7.4.2024
Noc byla pro mě překvapivě i v 3 800 m.n.m. ok. Co ale nebylo ok, bylo ráno. Proberu se v 6 a v hlavě mi buší tisíce permoníků. Je to tak intenzivní, že po chvilce musím sáhnout po kladivu jménem Brufen a rovnou 2 kusy. Jj, vítejte v nadmořské výšce kolem 4 000 m.n.m. Tady se s vámi nikdo nemazlí.
Na snídani jdeme v půl osmé a v hlavě je ticho. Ano, tabletky mě jenom oblbnout, neřeší příčinu, ale já věřím, že potřebuji jen více času, aby si tělo zvyklo na danou nadmořskou výšku. Na snídani mám opět porridge, protože to má u mě opravdu úspěch. Po osmé se loučíme s Australankou, Nam Gyalem a Tisingem, takže nesmí chybět společná fotka.
Ve včerejším článku jsem psal o tom, že Kyanjin je cílové místo. Další 3 dny strávíme zde a pokusíme se o 2 výstupy na okolní “kopce” a třetí den zmapujeme okolí. Dnešní den je vyhrazen hoře Kyanjin Ri s výškou 4 400 m.n.m.
Po snídani se sbalíme, ale tentokrát to je jen malý batoh s pitím a bundou. To se půjde o dost lépe. 😉 Vrchol je přímo nad Kyanjin vesničkou, takže do toho vletíme hned ze startu. V ostrém stoupání vidíme spoustu dalších turistů, kteří se prokousávají výš a výš. Slunce jede naplno a obloha vymetená, takže začátek se nese v příjemné teplotě. Čím jsme výš, tak výhledy “rostou”, zato teplota díky větru klesá. Oblíkám si nepromokavou bundu a postupuji dále proti větru.
Dáváme si často pauzu – není kam spěchat a je třeba poslouchat své tělo. A taky výhledy jsou s každým výškovým metrem více a více dechberoucí. A taky máme nádherný pohled na celou vesničku seshora.
V 10:45 jsme na vytouženém vrcholu Kyanjin Ri. Ale jak říká můj blízký kamarád – nebyl to kopec zadarmo. Vrchol je doslova omotán modlitebními vlaječkami, takže to má své specifické kouzlo. A tu Laxman vytahuje ze svého batohu Khada – šátek/šálu a uvažuje ji na jednu z tyčí. A tu podá další Kláře. Chápal jsem to, že jednu teda uváže muž a druhou žena. Ale bylo to úplně jinak. Laxman měl připravené tyto šály pro všechny!!! Když už si myslím, že nás Laxman nemá čím překvapit, tak vybalí ze svého arzenálu toto. Naprostá bomba a jeden po druhém uvazujeme “svou” khadu. A při sestupu, kdy mu děkujeme za toto krásné gesto mi říká, že tam ta naše khada (stopa) zůstane na dlouhé roky.
Jakmile máme uvázáno a odfoceno, tak se domlouváme na dalším plánu. Spousta turistů pokračuje na další vyšší vrchol (na fotce hnědý kopec uprostřed), ale Laxman nám doporučuje jít zpátky, protože nás zítra čeká vyšší kopec a je třeba s tím počítat. Nakonec se domluvíme, že si vyšlápneme na mini kopeček před námi, kde v případě nutnosti přistávají helikoptéry. Výhled je zde opravdu ultimátní a bez kompromisů.
V půl dvanácté to otáčíme, protože vítr je opravdu silný a jsem solidně vyfoukaný. Na zítřek si určitě přibalím zimní věci. Sestup dolů je sice časově krátký, ale stále je třeba se plně soustředit. Dolů to místy jede až moc rychle díky “tekutému kamení”. Zpátky v Kyanjin jsme za cca 45 minut. To by šlo. 😉 Klára si těsně před vstupem do vesnice všimne, že má oteklé prsty. Já to u sebe zpozoroval již nahoře. 😂 Než dorazíme domů, tak kontrolujeme další stavbu.
Je cca půl jedné a my usedáme do jídelny a objednáváme si oběd – u mě vítězí česnečka a opečené brambory se sýrem. Během přípravy oběda dopisuji včerejšek a snažím se bez úspěchu nahodit 4. den na blog. Bohužel mi zde opět nenajedou stránky, i když jsem připojenÿ na Wi-Fi. Čtenáři budou muset vyčkat. Ale nebojte, články budou. 😉
Po výborném obědu pokračuji ve psaní a kolem půl třetí vyrazíme do ulic splnit další “povinný” bod – Bakery. Na minulém treku EBC jsme ustanovili tradici v podobě návštěvy Bakery. Jdeme teď po hlavní třídě a zaplujeme do Dorje Bakery. Za pultem je na Nepálce statný barista, který mluví velice hlubokým hlasem. Dáváme si každý podle chuti – u mě vyhrává skořicový šnek a horká čokoláda. I zde zkouším nahodit článek, ale bez úspěchu – stránky se nenačtou. Brácha mi hned on-line potvrdí, že on se na stránky dostane, takže tady bude asi chyba na cestě mezi Nepálem a ČR. 😉 V Bakery mě zaujmou 2 věci – za pultem je postel, takže majitel podle všeho daný prostor má i jako svoje bydlení. A pak je zde spousta vzkazů v různých jazycích a samozřejmě nechybí i čeština. 😉
Po cestě zpátky procházíme kolem námi známého staveniště a pánové valí bomby – základy rostou před očima. Je po půl páté a již se solidně ochlazuje. Vplujeme tedy do jídelny a chceme si objednat večeři. Ptáme se Laxmana, zda můžeme a on již tradičně odpoví: “Why not.” 😉 Objednáváme si večeři – u mě pro velký úspěch znovu zeleninové Momo knedlíčky. Než bude večeře, tak využívám čas na psaní dnešního dne. Před šestou je krásný západ slunce, a tak vybíhám za Klárou ven, která tam už samozřejmě je. Rychle bliknu pár fotek a zpátky do tepla. Je to mazec, že pár dní zpátky se pečeme v Káthmándú a tady jsou nyní cca 2 stupně kolem šesté večer.
Po šesté večeříme a pak trávíme celý zbytek večera s Laxmanem. Tentokrát jsme sami, takže se bavíme o zítřejším plánu, a pak nám Laxman vypráví spoustu zajímavých věcí a např. nám říká, jak nás vnímá a vše kolem toho. Jak jsem psal, je učitel a je vidět, že je vzdělaný. Nakonec zalehneme v půl desáté, abychom byli vyspaní na zítřejší Big Day.