5.7.2012 – Ráno jsem opouštěl guest house v 5 ráno a u cesty vzorně čekal domluvený taxík na letiště. Odlet tentokrát klapl na jedničku, takže jsem po 1,5 h letu dorazil do Delhi. Kdybych se rozhodl jet z Lehu autobusem či jeepem, tak bych se do Delhi prokousával asi 2,5 dne!!! Jj, v horách to jede pomaleji. 🙂 Z letiště jsem vzal metro a jel jsem do New Delhi, kde jsem měl v plánu se ubytovat. Ale levnější hostely vypadaly hrozně a lepší byly drahé a tak mě v jednom z těch drahých hotelů vzal jeden týpek do auta a zavezl mě do backpackářské čtvrti Paharganj.
I tam to vypadalo různě, ale nakonec se mi podařilo najít fajn hostel – Ajay guest house. A to už bylo poledne, takže jsem si dal lehčí jídlo a šel se dospat. 🙂 Odpoledne, jak polevilo slunce, jsem šel skouknut místo, kde strávil poslední dny svého života Mahátma Gándhí a kde byl zastřelen.
Pak už na mě čekala poslední věc – Humayun’s Tomb. Podle průvodce tuto hrobku navštívili i Obamovi, když byli na návštěvě v Indii. Jedná se o hrobku mughalského vládce Humayun a je to první hrobka se zahradou v subkontinentální Indii.
Samotná hrobka mi trošku připomínala Taj, tady je ale celá stavba červená. A oproti Taji tady bylo daleko míň lidí. 🙂 Prošel jsem si celý areál a pak fičel na hostel dorazit poslední večer v Indii.
6.7.2012 – Dnes jsem už neměl nic v plánu skouknout, přece jenom mě Delhi trošku zklamalo, protože tady těch pár míst skouknete během jednoho dne a pak už nemáte co dělat. Ráno jsem si na recepci zařídil na 7 večer taxík a zbytek dne jsem se rozhodl strávit na hostelu a nahazoval jsem jeden článek za druhým na web, mezitím vždycky vzorně na jídlo a pak jsem se naposledy sbalil a připravil na finální odlet domů. Říkal jsem si, že na pohodu bez trablů doklepnu poslední den mých toulek. Bonusy na mě čekaly večer. 🙂 Před šestou jsem se odhlásil z hostelu a jen tak mezi řečí jim řeknu, že v 7 teda ten taxík. A on na mě: „Jaký taxík?“ Rebel. 🙂 Tak to pak urychleně řešili. Já jsem si na pohodu dal večeři a čekal na taxíka. Během toho jsem si všiml, že spousta bělochů přicházela do hostelu mokrých a tak jsem si říkal, že venku asi prší. Ještě, že jsem si zařídil taxi až před hostel, říkal jsem si. V 7 přijde taxikář a vyrážíme z guest housu na cestu. Na cestě mě uvítá cca 20 cm vody a taxi na druhé straně cesty!!! Koukám střídavě na svoje tenisky a vodu a říkám mu, že to má otočit, že do té vody nejdu. Taxikář se se mnou nemazlí a jasně mi dává najevo, že mám jít. Tak to středem valím po kotníky ve vodě do taxíku. Nastoupím a taxikář se mě ještě zeptá: Ok? Další rebel!!! 🙂 Tak tam sedím s mokrými teniskami a říkám si: „No paráda, co bude dál.“ To jsem neměl říkat. 🙂 Na jedné křižovatce se málem srazíme s jiným týpkem a taxikář hned vyráží ven z auta a už už si chtějí dát s druhým týpkem po tlamě!!! Já nevěřícně koukám z taxíku a nechápu. 🙂 Naštěstí hned mezi ně skočí policajt a tlačí mého řidiče zpátky do auta. Uff, ještě tohle mi chybělo. Zbytek cesty se už jenom modlím, ať neprovede něco dalšího. 🙂 Ke konci začal nahlas zpívat a rocková hvězda z něho opravdu nebude, ale neměl jsem odvahu nějak komentovat jeho zpěv po zážitku na křižovatce. 🙂 Nakonec jsme zdárně dojeli na letiště a já si to šinul do odletové haly. Bylo 8 večer a já měl v plánu strávit skoro celou noc na letišti – odlétal jsem ve 4 ráno. Ale u dveří mě zastaví voják a prej, že dovnitř můžu až o půlnoci!!! Cože?!? Do půlnoci jsem se teda uklidil do takové mini haly a až o půlnoci se zdárně propracoval na letiště. Odlet byl přesně podle plánu, takže jsem na pohodu fičel směr Moskva.
7.7.2012 – V Moskvě jsme přistáli v 9 ráno místního času a odlet směr Praha!!! jsem měl v 11:30. Tak jsem se tam chvilku procházel a mapoval místní letiště a upřímně nic moc. Celkem nešikovně to mají celé vyřešené, takže tam místy byla celkem slušná tlačenka. Odlet opět proběhl hladce a tak jsem 12:10 českého času po 180 dnech cestování dosedl na Ruzyni. Hned jsem fičel směr Hlavní nádraží, abych co nejdříve chytil vlak směr Ostrava. Z Prahy jsem odjížděl 14:15 a čekalo mě posledních 3,5 h cestování. Během té doby jsem si začal naplno uvědomovat, že to opravdu končí a nějak mi nešlo na mysl, že to byl skutečně půl rok. Uteklo to jako voda. Za ten půl rok jsem viděl spoustu krásných míst, potkal spoustu kultur, ale když jsem z vlaku viděl lány s obilím či kukuřicí, v dálce naše lesy či vesničky s typickým kostelíkem, tak jsem si, jako již několikrát, uvědomil, že u nás je stejně nejkrásněji. 🙂 V Ostravě na mě už čekal tata s autem a já na pohodu dorazil domů, kde na mě uvítalo výborné jídlo – vepřo-knedlo-zelo!!! Paráda. 🙂