12.4.2024 – přejezdový maratón
Budíček byl ostrý – před šestou. Až jsem se sám sebe ptal, zda jsem na dovolené. 😉 Ale nebyla jiná možnost – odjezd autobusu byl naplánován na 7:00, tudíž snídaně se podávala v 6:15. Během čekání na snídani v jídelně pan domácí pustí na rádiu mnichy, jak se modlí a kadidlem prochází celou jídelnou. Než opustíme hotel, tak dostaneme každý šálu na cestu.
V 7 jsme vzorně u autobusu a máme opět VIP místa – Radek a já znovu sedíme přímo u dveří, takže budeme v centru dění. Tz. budeme podávat aktuální zpravodajství z nepálských silnic. No SILNIC – to je na diskuzi. 😉 Že je naplánován odjezd v 7 samozřejmě neznamená, že bude odjezd v 7- jsme v Asii. 😉 Řidič autobusu neustále troubí a dívá se do ostrého svahu. Toto se děje dobrých 15 minut než konečně dorazí poslední opozdilec. Dalších cca 15 minut trvá než se dostaneme na konec Shyabru. Pěšky by to bylo rychleji.😂😂😂
Kousek za Shyabru je velice ostré stoupání na hlíněno-kamenné ceste. Řidič zařadí jedničku, autobus se doslova zakousne do cesty a trhà pod koly kamennou cestu. Postupně polyká jednotlivé výškové metry kopce a my postupujeme dále – jsou to opravdu neskutečné stroje značky TATA. Velmi se mi líbí, jak má řidič s naháněčem propracovaný systém komunikace. Když je třeba se vyhnout obrovskému nákladními autu, tak musí najet co nejvíce na okraj. Naháněč poklepáváním či pískáním dává signály a díky tomu se autobus a naklaďák vyhnou na cm.
Samotná jízdy je opět adrenalinový zážitek – když chci fotit, tak se kolikrát překliknu a spustím jinou aplikaci, jak se mnou autobus háže. Když najdu odvahu opravdu fotit, tak je třeba mobil/foťák držet doslova v lidských kleštích, aby mi nevypadl – přece jenom sedíme u dveří, které jsou často otevřené. 😉
V půl deváté zastavujeme v dalším městečku a máme za to, že to bude krátká zastávka. Ale tentokrát ne. I když jsem se snažil sledovat a analyzovat danou situaci, tak jsem ji nepochopil. Následujících 25!!! minut neustále někdo nastupoval, pak vystupoval, pak jen část z první skupiny nastoupila, pak zas vystoupila, a tak pořád dokola. A do toho viděl Radek přes okno, jak se handrkují o peníze. Prostě když už, tak se vším všudy. 😂
Samozřejmě během naši 8 hodinové “plavby” nemohli chybět indicko-nepálské vypalovačky. Naháněč měl ještě jeden mobil, přes který pouštěl hity na YouTube. A mobil zastrčil mezi dvě skla před námi a no stres. 😉
Náročnost dnešního přejezdu by se dala definovat množstvím rozdaných sáčků na zvracení. Ano, měli připravené sáčky a hlavně děti po čase začaly těžce bojovat. Eva již zkušeně jela na vlně Kinedrilu. 😉 Ale byl to opravdu mazec, protože počet sáčku byl 100% před deset kusů. Asi nejhůře na tom byla maminka s cca půl ročním mimčem. Během cesty těžce zvracela a mezitím stačila i kojit!!!
A to tak jedete, jeden pruh se betonuje a na druhém průjezdném pruhu je domýchávač. Tohle prostě jinde nezažijete. 😉 Nejprve jsme měli couvat, to ale náš řidič odmítl, takže čekáme, až se vyleje veškerý beton a domýchávač pomalu odjede.
Na jedné zastávce nastoupí velké množství lidí, spousta maminek s dětmi a je to pořádná tlačenka. Hlava na hlavě a my s Radkem máme pocit, že se dámy baví o nás. Za chvilku jedna z dcer putuje na klín jednomu místnímu a Radkovi na klín putuje jedna z kabelek!!! Za chvilku se nabídnu i já coby podrž-kabelka. Krásný to pohled na dva chlapy s kabelkami. 😂😂😂 Měl jsem za to, že jedna z “mých” kabelek byla Gucci, ale během přestávky na oběd Klára trefně komentovala moji situaci: “Honza si z treku veze svou první lujsvitonku.” 😂😂😂 Takže ne Gucci, ale Louis Vuitton to byla. Budu muset na nějaké školení ohledně značek kabelek. 😂😂😂
Pauza na oběd byla po 4,5 h, kdy jsme během půl hodiny do sebe dostali nějaké sušenky, atd. Během cesty byla spousta policejních kontrol, resp.. se jedná o kontrolní body, kterými projíždíme. A tu stojíme za jedním autobusem u kontroly a na střeše se promenáduje tohle. 😉
Ano, je to zvíře. Ano, je to živé zvíře. Ano, je to živé zvíře koza!!! Rozkaz zněl jasně – přivez kozu. Nebyl čas přemýšlet jak. 😂
Po pauze tedy pokračujeme, kdy už jsme všichni, i ti bez podpory Kinedrylu, vláční. A řidič dokonce objeví na své palubovce tlačítko klimatizace!!! No krása. Zbytek cesty se už nesl v poklidu kromě menší objížďky na začátku Káthmándú. Tam řidiči opět ukázali své mistrovství, kdy se na úzké ulici vyhýbají dva autobusy velké jak kráva. 😉 Kolem třetí zastavujeme někde v Káthmándú, ale vůbec netušíme kde. Ale není třeba se bát, hned kolem začnou kroužit taxikáři. My se ale nejprve musíme rozloučit s Laxmanem s Tirhtou. Objímáme se a samozřejmě nesmí chybět poslední společná fotka.
Pak už naskakujeme do mini taxíku, který se zkušeně proplétá tím mega provozem. Tak tohle mi nechybělo. 😉 Doveze nás k našemu hotelu Avalon, kde se dozvíme, že dnešní noc budeme spát v jiném hotelu, který je poblíž. Vítejte v Nepálu – toto je klasika a to měla Klára vše 2x potvrzené. To samé se nám stalo po návratu z EBC. Prostě vyšší bere. 😉 Nemáme sílu to nějak hrozit, a tak se přesouváme do hotelu vedle, ale trváme na tom, že zítra ten pokoj chceme již od 10 ráno. Druhýhotel není úplně čistý jako Avalon, ale nedá se svítit.
Dáme pauzu, sprchu, já nahodím jeden článek – konečně! Pak máme jednoduchý úkol – jít do Czech pubu, kde bude mít Tráva přednášku. Dnešek je ještě něčím výjimečný – je poslední den v roce podle nepálského kalendáře. Ano, jsme zde na Silvestra. Ale ještě lepší je rok – dneska končí rok 2080!!! Ano, to není překlep, viz důkaz níže. 😉 Takže jsme v budoucnosti. 😉
Zaplujeme tedy do Czech pubu a pro zmírnění šoku po návratu do ČR si již zde dáváme řízek a hranolky. Máme takový hlad, že si pak každý ještě dáme druhý chod – já český!!! chleba se smaženici se sýrem. Na pohodu kecáme a užíváme si poslední den v roce v Nepálu. 😉 Kolem půl deváté začíná přednáška, která představí všechny úspěchy Honzy Trávníčka.
Po přednášce kolem desáté vyrazíme směr hotel s mini zastávkou v pubu Tom a Jerry. Ulice jsou přeplněné, ale zatím to není až tak divoké. Za mě jsme to zabalili právě včas. 😉
