14. den na EBC

24.10.2022 – jsme zpátky v Lukle

Dnešní noc patřila překvapivě k těm nejstudenějším. Ale pro mě stále na pohodu – nový spacák topí o 106. 😉 Snídaně je luxusní – tibetian bread, volské oko a opečené brambory. Majitel hotelu se s námi rozloučí stylově – dostaneme na památku a pro štěstí nepálské šály. Takže jsme se samozřejmě museli pofotit (skupinovou fotku budu mít později). A když už jsme byli tak rozjetí, tak jsme se vyfotili také jen se Sidarem a nosiči. 😉

Na dobro se loučíme s Namche Bazar a vrhame se z kopce dolů. Chvilku po opuštění Namche je kontrolní bod a mají zde jednu moooc fajn věc a pár dní zpátky jsem zrovna o něčem podobném přemýšlel, zda tady něco takového je. Na kontrolním bodě je možno vzít připravený menší pytel s odpadem ideálně až do Lukly. V jednoduchosti je krása a síla. Dolů se snese bez dodatečných nákladů odpad a my, nyní „nosiči” odpadu, máme možnost nějak “splatit” tu krásu, kterou jsme měli možnost vidět. Alpina tým se nezahanbil a doslova jsme jim to tam vybrali. Eva a já jsme brali poslední 2 pytle, které tam měli aktuálně nachystané. Systém je jednoduchý – každý pytel má své číslo a se jménem, adresou a telefonem se zapíše do registru. A dole v Lukle se pak pytel odevzdá a hotovo dvacet. 😉

Cca v půlce ostrého sestupu je slavný Hillary most. Proti nám na místě kráčí jaci, takže se tam samozřejmě nehrneme. Ale pár jedinců to zkoušelo a v půlce mostu se museli otáčet a vraceli se. 😂 Než překročili most jaci, tak zezadu na nás začal tlačit dlouhý had mul. Začalo to vypadat na solidní dopravní kolaps. Sidar zkušeně zastavuje rozjetý had mul a jakmile jsou jaci u nás, tak zavelel k rychlému přesunu přes most. Začátek mostu je celkem exponované místo v ostrém svahu a začalo tam být celkem narváno. 😉

Po mostu nás čekalo několik “stovek” schodů dolů a hlavní sestup dneška byl pak za námi. Po desáté opouštíme národní park Sagarmatha a u vstupu si plácám se Sidarem. Aniž bych si to v tu chvíli uvědomoval, tak to je naposled, co vidím Sidara. Takže jsem se s nim finálně nerozloučil. Podle všeho to tak mělo být – jednoduché plácnutí bez zbytečných kudrlinek. 😉

Pokračujeme po zvlněné rovině skrz několik vesniček a začínáme uvažovat o pauze na oběd. Ivan zahlásí, že máme za sebou cca polovinu dnešní dávky km a vyhlašujeme pátrání po místě, kde usedneme a každý si dá, co zrovna jeho tělo vyžaduje. Nakonec jsme našli naprosto kouzelné místo. Ivan to řekl trefně: “Toto místo má atmosféru.” Sedíme kolem dvou kulatých stolů nad úrovni cesty a sledujeme život na ulici než nám přinesou jídlo. Nakonec nás tady je více než polovina zájezdu. Na zbytek dne máme místo Sidara jeho švagra, který se jménu Karma. Jídlo bylo naprosto luxusní, a když jsem si pak fotit kuchyň, kde to všechno zvládli připravit, tak člověk nechápe. A na domácích bylo vidět, jak moc jsou vděčni, že u nich zakotvila skupinka Evropanů a nesetřila se v rámci objednávání. 😉

Pauza to byla více jak luxusní, ale nakonec bylo nutné pokračovat – stále nám chybělo cca 10 km do Lukly. Pokračujeme v táhlém stoupání skrz vesničky, a jak kde vidět z fotek, tak už jsme zpět v zelené “džungli”. Ivan nám v jednu chvíli slibuje, že za cca 1 km tam budeme. Za další km v již celkem ostrém a nekonečném stoupání z Ivana vypadne, že došlo ke “špatnému propočtu” a ještě nějakou dobu budeme šlapat. Eva to komentuje, že má u Ivana pivo. 😂

Finální pasáž nahoru se zdá být nekonečná, ale všechno jednou skončí. Před čtvrtou se náš zrak zabodne do slavné přistávací dráhy 24 a to znamená jediné – jsme v Lukle a tím končí oficiální trekování v Himálajích. 😉 Tak jsme to zvládli i zpátky až do Lukly. Whohou. 🙂 Ubytujeme se v lodžii nad přistávací dráhou a v jídelně se setkáváme po pár dnech s Alpiňákem, který sem do Lukly přiletěl helikoptérou. Už je na tom podstatně lépe, ale nebyla to sranda. Nahazuji článek za včerejšek a již zůstaneme v jídelně až do večeře. Před večeří se loučíme se všemi nosiči. Pro některé to je silné a emotivní – přece jenom i díky těmto “klučíkům” (čti: borci neskuteční) si někteří mohli splnit velký/životní sen. 😉

Po večeři jsme ve společenské místnosti jen chvilku a jdeme brzy spát. Zítra vstáváme v 5:00 a v 5:30 máme check-in na letišti. Před spaním jdu na záchod, a pak anglicky poprosím dámu v růžové bundě čistící si zuby, že si jen umyji ruce. Až při odchodu mi dojde, že to byla Klára!!! Buď to je tou nadmořskou výškou nebo bych se měl nad sebou zamyslet. 😂😂😂

počátek: Namche Bazar 3 435 m, Lukla 2 524 m

převýšení: nahoru: 830 m, dolů: 1304 m

dneska: 19,2 km, čas: 8 h, total: 125,5 km