12. den Langtang

13.4.2024 – loučení s Klárou

Tak dneska se vstávalo jako o dovolené. Po půl deváté se na pohodu tlačím z postele. Teda od rána nám pod okny zvoní Nepálci, kteří se na Nový rok modlí u posvátného stromu před hotelem, ale to já neslyším. 😉

Uděláme s Radkem check-in, abychom seděli všichni 3 spolu. Tentokrát jsou oba lety 3-3-3, co se týká sedadel. Překvapivě to je už solidně vystřílané, takže nakonec máme prostřední řady = nebudou fotky během letu. Po check-in se domlouváme co dál a plán je, že v 10 se přesuneme do Avalon hotelu, a pak dáme snídani. I když časově to spíše bude brunch. 😉

V Avalon je tentokrát vše ok, takže se ubytujeme, nyní již jenom v jednom pokoji a valíme na snídani. Nejprve na nás čeká přechod hlavní rušné ulice. Když jsme sem přijeli, tak přechod ulice vypadl následovně: několikrát jsme se pokoušeli vstoupit do ulice, tepovka 150 a výše a stres. Po 2 týdnech to vypadá následovně: ladně vplujeme do toho nezastavujícího se proudu aut a motorek a jako voda proplouváme mezi nimi. Tepovka na krásných 60 a v hlavě hraje uklidňující Enya. 😂

Původní plán byl zajít přímo na Naan placky, ale podnik otevíral až ve 3 odpoledne – přece jenom je nový rok 2081. 😉 Rozhodneme se pro restauraci, kterou máme prověřenou z minula – Himalayan Java Coffee. Čti: typický podnik pro bělochy. 😂 Každý si dáme podle chuti a na pohodu ukrajujeme poslední společný den. A tu dámy, že mají na nás otázku/prosbu. Jestli bychom s nimi nejeli odpoledne k největší stúpě Boudhanath, že se tam mají setkat s jedním nosičem z EBC treku. Zatím nebudu psát, o koho jde. 😉 Samozřejmě jsme s tím neměli problém, proč taky, ale na základě toho, jak se “opatrně” ptali, jsem se zeptal: “Jak dlouho jste hledali odvahu se zeptat?” A Klára: “Celou snídani!” Cože??? 🤣

Po snídani jdeme nakupovat, přece jenom něco málo chceme přivést domů – nepálské piva, rum, čaje či koření. Jakmile máme splněno, tak se na chvilku vracíme na pokoj odložit nakoupené věci a poté vyrazíme na druhé kolo. 😉

Kolem třetí odpoledne bereme tágo a nekompromisně ukecáme cenu na 600 rupií. Klára má pro jistotu zapnutou navigaci na mapy.cz a borec jede téměř přesně podle navigace. Jen jednou to vzal trochu jinak bočními uličkami, ale to možná bylo dokonce rychlejší. 😉 Vystupujeme u stupy a kolem nás mraky, ale opravdu mraky lidí. Projdeme se kolem stupy a fotíme.

Pak s radostí zaplujeme do stejného (názvem) podniku jako ráno – Himalayan Java Coffee. Jsme domluveni, že sem dorazí i Laxman, což je paráda. Kolem 16:15 se vítáme s Laxmanem a živě se bavíme. A tu volá nosič z EBC. Je zde jeden téměř zanedbatelný detail – nosič nemluví anglicky a holky nepálsky. Takže Klára předá telefon Laxmanovi a ten začne holkám domlouvat “rande”. 😂

Představuji si, jak by to probíhalo, kdyby tu nebyl Laxman. Jakmile nosič dorazí k bráně stupy, opět volá, a pak ho Laxman s Klárou jdou vyzvednout. A kdo to teda je? Nikdo jiný než Sange – nosič od Evy na EBC. Krásné setkání po 1,5 roce. Máme štěstí, protože Sange se zrovna před pár dny vrátil z Annapurna Base Camp treku. Pokračujeme v živé debatě, kde Laxman je v roli překladače. Za námi sedí mnich, který něco ťuká do Macbooku od Apple. Apple to má dobře zmáknuté i u mnichů. 😂

Kolem šesté večer se loučíme se Sangem, pak i s Laxmanem, který nám ještě sežene taxi. Lehce vydechneme na pokoji a máme v plánu poslední večeři v Naan podniku. Thamel již známe jako své boty, takže neomylně proplouváme uličkami a zakotvíme v oblíbené restauraci. Protože za chvilku letíme, tak si nedáme česnekové Naan placky, ale pouze máslové. Ale pořád to je paráda.

Po návratu na pokoj máme cca hodinu do příjezdu taxíka, který máme zařízený na deset večer. Klára byla ochotna si vzít zbytek našich rupií, takže jsme nemuseli řešit zpětnou výměnu na dolary a posléze doma z dolarů na koruny.

V deset scházíme dolů na recepci a loučíme se – nám končí dovo a Kláře začíná další etapa pobytu v Nepálu. 😉

Ano, všímavý čtenář si pamatuje, že jsem slíbil více informaci ohledně dobrovolnické akce, která čeká Kláru po našem odjezdu. Ale nejprve jedno důležité vyjasnění. To ne Klára do nás klavírovala dnem i nocí o své akci, to my jsme z ní “museli” tahat informace. O to víc mi to imponuje. Ale je třeba této dobrovolnické akci udělat nějaké PR, takže se s dovolením Kláro, jmenuji tvým PR agentem a zde pro čtenáře je základní info.

Během EBC treku Kláru Nepál natolik uchvátil, že se rozhodla sem vrátit, a když už vrátit, tak to spojit i s nějakou dobrovolnickou “misí” ohledně zubů, když je zubařka. 😉 Měla představu, že by chodila po vesničkách, kde by vždy pár dní zůstala. Našla si agenturu, která tohle organizovala, ale díky novým přísnějším pravidlům v Nepálu měla agentura poslední misi loni v říjnu. To Kláru samozřejmě nezastavilo a našla si jinou agenturu, kde se obsah dobrovolničení trochu měnil – původně měli někam vyjíždět, nyní je podle všeho postavena ordinace přímo v Rajbashu, kde by měla být celou dobu. To se ale může ještě párkrát změnit – jsme v Asii. 😉

Kláro, drž se a užij si to. Věřím, že tě čeká spousta krásných příběhů, ze kterých budeš čerpat celý život, protože tahle akce má silný lidský rozměr. Ano, nakonec to může dopadnout všelijak, přece jenom je to Nepál, ale stopu / něco za sebou určitě zanecháš. A vždycky to nějak dopadne. 😉

Dovolím si napsat, že jak my (Eva, Radek a já), tak i spousta dalších, je na tebe pyšná.

P.S. Už teď se těšíme na setkání s tebou po tvém návratu a a na tu nevyčerpatelnou studnici kouzelných zážitků a příběhů. 😉