výstižný: Kdo zde bude parkovat, bude odtažen. Je cca 6 večer a já musím vymyslet, co teď. Hledám na internetu další varianty, dokonce i placené, ale bohužel nic na několik dní. Ještě zkusím parkoviště před obchodem s elektrem, které na Internetu taky lehce doporučovali, ale i zde opět výstižná cedule ohledně odtažení. 😉
Nakonec se rozhodnu, že zajedu do cca 4 km vzdáleného kempu, ubytuji se na jednu noc a zkusím se domluvit, zda tam můžu nechat auto další dny za poplatek. Zítřejší odjezd vlakem není problém, protože hned u kempu je zastávka a můj vlak tam stojí. Co se týká návratu, tak se hold ještě trochu projdu ze Sillianu do kempu. Na recepci začnu borcovi vysvětlovat situaci a on, že v Sillianu se dá parkovat na více dní. V krátkosti mu povím mou hodinovou story ohledně hledání místa, ale on mě ubezpečí, že tam a tam je to ok a ukazuje mi to na mapě. Věřím mu a jedu zpátky do Sillianu. Najdu dané parkoviště, které je před zavřeným/chátrajícím bazénem. Jenže tam je nyní cedule červený kříž. Nemám sílu něco dalšího řešit, prostě mu budu věřit. Trochu mě uklidní, když na parkovišti vidím další auta z Německa a já stojí vedle Švýcara.
Je třeba si za odměnu dát večeři, takže si zajdu do nedaleké pizzerie Petrus na pizzu. A řeknu vám, pizza byla luxusní. Těsto bylo tenoučké, takže i když velikostně to bylo pořádné „kolo“, tak pro jednu osobu tak akorát. Italům se samozřejmě omlouvám, že jsem si dal pizzu s ananasem. 😀 Kolem osmi, kdy už je celkem tma, se vracím do auta, kde mám v plánu přečkat noc. Vždycky si při něčem takovém (přespím v autě, na letišti na lavičce, atd.) říkám, že to je naposled, že příště budu spát „normálně“ na hotelu, atd. No a já dneska zase ulehám do auta. 😂
