19.9.2023 – konečně nějaké hřebenové trasy
Tak noc byla víc než zajímavá – k dešti se od devíti přidaly hromy, blesky a minimálně do dvanácti to byla solidní světelná a zvuková show. Ráno se probírám kolem 7:15 a obloha vypadá nadějně. Jsou tam mraky, ale bílé, kterým já říkám „mraky na fotku“. Rychle sfouknu ranní rituál, ale není mi dvakrát do zpěvu – žaludek je krapek mimo.
V 8:25 startuji a hned zkraje mě čeká solidní stoupání. Díky krásném počasí konečně vidím, kudy jsem přišel a co je kolem. Krása na všechny strany. Pomalým tempem se vydrápu na nejvyšší bod a čeká mě luxus odměna – výhledy za 10/10!
Koukám do navigace a další pasáž budou lehké vlny v rámci traverzu. Konečně!!! Přesně na tohle jsem se těšil. Následující km jsou opravdu luxusní, že i žaludek dostává rozum a srovnal se. Místy je to trochu technicky náročnější, ale to pro mě znamená, že si to více užívám. Jakmile doslova obejdu mega kopec po traverzu, tak začnu lehce klesat a na fajn místě dávám delší pauzu. Musím usušit stan + plachtu a doplnit energii.
Pokračuji stále po hřebenovce, jen nyní jsou ty vlny intenzivnější. Za jednou větší vlnou se ukáže další údolí a za nim jednotlivé linie horských masivů. Bomba – v jednom kuse se kochám. Poté klesám až k chatě Straniger, kde si chci dát pauzu a koupit kolu na žaludek. Je tam sympatická holčina, co mluví anglicky a nabídne mi “domácí” kolu, jinou nemají. Beru všemi deseti. Zeptám se, zda je možno se zbavit odpadků a taky, že ano. Paráda. Jsem rád, že to nemusím tahat sebou. Na konci hovoru se mě zeptá, odkud jsem a když řeknu ČR, tak zareaguje: ”Nazdar.” Po pauze se loučím a holčina na mě:”Ciao!” Takže italiáno. 😉
Následuje táhlé stoupání, které je ze 4/5 po cestě. Aspoň ty výhledy jsou lepší a lepší. Poslední pětina je už zase trail, takže krása. Následuje další hřebenovka, takže km krásně ubíhají.
Poté začnu sestupovat, míjím usedlost, kde je spousta krav a nehnou se z cesty. Rozumnější ustoupil – čti já a jdu okolo. Počasí se začíná kazit, takže nahazuji pončo a začínám proskakovat kapkami deště. Sestupuji po cestě, která je styl cik-cak a minu odbočku. Naštěstí jsem to zjistil o cca 300 m dál, tak to nebyla taková hrůza. Následoval technicky náročný trail, který byl zakousnutý v ostrém svahu a díky dešti byl solidně bahnitý. Nepolevuji v koncentraci, protože každý krok je důležitý. Trail pozvolna stoupá a já díky tomu ukusuji další a další výškové metry. Počasí se nakonec umoudří a přestane pršet. Tato pasáž ve výsledku opíše tvar podkovy, jen s tím, že na druhé straně jsem o několik stovek metrů výše.
Je po páté a já řeším, kde dneska zakotvím. Pořád jsem v ostrém terénu, takže tady to neklapne. Kolem půl šesté se rozhodnu, že to zarvu až na vrchol, i když sil už moc není. Poslední půlhodinka byla solidně výživná, ale dotáhl jsem to tam. Nahoře jsou super výhledy, ale taky se z druhé strany ženou mračna, takže rychle hledám místo na spaní.
V sedm už si vařím Chilli con carne a je to luxus. Pak zápisky za dnešek a v osm na kutě.
Vzdálenost:
dneska: 28 km, celkem: 81,5 km
Převýšení:
nahoru 1,68 km, celkem: 5,31 km
dolů: 1,31 km, celkem: 3,88 km