5.4.2024
Budíček byl kolem 6:45, protože snídaně se bude servírovat v 7. Už začínám mít systém v balení, takže většinu věcí mám sbaleno před snídaní. Je třeba do sebe dostat co nejvíce energie, takže dneska mám velkou misku ovesné kaše s medem. Během snídaně zjišťuji, že stránky opět naběhly (díky za to), takže tentokrat nehrozí, ze by byla žízeň po článku, protože ho hned během snídaně nahodím.
Bereme to na pohodu, takže nakonec vycházíme po půl deváté. Obloha je v bílém hávu, takže slunce dneska z nás, podle všeho, nebude ždímat pot jako včera. 😉 Začínáme na vrstevnici a po chvíli máme nádherný výhled na naše ubytování, které je pevně zakotveno v ostrém svahu.
Jdeme proti slunci, takže i na opačnou stranu jsou zajímavé obrazy – jednotlivé štíty jsou vzorně seřazeny jeden za druhým. Trasa je více než příjemná, protože musíme dokonce klesnout zpátky na hlavní tah Langtang treku. Obě trasy se spojí ve vesničce Rimichi. Místo propočtených 2 hodin to dáváme za hodinu. Tak to by šlo. 😉 Tím, že jsme zpátky na hlavní trase, tak je zde větší počet turistů. Uvědomím si, že námi zvolená alternativa má tedy ještě větší kouzlo nejen díky výhledům, ale i menšímu počtu lidí. Přímo na “křižovatce” má ubytování sestra paní domácí ze Sherpa Gaun. Takže tady máme rodinný business. 😉
Po krátké pauze tedy pokračujeme hlavním tahem, který nám představí novou členku týmu – řeku Langtang Khola. Řeka nám bude dělat společnost až do naší cílové stanice Kyanjin. Dramaticky se mění příroda kolem – ke včerejším rododendronům se přidal bambus a obrovské stromy, které mi evokují přízraky z jiných světů. A čekají nás schody, tedy stovky schodů, takže poctivě ukrajujeme výškové metry. Místy to je opravdu džungle a hlava mi nebere, jak tohle roste v nadmořské výšce nad 2 500 m.n.m.
Těsně před obědem, kdy projdeme mini oblastí River side, tak máme “povinnou” zastávku u krásného rododendronu. Tento je opravdu výstavní perla. Je zde tedy delší fotící pauza a bereme strom ze všech stran. A tu se díky Kláře dozvím pro mě zásadní věc, která zcela přepisuje veškerá zavedená pravidla focení selfie!!! Do dneška jsem to dělal úplně blbě!!! 😂 Večer budu studovat nová pravidla, takže případní zájemci o info, prosím, kontaktujte přímo Kláru, protože já si to nejprve musím nastudovat. 😉😂
V půl jedné dojdeme do Chhunama a usadíme se venku. Krásně nám vyhládlo, takže oběd bude i s polévkou. Jeden z drtičů vyškovky je česnečka, takže 4x prosím. Pak jsme si každý objednali hlavní chod podle chuti. U mě byl čas na národní jídlo Nepálu – Dal Bhat. Obsluhuje nás cca 9-letá (posuďte sami dle fotky) holka, která kmitá na všechny strany a pořád s úsměvem. Hned mi v hlavě vyskočí, co dělají cca 9-leté děti u nás. Holčina ovládá základy angličtiny, takže komunikace je na výbornou. Protože mám Dal Bhat, tak automaticky holčina postupně přináší jednotlivé přílohy. Rýže – ano. Čočková polévka – ano. Pálivá zeleninová směs – ne!!! Holčině vysvětluji, že to je spicy, hot (pro neangličtináře – necítil jsem rty, jak to bylo pálivé) a ta se směje. Brambory – ano. Všichni jsme z jejího přístupu k práci unešeni. A jídlo samotné? Naprostá delikatesní bomba. Opravdu luxus zastávka.
Po obědě vyrazíme stylově přesně ve dvě odpoledne. Procházíme fotogenickým lesem a přes most přecházíme na druhou stranu řeky. Takže nyní máme řeku po levici. Pokračujeme lesem a sem tam ostřeji stoupáme, ale naštěstí není stoupání moc dlouhé. Sem tak nás trasa vytáhne do otevřeného prostoru, takže se na scénu opět dostaví zasněžené vrcholy. Bohužel je zamračeno, takže vrcholy splývají s nebem.
Díky tomu, že jsme v “džungli”, tak není nouze o opice. Jednu vidíme před obědem, ale tu stihne jenom Radek a já. Ale odpoledne to je jiná – máme možnost vidět celou tlupu opic v ostrém svahu. Fascinuje mě, jak mají vhodně zbarvenou srst, že v podstatě zapadají do krajiny. Takže mini soutěž: Kolik opic vidíte na druhé fotce. 😂😂😂
Jakmile se vrátíme přes most zpátky na druhou stranu, tak nás čeká mírně zvlněná trasa, takže ukrajujeme další a další metry, kdy výškoměr ukazuje cca 3 000 m.n.m. Sem tam se prostor otevře díky jakési vysokohorské mýtině, takže se opět kocháme velikány kolem.
U jedné cedule čteme naší dnešní cílovou vesničku a čas 1,5 h. Pokračujeme v pohodovému tempu dál a říkám si, za jak dlouho to stihneme. Finále je opět ve velkém stylu – velmi ostrý stoupák, který z nás 100% bude chtít vytáhnout zbytek sil. Strojově ukusujeme výškové metry, protože cíl je již kousek.
Jsme na místě – vesnička Thyangsyap a je něco po čtvrté odpoledne a stopky nám ukazují 37 minut!!! Cože? My jsme zvládli trasu propočtenou na 2,5 h za 37 minut? Krásná práce. Pak mi Klára vysvětlí, jak to bylo možné. Propočet byl stanoven na základě nevýkonných samců a my v týmu máme výkonné samice. Jak jsem to slyšel, tak to píšu. 😂😂😂
Jsme ubytováni v mini Tibetian house. Ano stejný název jako minulý house. “Že by tady měli frančízu?”, poznamená Klára. 😂 Pokoje jsou ultra malé, ale my více nepotřebujeme. Stačí postel a trochu místa kolem. U nás dokonce nejdou naplno otevřít vstupní dveře. Ale tohle nám s Radkem vůbec nevadí, spíš to má své kouzlo v rámci tohoto treku. Pokoje jsou odděleny pouze cca 2,5 cm deskami, takže Radek trefně poznamená, že budík bude stačit pro nás všechny jeden. 😉 No a já holky poprosím, aby nás večer na pokoji nedrbali, aby to nenarušilo harmonickou atmosféru v našem týmu. 😂 A Eva na to: “Ano, my nemáme nic jiného na probírání po večerech.” 😂 No ještě, že jsem to řekl. 😂
Jedna se opravdu o základní ubytování, takže “hot shower” (teplá sprcha) vypadala, viz foto níže. 😉
Krása, co? A nemyslím to ironicky. Po náročném dni si umyjeme nohy a víme, že nám nic dalšího nechybí ke štěstí.
Pravidelní čtenáři ví, že je to se mnou marné, co se týká jmen. Ale konečně jsem zjistil jméno našeho nosiče – Tirtha. A Laxman nám řekl, že Tirtha pracuje pro jejich rodinu od jeho 8-mi let!!! Letos je mu 52 a Laxman mu nabídl, zda by nechtěl jít jako nosič a poznat nove lidi a krajinu. Tirtha se obával, že díky neznalosti angličtiny se nedorozumí. A Laxman mu řekl: “Nebudete si rozumět řečí, ale budete si rozumět srdcem.” A je s námi. 😉 A tady oba během večera před ubytováním.
Po páté se přesuneme do útulné mini jídelny a hned si objednáváme večeři, protože to samozřejmě zabere nějaký čas. Když jsem viděl, v jakým omezených podmínkách jsou schopny paní domácí uvařit vynikající jídlo, tak jsem sbíral sáňky na zemi. Kolem šesté přijde paní domácí a zatopí v kamenech. Ano, již jsme solidně vysoko a teplota zde večer klesá prudce dolů. Než dorazí večeře, tak s Klárou probíráme závody ala B7 a jak se na ně připravit. Večeře se servíruje v půl osmé s opět luxus – tentokrat mám zeleninové Momo knedlíčky.
Po večeři zůstáváme v příjemně vyhřáté jídelně a kecáme o všem možném, já ťukám článek a na pohodu dojíždíme další den. S námi jsou 2 Číňani, 3 holčiny pravděpodobně z Nepálu (ty dorazily až kolem půl sedmé, kdy už je skoro tma) a paní domácí. Pořádně se podívejte, co přesně dělá paní domácí. 😉
Ano, techniku nezastavíme. A na konec dnešního článku mám pro vás poslední 2 fotky. Ta první je čištění zubů a ta druhá, jak to vypadá v pokoji po večerce, kdy vy zhasnete, ale pokoj vedle ne. 😂😂😂
