23.10.2022 – zpátky v Namche Bazar
Noc už byla celkem v pohodě, co se týká bolesti hlavy, ale již pár dní bojuji se silnou rýmou a kašlem. Bohužel nejsem sám, takže si to v týmu vzájemně předáváme. Na snídani si dávám Tibetian bread a je to luxusní záležitost s marmeládou.
I dnes máme po snídani rozchod – jediný “úkol” je dojít do Namche Bazar. Venku je opět námraza, ale vymetená obloha slibuje teplo. Klára dnešní trasu bere jako výzvu, kdy bude chtít držet krok s jedním nosičů. Tak uvidíme. 😉
S Evou startujeme po osmé a profil trasy je jednoduchý – víc jak půl kilometru výškových dolů, v podstatě to samé nahoru, a pak bude zvlněná rovina. První 3 km jsou ostře dolů k visutému mostu a jde to svižně. Kolem samozřejmě doslova prolétnout nosiči. Pořád mi hlava nebere, jak s takovým nákladem sebíhají dolů jakoby nic. Při sestupu vidíme nosiče, jak vynáší nahoru 3 dlouhé trámy!!! To je mimo normální chápání, hlavně když si uvědomíte, že pauzu si může udělat jedině tak, že ty trámy “zabodne” pod úroveň terénu, kde zrovna stojí. 😉 Nakonec jsme u visutého mostu pod 50 minut – to by šlo. 😉
Zde si dáme mini pauzu a pokračujeme do kopce. Je zajímavé, že následující stoupání, které bylo pár dní zpátky klesání, si pořádně nepamatuji. Hodně mě překvapuje délka trasy, která se ze směru zdola nahoru zdá nekonečná. 😉 Podle všeho jsem směr shora dolů pár dnů zpátky příjemně prokecal, takže jsem to vůbec nevnímal. V půl jedenácté jsme na místě, kde je krásný výhled na Ama Dablam. Minule tu bylo neskutečné množství lidí, že se skoro nedalo projít, dneska je zde pohodová atmosféra s několika turisty. Dáváme si delší pauzu, protože není kam spěchat – před námi je už jenom zvlněná rovina.
Po jedenácté vyrážíme a trase je vymetená. Absolutní rozdíl proti minulým dnům. Sem tam potkáme pouze místní nosiče nebo jaky táhnoucí náklad. Užíváme si finální pasáž do Namche Bazar na maximum – pohled do údolí či na horské masívy se prostě neokouká. V poledne na nás vykouknou první domky v ostrém horském svahu a to znamená jediné – jsme v Namche. Po vrstevnici procházíme nad Namche a za chvilku scházíme k hotelu Nirvana, kde jsme byli i minule.
Na terase sedí Klára, takže se hned ptám, jak dopadla dnešní výzva. Klára tady dorazila ve stejný čas jako nosič. A čas? 2:15 h!!! Nechápu. Mazec výkon v této nad. výšce, s převýšením a batohem. Takže když jsme došli my, tak Klára již 2 hodiny odpočívala na terase!!! Neskutečné. A dodává, že nosič má nové krycí jméno: z Usměváčka je KILLER. 😂 Ubytujeme se a je třeba využít rychlého internetu a nahodit články za poslední 3 dny.
Jakmile mám “splněno” v rámci blogu, tak se domlouváme, že zajdeme do slavného podniku v Namche – Sherpa barista. Podnik je hodně známý na sociálních sítích a jejich kšiltovka je podle všeho velmi žádaná. Dáváme si zákusek a stravíme zde příjemný čas. Po cestě zpět ještě nakoupíme nějaké suvenýry či drobnosti a fičíme na hotel, protože se celkem ochladilo. Jaci na cestě jsou celkem v pohodě, ale jak na ně narazíte v úzké uličce v Namche, tak to je jiná liga. 😉 Někteří uskakují přímo do obchodů a my další někam výše nad úroveň chodníku. 😉
Večer trávíme ve společenské místnosti, kde živě diskutujeme. Před večeří máme milou “povinnost” – poděkovat a rozloučit se se Sidarem. Zítra nás v půlce cesty do Lukly opustí, protože “přeskočí” na další Alpina zájezd, který půjde v protisměru z Lukly. Ten chlap prostě nevypne – je to mašina. 😉 Hanka Sidarovi za všechny poděkuje, předá tip za skvělý servis a samozřejmě následuje skupinová fotka. Na večeři si s Evou dáváme nepálskou klasiku Dal Bhat. Je zajímavé, jak toto tradiční jídlo je v každém podniku servírováno v trochu jiném setu.
Nakonec ve společenské místnosti zůstaneme do půl desáté a máme luxusní večer se Sidarem a Sangem (fešák) – byla zde paradni lekce nepálštiny. Dále pro nás, co jsme tam byli – zas ráno, guláš, underwear – gift. Opravdu nezapomenutelná záležitost. 😉
počátek: Tengboche 3 741 m, konec: Namche Bazar 3 435 m
převýšení: nahoru: 618 m, dolů: 1 069 m
dneska: 9,7 km, čas: 4,5 h, total: 106,3 km
Krása Honzo👍🤩