18.9.2023 – pustí mě kotník dál?
Vstávám v sedm, takže krásných 11 hodin spánku – tělo si samo řekne, jen je třeba ho poslouchat. Největší obavy ale jsou ohledně kotníku. Dneska se ukáže, jestli budu schopen pokračovat či to budu rvát na sílu nebo budu muset vymyslet jiný plán. Spousta variant, tak uvidím, jak se k tomu kotník postaví. 😉 Rozjíždím ranní kolečko a po osmé jsem připraven vystartovat. Kotník vypadá, že to půjde, není oteklý, ale v rámci ranního kolečka jsem samozřejmě jenom lehce chodil kolem stanu. Počasí vypadá všelijak. Jedno je ale jisté – dneska již nebude slunečno jako včera.
Nejprve lehce klesnu a v otevřené krajině procházím kolem pár chatek. Ano, chaty jsou opravdu dost často, takže nějaké celodenní chození bez známky civilizace tady nehrozí. Pokračuji po štěrkové cestě v klesání, které naštěstí není až na samotné dno údolí a přes jedno krátké stoupání se dostanu k další, tentokrát solidně velké, oblasti s chatkami. Opět to jen prolítnu a pokračuji dále.
Následuje táhlé mini stoupání, kde potkávám denní turisty. Počasí se začíná pomalu kazit, takže na na scénu nastupuje nová mikina Rab Alpha Flash z materiálu Polartecu Alpha. Jedná se o luxusní kombinaci lehkého, ale velmi výhřevného materiálu. Kolem 11 mám pauzu a má za sebou cca 11 km. To je daleko lepší než včera. Ale hlavně kotník zatím drží – otázka je, zda to je díky ranní aplikaci Voltarenu nebo včerejší bolest byla ojedinělá situace a počáteční „šok“. Po pauze pokračuji a trasa mě dovede kam? Ano, správně – do další chatařské oblasti, kde to celkem „žije“.
Opět se zde nezdržuji a pokračuji v rámci krátkého stoupání, které je stále na štěrkové cestě. Kde je ten úzký trail, na který jsem tak zvyklý? 🙂 Naštěstí za cca 45 minut trasa překračuje hranici do Itálie a odskočí ze štěrku na „požadovaný“ trail! Pokračuji v sestupu luxusní pasáží, kdy je trail zakousnut v ostrém kamenitém svahu a je tam pár krásných technických pasáží, kdy je někdy potřeba zapojit celé tělo, abych se tím bezpečně prokousal. Tak se mi to líbí.
Odpoledne počasí již zcela okatě ukazuje, že budu proskakovat kapkami deště. Otázkou je, kdy to začne. Luxusní pasáž mě zavede do hlubokého lesa skrz který se dostanu na začátek sjezdovky. Ano, blížím se k lyžařskému resortu. A tu mi na telefonu vyskočí upozornění, že mám pracovní poradu. Usměji se, protože jedinou poradu, kterou zrovna budu mít, je porada s ostrou sjezdovkou, kterou musím nějak vyšplhat. 😉 Naštěstí je uprostřed sjezdovky menší intermezzo v podobě trasy kolem vodní nádrže, takže mám šanci vydechnout.
Jakmile se přehoupnu přes vrchol, začnu v rámci další sjezdovky klesat do lyžařského centra Nassfeld. To už se rozpršelo, takže mám na sobě pončo. Ano, opět zkouším něco nového, co se týká souboje suchý batoh a déšť. 😉 Již samotný pohled na Nassfeld dává jasně najevo, že tohle bude asi velké středisko – píšu asi, protože nejsem odborník na lyžování v Alpách. 😉 Kolem třetí odpoledne docházím k prvním chatám a je to pro mě solidní šok – až moc načančané! Původní plán byl spát na zakrytém vstupu kaple Nassfeld Gedächtniskapelle, ale je moc brzo, takže se rozhoduji pokračovat, i když počasí říká: „Zůstaň tady.“ Jenže, co bych tady v tom chladu dělal? Jak šlapu, tak je mi ok, ale jakmile se zastavím, tak začne zima.
Proplétám se Nassfeldem, kde jde vidět, že letní sezóna je dávno pryč a je nutná velká příprava/budování před zimní sezónou. Následuji navigaci a podaří se mi vejít na staveniště, kde rostou další horské hotely. Ups. Vracím se a musím si najít vlastní cestu na další sjezdovku, která je opět nemilosrdná, co se týká úhlu stoupání. Počasí je čím dál horší – solidně prší, viditelnost cca 10 metrů, vítr a teplota je taky nic moc. Po hodině v této slotě jsem na vrcholu lanovky/vleků – Monte Madrizze – Madritschen (1918 m n.m.). Předpokládám, že to je jinak velmi živě místo, ale já to mám dneska bez lidi a bez výhledů.
Nezastavuji se, hned klesám a již začínám přemýšlet o tom, kde se ukryji dneska. I když přestalo pršet, tak díky společnosti mraků a větru mi začíná být celkem zima a km pro dnešní den mám splněny, tak mám na takové myšlenky nárok. 😀 Po cca půl hodině nabírám vodu a v té mlze/nemlze se dívám, kde to zaparkuji. Na chvilku se to protrhne, tak mám možnost vidět, kde vlastně jsem a jak moc budu/nebudu na očích.
Nakonec něco najdu a rychle stavím stan. A za chvilku začne znovu pršet, takže jsem to stihl tak akorát. Je teprve půl páté a já dneska nakroutil cca 30 km. No krása a kotník dneska nebolel jako včera. Co více si přát. No ještě jedno přání by bylo. Večeře. 😉 Opět samoohřev a dneska se servírují těstoviny. Po „brzké“ večeři využívám čas a píšu články za poslední dny, protože je třeba s tím začít. Hotov jsem v půl osmé, a pak hurá do spacáku a spát.
Vzdálenost:
dneska: 30,5 km, celkem: 53,5 km
Převýšení:
nahoru 1,40 km, celkem: 3,63 km
dolů: 1,52 km, celkem: 2,57 km