23.6.2012 – Ráno jsme vstávali až kolem 10, protože včerejší fotbal končil ve 2 ráno, takže bylo třeba dohnat spánek. 🙂 Po snídani jsme fičeli na nejznámější atrakci v Amritsaru – Golden temple, který je chrámem Sikh náboženství. Sikh náboženství je menšinové v Indii, ale místní lidé jsou velice vřelí a fajn. Do chrámu či spíše celého komplexu – chrám je postaven uprostřed „bazénu“, kde je posvátná voda – se samozřejmě chodí bez bot a k tomu i muži musí mít pokrývku hlavy. A tak jsme si koupili za pár rupií tohle to na hlavu. 🙂
Celková atmosféra uvnitř chrámu byla luxus, bylo fajn pouze pozorovat lidi kolem, jak se modlí, koupou či posedávají a povídají si.
Sikh náboženství má jeden ze svých bodů, že sdílejí jídlo dohromady a tak jsme navštívili mega jídelnu, kde podle průvodce dokážou za den nasytit 60-80 000 lidí!!! Mazec, co? Mají perfektně promyšlený systém získání tácků a příborů, pak se usadí v dlouhých řadách vedle sebe, dostanou jídlo, pak to vrátí a další dobrovolníci to umývají v mega velkých dřezech. A vše fičí jako švýcarské hodinky. Celá tato akce je organizovaná dobrovolníky a podle všeho není o ně nouze. Opravdu velice příjemný zážitek, když vidíte, jak ochotně to vše dělají a vše sdílejí – jídlo, práci, atd.
Ke konci jsme potkali jednoho Inda, který nás samozřejmě zkušeně proklepnul od A do Z. 🙂 Indové jsou, jak jsem už psal, hodně zvědaví. 🙂 Ale byl to příjemný týpek, dokonce nás zval k sobě domů. Naší další zastávkou bylo pamětní místo, kde došlo k masakru několika stovek Indů anglickou armádou. Vojáci bez jediného varování začali střílet do poklidného davu, který protestoval. Tohle to si Anglie za rámeček určitě nedala. V areálu jsou ke shlédnutí staré zdi, kde jsou viditelné stopy po kulkách. Mráz běhá po zádech, když si uvědomíte, že neměli opravdu kam utéct před palbou, která trvala dlouhých 20 minut.
Pak už jsme fičeli na hotel, protože na 4 odpoledne Jirka domluvil sdílené taxi na Pakistánsko-Indickou hranici v Attari – Wagah, kde každé ráno a večer probíhá show, kdy se oficiálně otvírá a zavírá hraniční přechod. Sdíleným taxíkem jsme dorazili skoro k hranicím a čekal nás poslední 1 km pěšky. V taxíku jeli 4 mladí Indové, kteří se s námi dali do řeči a tak nás nasměrovali a šli s námi. Protože byla sobota a byl to poslední víkend před začátkem školy, tak se tam hrnula HROMADA Indů. Mysleli jsme si, že tam bude tak 200-300 lidí, ale co nás čekalo, tak to podle odhadu bylo cca 5 000 lidí.
Naštěstí o bělochy je v Indii opravdu krásně postaráno a tak nás čekal spešl vchod a seděli jsme blízko celé show.
A teď o co vlastně jde. Vztahy mezi Pákistánem a Indií jsou pořád napjaté, ale našlo se místo i na tuto show při oficiálním otvírání a zavírání hranice, kde se vzájemně předhánějí, kdo při pochodu vykopne výš či „dokráčí-doběhne“ k hranici rychleji. 🙂 Je to opravdu čistý tyjátr. 🙂
Tohle je snad jediný hraniční přechod, který má na obou stranách hlediště, které je každé ráno a večer plné. 🙂 Show měla začít v 6:30 a my jsme byli na svých místech v 5:30. Ale nehrozilo, že by jsme se nudili. Z beden zněly celou dobu klasické indické fláky a za chvilku byla celá cesta plná tančících Indek, které rozjely nefalšovanou dance party. 🙂
Do toho se ještě běhalo s indickou vlajkou k bráně a zpátky. Na druhé straně hranic se pomaličku usazovali Pákistánci, ale naše – indická – strana jasně vedla na počet lidí. Podle fotek uvidíte, že nás bylo opravdu hooodně. Celý tyjárt trval asi 30 minut a vojáci opravdu vykopávali nohy co nejvýš. 🙂 Do toho jeden halekal do mikrofonu a další hecoval dav. V podobném tónu to probíhalo i na druhé straně, kde se menší dav nenechal se zahanbit a taky dával najevo, že tam je.
My běloši jsme koukali s otevřenou pusou, fotili a královsky se bavili. Opravdu doporučuji všemi 10, tohle asi nikde jinde neuvidíte. Fakt luxus zážitek. Jen počítejte s tím, že na hranicích není povolená žádná taška a to včetně pouzdra na foťák, atd. Vše musíte nechat v autě, protože projdete několika kontrolami. Přece jenom by stačil jeden „balíček“ hozený přes hranici a byl by sakra problém. A to věřím, že ani jedna strana nechce. Pákistán a Indie mají bohužel za sebou nepěknou historii a hranice mezi nimi byla na tvrdo určena, takže to pořád mezi nimi jiskří. O to víc se mi líbí, že teď mezi sebou „soupeří“ tímhle tím způsobem. Po show jsem se musel nechat vyfotit s jedním pohraničním vojákem-hercem. 🙂
Cestou zpátky jsem si říkal, že tady při pohovoru musí budoucí pohraničník ukázat nejen fyzickou zdatnost, ale i herecké a pěvecké umění. 🙂 Naši 4 Indové z taxíku se nás během cesty k autu ptali, co mají říci běloškám, že s nimi chtějí fotku – prostě klasika. 🙂 My jsme jim řekli, že Evropanky jsou na tohle zvyklé a tak stačí jen slušně říci o společnou fotku a není problém. A tak mládenci vyrazili na lov, ale ejhle. Jejich vysněné dámy je poslaly do oných míst. Až nám jich bylo líto. Tak jsme jim museli zvednout sebevědomí a ujistit je, že problém nebyl v nich, ale že se sem tam stane, že i Evropanky se nechtějí fotit. Ale že to prostě musí zkoušet dál. 🙂 A tak mládenci vystopovali další bělošku, ale teď už zkušeně požádali nejen ji, ale i jejího přítele o foto a bum, měli fotku. Jejich spokojenost v očích byla nepřehlédnutelná. 🙂 Samozřejmě došlo i na focení s námi. Takže jedna fotka se mnou, jedna s Jirkou a naprostá spokojenost. U taxíku čekáme na zbytek posádky a mezitím se k nám připojí další Indové a chtějí foto, co jiného že. 🙂 Teď to bude pouze moje domněnka, proč se dělo, co se dělo, ale myslím si, že mám pravdu. 😉 Jeden z Indů se se mnou fotil a objal mě kolem ramen. Protože jsem s tím neměl problém, tak najednou ti, co už se mnou měli fotku, tak chtěli další fotku se mnou. A samozřejmě mě co? Ano, objali mě kolem ramen a tak to udělali všichni 3. 🙂 U třetího jsem měl nutkání ho taky obejmout, ale hned jsem se zarazil, protože by pak ostatní chtěli novou fotku, kde se vzájemně objímáme kolem ramen a tak by to 100% pokračovalo ještě další hodinku. 🙂 K večeru jsme dorazili zpátky do Amritsaru a hnedka fičeli na večeři – tentokrát to vyhrála pizza a garlic bread. Na hotelu jsme měli v plánu opět fotbal, ale já jsem usnul ještě před začátkem. 🙂

24.6.2012 – Opět jsme vstávali na pohodu a pak vyrazili skouknout 2 chrámy – Mata temple, kde chodí hlavně dámy, které chtějí otěhotnět, ale mohou tam samozřejmě i pánové. 🙂 Celý chrám je v takové nenápadné uličce, že byste ho přehlídli, ale uvnitř je parádní. V chrámu procházíte úzkými uličkami, všude kolem je spousta mozaikových obrazů božstev, tunely či místo, kde brodíte vodu – takový chrámový labyrint.
A pro některé děti to je celkem slušná stezka odvahy – viděli jsme malé dámy, které se kroutily a nechtěly dovnitř tunelu. 🙂
Celá výzdoba chrámu spolu se sochami bohů bylo něco, co jsme ještě neviděli. Fakt parádní chrám.
Naší další zastávkou byl Sri Durgiana chrám, který je Hindu verze Golden temple. Někdy se mu říká Silver chrám díky stříbrným dveřím. Tenhle ten už neměl takovou atmosféru, přece jenom byl daleko menší a nebylo tam tolik lidí.
V poledne jsme se odhlásili z hotelu a fičeli na autobusák. Tam jsme chytli bus do Jamnu a po cca 6 hodinách se dorazili do Jamnu, kde máme v plánu strávit pouze jednu noc, protože hned ráno letíme do Leh. Dali jsme si večeři a pak pivko na hotelu na moje jmeniny.

Fotogalerie

One Comment

  1. Z Anglicka Ta zdravi Hrianka rodina! Kukame fotky a obdivujeme. Maj sa krasne. Katka, chalani a rodina

    Hutchings family

Comments are closed.