4.4.2024
Tak to vypadá, že nad časovým posunem vítězím. V noci jsem zalomil hned po dopsání článku v 10:45. Budíček máme po půl sedmé, kdy se light sbalím a v 7 se sejdeme na snídani. Dnes se servíruje tibetský chleba s marmeládou či medem a zázvorový čaj. Na pohodu posnídáme a po osmé jsme připraveni ukrojit první kilometry na treku!!! Whohou!!!
Počasí je parádní – slunečno a obloha vymetená, co více si přát. S Laxmanem jsme se domluvili, že půjdeme alternativu, která sice ze startu bude náročnější, ale vytáhne nás vysoko nad údolí a tím pádem budou výhledy stát za to. Sranda je, že jsme ho chtěli na tuto alternativu ukecat při cestě zpátky. Vzájemně jsme si četli myšlenky. 😉
Slovem náročnější myslím toto: cca 1 km převýšení na cca 4 km. Překlad pro nechodce: neředěné chodecké peklo. 😉 Loučíme se tedy se Shyabru a přes visutý most jdeme na to. Ze začátku to ještě není tak hrozné, ale pak se trasa zakousne kolmo do ostrého svahu a na jeden délkový metr připadá jeden výškový. 😉 Samozřejmě s každým dalším a dalším metrem je luxusnější výhled zpátky do údolí. V těžkém stoupání nás předchází jeden cizý nosič s obrovským batohem a na pohodu si u toho ještě telefonuje. Rebel.
Po cca hodině a půl máme pauzu u jednoho mini domku s luxus výhledem na protilehlé masívy. Pauza začíná tím, že Laxman řekne česky: “Život je důležitý.” 😉 Dáme si tady 7up a po chvíli se opět zakousneme do ostrého stoupání. Slunce jede bomby, takže z nás solidně leje. Kolem 11 docházíme do vesničky Khangjim, kde bude zasloužený oběd. Dáváme si Sherpa stew, kterou jsme si oblíbili na EBC.
Po cca hodinové pauze máme v plánu dorazit ten masakr stoupák. Nejprve procházíme koncem vesničky a na stromě u pole vidíme opici. Ano, v této oblasti žijí opice.
Co si ale budu více pamatovat bylo setkání s babičkou a dědečkem na poli. I v tomto vysokém věku musí tvrdě pracovat na poli, aby se nějak uživili. Ano, důchod v Nepálu je “trochu” jiný level než u nás. 😉
Ve finální části stoupáku se o Laxmanovi dozvídáme velice zajímavé věci: patří k etniku Tamang – koňští jezdci. Jeho rodina darovala v oblasti, kde bydlí, pozemek na výstavbu nemocnice. A je učitel a průvodce je bokem proto, aby poznával lidi z celého světa a potom o tom vyprávěl svým žákům. A říká nám brothers and sisters. 😉 Prostě luxus průvodce.
Poslední pasáž je v hustém rododendronovém lese, kde opět v dálce vidíme opice. Konečná kilometrového stoupání je ve velkém stylu. Otevře se nám prostor do všech stran a v pozadí se tyčí zasněžené vrcholky hor. Parádní odměna. Samozřejmě je další pauza, abychom si to vychutnali.
Následující pasáž byla ve zcela jiném duchu než dopoledne. 😉 Trasa v podstatě kopírovala vrstevnici a jen sem tam se vyskytla menší vlna. Jdeme na pohodu, kecáme a kocháme se okolím. Místy se nám opět rozevře prostor do všech stran a je na co koukat.
Jakmile se dostaneme za pomyslný roh traverzu, tak se nám naskytne dechberoucí pohled na vesničku Sherpa Gaun, kde budeme dneska spát. Díky vesničce máme měřítko, jak moc jsou okolí hory vysoké a celý prostor obrovský.
Na pohodu za stále luxusního počasí sestupujeme dolů do vesničky. Společnost nám stále dělají kvetoucí rododendrony, které svou červenou barvou krásně kontrastují s hnědými svahy a bílými vrcholky hor.
Kolem čtvrté odpoledne jsme na místě. Procházíme vesničkou, která není až tak moc komerční, takže máme možnost vidět tradiční život v horách. Naše konečná je v Tibet Guest House. Jsme ubytováni v prvním patře, ale do pokoje se vstupuje skrz balkon, takže to má své kouzlo. Ubytování opět luxus, dokonce stále máme svou koupelnu a teplou vodu!!!
Další hodinku odpočíváme a já dělám korekturu článku z minulého dne. Před šestou jdeme do společné jídelny,l. Objednáme si večeři a já nahazuji článek. Na večeři jsem si dal česnečku a smaženou rýži. Opět luxus jako obvykle.
Poté začínám psát článek za dnešní den, abych šel co nejdříve spát. Během psaní si chci něco prověřit na mém webu a zjistím, že se na něho nepřipojím. Zkouší to i Radek a taky nic. Oou, tak problém bude jinde, ale já s tím odsud nic neudělám. Tak uvidíme. Během večera si Klára odskočí za kamarádem, který se zrovna vrací ze stejného treku, aby z něho vytahala aktuální situaci nahoře. Ano, svět je malý a Češi jsou všude. 😉 Hlavní informaci, co jsem si odnesl já z toho, co Klára pozjišťovala, je, že je nahoře sníh. Pro mě luxus, protože hory se sněhem vypadají vždycky magicky. 😉
Kolem deváté večer, kdy v jídelně sedí již jenom Klára a já, tak dorazí paní domácí a velice srdečně se s Klárou baví o všem možném. Já stále píšu, ale na půl ucha poslouchám. I když všechno neslyším, tak jen z barvy hlasů a neustálého smíchu obou dam vím, že jsem svědkem kouzelného hovoru…
