Erotika na chrámech?!? V Khajuraho určitě ano. ;-)

3.6.2012 – Dnešní den jsme vstávali, až si tělo řeklo. Konečně, už žádné vstávání v 5 ráno. 🙂 Dali jsme si snídani a plán na dnešek byl jednoduchý – dohrabat se co nejblíž či přímo do Khajuraho. Nakonec jsme procestovali skoro celý den, jeli 3 autobusy a zakotvili v městě Panna. Autobusy jsem pojmenoval následovně: 😉

Bus č. 1 – modlitební bus

První část cesty byla z vesničky Tala do Umaria a Jirka a já – 2 jediní běloši – jsme dostali V.I.P. místa hned vedle řidiče s luxus výhledem. Paráda. 🙂 Velká část cesty byl mazec, je tam pouze jeden pruh asfaltu uprostřed a ten ještě má spoustu děr, takže jedete 15 km/h a i to je mega rychlost. 🙂 Ale proč je to modlitební bus. Nebylo to proto, že by řidič jel jako prase, to né. 🙂 Projížděli jsme kolem jednoho mini chrámku či místa, kde lidé dávají dary bohům, atd., řidič zastavil, pomodlil se a z busu někdo vyběhl k místu a my jsme slyšeli ránu, jako když něco tvrdého praskne. A tu týpek podává řidičovi kus kokosu a ten ho dává na palubovku k mini sošce jejich boha. Za chvilku dostávám kousíček kokosu jako všichni ostatní a váhám, co mám dělat. Když vidím, že všichni to jí, tak to taky pošlu směr žaludek. 🙂 Tohle se u nás v ČR opravdu nestane. Za hodinku jsme dorazili do Umaria a hnedka našli další bus do Katni.

Bus č.2 – hudební bus

Tentokrát jsme se na pohodu uvelebili na sedačkách a čekaly nás 2,5 h pohodové cesty do Katni. Řidič pustil příjemnou indickou hudbu, takže když sedíte v lokálním buse plného Indů, hraje vám indická hudba, kolem skoukáváte okolní krajinu či šrumec v jednotlivých vesničkách po cestě, tak naplno nasáváte každodenní život místňáků a uvědomujete si, jak je to daleko od rušné a uhnané Evropy. Fakt pohodová cesta. V Katni se nám pro velký úspěch opět podařilo hnedka najít další bus do Panna.

Bus č.3 – závodní bus

Poslední část dnešního přejezdového dne se nesla v duchu závodů. 🙂 Opět jsme seděli až u řidiče a tak jsme mohli sledovat řidičské umění hned z první ruky. Cesta byla ještě horší než ráno, místy zmizel asfalt úplně a byla to nezpevněná a prašná silnice.
A to si to tak jedeme a na našeho řidiče někdo troubí a předjíždí ho další autobus – takže 1:0 pro soupeře. Koukáme střídavě na řidiče a autobus, protože stav silnice nebyl na předjíždění. Náš šofér se ale šibalsky usměje, kývne na nás něco ve smyslu – Sledujte – podřadí a během minutky jsme opět na vedoucí pozici – 1:1. 🙂 Samozřejmě tohle vzal soupeř jako další výzvu a tak se začali tlačit na té prašné nezpevněné silnici jako malí kluci. 🙂 V jeden moment se soupeři podařilo najít skulinku a prokličkoval se na 1. místo – 2:1.
Vzápětí následovala malá chyba našeho řidiče – vybral si špatnou část „cesty“ a tak nám náš soupeř začal ujíždět. Sakra. 🙂 Pak se ale ukázala léta praxe a odříkání a my jsme se s každou sekundou prokousávali blíž a blíž k soupeři. Tu ale přišla nečekaná rána pod pás – povinná zastávka pouze pro nás a závod byl tímto bohužel ztracen. Nevadí, tak příště. 🙂 Na jedné zastávce se šel Jirka protáhnout ven a takhle to dopadlo. 🙂
Velice rychle si ho vyhlédl místní stařík a dali se do družného hovoru, kolem postávala hromada místňáků a sledovali show. 🙂 Oni Indové se opravdu rádi vyptávají. Do Panna jsme dojížděli za tmy, kdy si řidiči, pro nás stále nepochopitelným systémem, signalizovali, jak se budou míjet na tom jednom pruhu asfaltu. Systém spočíval v přepínání tlumených a dálkových světel, úplným zhasnutím či blinkrem doleva a to pokaždé jinak. Prostě Indie. 🙂 Z Panny do Khajuraho to bylo další cca hodku a půl a tak jsme to zapíchli už tady. Našli hotel a fičeli rychle hledat restauračku, protože už bylo půl desáté. Nemohli jsme delší dobu nic najít, ale za to jsme skoukli „světelnou show“ na ulici. Na jedné křižovatce začala hořet elektrika na sloupu. Prostě jen tak no stres tam hoří elektrika, kolem létají jiskry jako kráva a všichni kolem to sledují jako novoroční ohňostroj. 🙂 A pak to udělalo prásk, prásk a v celé čtvrti samozřejmě nešel proud. Hustý. Nakonec jsme našli restauračku v jednom schovaném hotelu, dali večeři a hurá na hotel. Zítra se konečně dohrabeme do Khajuraho.

4.6.2012 – Velice rychle se nám ráno podařilo sehnat bus do Bamitha, kde už není problém sehnat motorikšu do Khajuraho. Cesta busem trvala hodinku, takže než jsme se otočili, tak už jsme vystupovali a opět začali bojovat s rikšákama o cenu. Nakonec nás vzal jeden mlaďoch, ale zavezl nás jenom na autobusák, a že k hotelu chce další prachy a to hodně. Takhle by to teda nešlo, vystoupili jsme a našli si dalšího, který to zvládl za luxus peníze. Hotel se nachází na tradiční uličce pro turisty, kde jsou pouze hotely, restauračky a šopíky s věcmi pro bělochy. 🙂
Zakotvili jsme a hned vyrazili na snídani, či spíše jak řekl Jirka, na brunch – snídaňooběd. Pak jsme se tradičně ukryli před sluncem na pokoj a odpočívali. Odpoledne jsme vyrazili na velice známé chrámy v Khajuraho. Tyto chrámy, hlavně západní placená (250 INR na hlavu) skupina, jsou věhlasné postavami lidí v ostrých erotických pozicích. A to jako že fakt vostrých. Ani nevím, zda tady můžu ty fotky dát na net. 🙂 Zase nečekejte nějaké tvrdé po**o, ale na to, že to je zvenku na chrámu, tak je to hustý. 🙂 Takže na FOTOGALERII klikejte na vlastní nebezpečí. 🙂
Hodně lidí tady asi fičí hlavně kvůli té erotice a zapomíná si uvědomit, že postavy jsou vytesané a vybroušené do pískovce s luxusní propracovaností. Dále pískovec má mnoho barev, takže celý chrám je tvořen krásnou škálou různých pískovců.
Celková atmosféra byla velice příjemná a klidná, čekal jsem hordy lidí, ale naopak to bylo na pohodu. Večer jsme si zašli do mini restauračky na výbornou jižní Indii, ale bylo to pálivé jak čert, takže to bylo hlavně pro Jirku. 🙂

5.6.2012 – Dnes nás čekali další chrámy, tentokrát už neplacené. Ráno máme v plánu východní seskupení plus starou vesničku. Ale nejprve snídaně. Fičeli jsme do našeho mini krámku, kde jsme si včera dali výborné Lassi a dělal tam i další supr jídla, ale ejhle, šéf kuchař tam ještě nebyl. Dali jsme si teda jenom opět výborné Lemon Lassi a vyrazili hledat jinou restauračku. Nakonec jsme zakotvili ve dvorku, kde nám jídlo chystal starší pán. Ale předtím musel samozřejmě zajít na trh koupit ingredience na jídlo. 🙂 Dlouho nic, pak se vrátil, a že toast nemá, tak jsme to vymysleli jinak a říkali si, kde jsme to zalezli. 🙂 Nakonec ale snídaně byla víc než dobrá. Po snídani jsme vyrazili směr chrámy a hned na hlavní silnici se k nám připojil jeden místní mladík a začal nám vyprávět o všem kolem, atd. Prostě klasika. Protože ale nebyl moc vlezlý, tak jsme ho nechali jít s námi. Prošli jsme 3 temply a pak se vydali skouknout mini vesničku.
Ke konci procházky jsme čekali, kdy si mladík řekne o prachy jako obvykle. Ale chlapec na to šel chytře – že prej máme koupit nějaké sladkosti pro děti. Vytahuji peníze a říkám: „Ok, tak co mám koupit?“ a podávám mu peníze – to byla chyba. A on, že tady to v tom krámku není, že musíme dál. Jdeme dál a dál a nakonec z něho vypadne, že to koupí později a rozdá a já se nemusím starat. Jak měl penízky, tak se velice rychle zdejchnul, tak teď je otázka, kam ty prachy nakonec přišly. My jsme pokračovali k poslední skupince chrámů Jain, které byly parádní. Hlavně proto, že okolí nebylo až tak moc vypilované, vyšperkované, trávník přesně zastřižený jako včera na placených chrámem – dýchalo to starou atmosférou.
Při cestě zpátky jsem na hodinkách naměřil krásných 46 stupňů!!! 🙂 Opravdu slušné horko. Takže jsme rychle dorazili na hotel  – Jirka fičel na net a já si četl. Odpoledne jsme pořešili další lístky na vlak a kolem 5 vyrazili na poslední jižní seskupení chrámu v Khajuraho. Tentokrát jsme si vzali motorikšu a 2 mlaďoši nás povozili po 3 chrámech. Asi nejzajímavější byla ruina chrámu, kterou už několik let dávají dohromady. Tady ale nebylo možno fotit, tak nemůžu ukázat to puzzle, co leželo kolem, které musí dát dohromady. Večer jsme měli jasný úkol – najít restauračku, kde nám udělají Tandoori kuře – specialita Indie. Po delším boji, kdy nám ve všech restauračkách řekli, že je už mimo hlavní sezónu a tak to nedělají, jsme se vrátili to jedné z restauraček s tím, že si dáme něco jiného. A tu nám číšník říká, že udělá výjimku a připraví nám to. Supr. 🙂 Jde o speciální pec ve tvaru skoro koule s otvorem nahoře, ve které se kuře dělá na tyči, jinak je kuře tradičně připravené. A večeře byla luxusní, fakt jsme si pojedli.
Pak jsme si koupili pivko – mimochodem v celém Khajuraho, které má 20 000 obyvatel, je JEDINÝ obchod s licencí na prodej alkoholu, žádná hospoda či další obchod!!! – a doklepli další den v Indii.

Fotogalerie