17.10.2022 – překonána hranice 4 000 m.n.m

Tentokrát jsme spali celkem tvrdě, takže si pomalu přivykáme aktuální nadmořské výšce. Vykouknu ven a na trávě je jinovatka. Noc venku byla bezpečně pod nulou. 😉 Snídani máme v sedm, abychom opět vyrazili kolem osmi. Jak víte, “ztratili” jsme 2 dny, co se týká přeletu do Lukly a dneska si jeden den vezmeme zpátky. Pavel se Sidarem spojili dva po sobě jdoucí dny, které byly kratší v původním plánu. 😉

První část dnešní trasy lehce klesá a ze začátku se překvapivě ukryla do lesa. Naštěstí to bylo jen chvíli, a pak už se rozevřel výhled do všech stran. I zde je stále hustý provoz jaků, kteří “převážející” cokoliv od velkých plynových bomb až po sudy s nějakou tekutinou. Nepsané, ale důležité pravidlo je, že se vždy musíme postavit do svahu, aby nás jaci omylem neshodli ze svahu dolů. 😉 Když procházíme skrz jednu mini vesničku, tak fotím připravený náklad pro nosiče. Ano, za mě to je náklad, protože to jsou opět mega “krabice”, které jsou už od pohledu těžké. Nosiči jsou za mě opravdu borci. 😉

Klesání bylo jen krátké a samozřejmě hned poté nastoupilo na scénu stoupání. Dnes je postupné, takže se mi jde velice příjemně. Zdravotně jsme na tom s Evou v rámci možností a aktuální nadmořské výšce ok. Je tu lehký bolehlav či únava, ale s tím se počítá. 😉 Samozřejmě, kdyby to začalo být vážnější, tak se to hned řeší s Pavlem. 😉 Před desátou jsme ve vesničce Pangboche, kde jsme měli podle původního plánu končit – byl by to opravdu krátký den. My tedy nezastavujeme a pokračujeme dále.

Pokračujeme ve stoupání a již několik dní nám napravo dělá společnost hora, která je považována turisty a horolezci za nejkrásnější horu v okolí Mt. Everestu. Takže jsem na sobě zapracoval a zapamatoval si její jméno, abych vám ji mohl představit. Dámy a pánové, tou kráskou je Ama Dablam – 6 812 m.n.m. 😉 Jméno hory lze přeložit jako “Matka s perlovým náhrdelníkem”. Na fotkách to je nejvyšší zasněžený “zub”. 😉

Nějakých 15-20 minut před vstupem do vesničky Shomare, kde bude oběd, vidíme v řece plavat batoh. Bohužel někomu spadl batoh z trasy tak nešikovně, že se dokutálel až na dno do řeky. Na obědě nám Hanka říká, že se bavila s místním a v tom batohu má dotyčný vše včetně pasu či peněz. To je hodně prekérní situace. Oběd máme opět v soukromé místnosti, ale tentokrát nespěcháme, takže si každý objednává, co chce. Pavel blahopřeje všem, kteří si utvořili nový výškový rekord – jsme nad 4 000 m.n.m. Mezi pokořitely je i Eva!!! 😉 Venku před restaurací “kontrolujeme” typický nepálský ohřívač vody v horských oblastech. Jde vidět, že místní si v drsných podmínkách pomůžou, jak to jde. 😉

Do dnešního cíle nám chybí nějaké 3-4 km, které jsou v krásně rozevřené náhorní plošině. Výhledy jsou naprosto bezkonkurenční. Také míjíme místní “výrobnu” topiva z jačího trusu, která to seká jak Baťa cvičky. 😉 Finální pasáž si opravdu užíváme a shodujeme se s Evou, že tady už to má tu pravou vysokohorskou atmosféru. Taky jdeme ve výšce cca 4 200 m a kolem se tyčí šesti až osmi tisícovky. Pohled do údolí s naší vesničkou, řekou nalevo a horskými masívy mě doslova odzbrojil.

Ve vesnici Pheriche jsme kolem dvou odpoledne, což je naprosto luxusní čas, když si uvědomím, že to jsou spojené dva dny. Pokoje mají mojí “oblíbenou” barvu – růžovou. 😂 Zabydlíme se a jdeme do místní Bakery, kde si za odměnu dáváme sladké dobroty plné energie. Tam se mi podaří nahodit jeden článek. Bylo třeba “nakrmit” čekající čtenáře. 😉

Pak se přesouvám do hlavní společenské místnosti na lodžii. To je jediná místnost, kde se topí. Klára, Karlos a Ivan jdou ještě ven na západ slunce, ale tentokrát zůstávám na lodžii, protože chci nahodit další články. Bohužel zrovna v tu dobu, kdy byli venku, tak nejel internet. Těm, kterým je opravdu zima, tak sedí přímo u pece, která je uprostřed společenské místnosti. Dneska se mi konečně podaří vyfotit našeho nepálskeho průvodce s nosiči pohromadě. Sidar je napravo (38) a hoši nalevo (cca 22-24). Fešák je úplně nalevo. 😉

Na večeři si dávám opečené brambory se zeleninou a sýrem. Je to taková porce, že to celé nesním. Po večeři se mi podaří nahodit další dva články, což je paráda. Kolem osmi to balím a jdu spát. Teda psát článek za dnešek, ale nakonec vyberu jen fotky a usnu. Tělo si prostě řeklo o spánek a je třeba ho poslouchat. 😉

počátek: Tengboche 3 856 m, konec: Pheriche 4 263 m

Převýšení: nahoru 773 m, dolů: 380 m

Dneska: 11,4 km, čas: 6 h, celkem: 49,5 km

One Comment

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *