11.4.2024 – návrat z treku
Tentokrat je budíček víc než příjemný – až v osm. Jj, je poslední den na treku a nám zbývá cca 5-6 km do Shyabru. Snídaně se podává na luxusním místě – máme výhled do údolí pod námi, kde hučí řeka. Bereme to opravdu ve zpomaleném módu, protože si chceme poslední snídani na treku náležitě užít. 😉
Již kolem osmé je zde velice živo – pan domácí neustále “poletuje” kolem a má vše pod palcem. Po snídani si všimnu desky se zajímavými informacemi o Langtang národním parku – je to nejstarší národní park v Nepálu ustanoven v roce 1976. Je 120 km severně od Káthmándú a ročně ho navštíví cca 18 000 turistů. Je zde 18 eko-systémů a žijí zde i ohrožené druhy jako sněžný leopard či červená panda. Lokální vesničky jsou velmi odloučené od civilizace a byly těžce poničené během zemětřesení v roce 2015 o sile 7,6 Richterovy stupnice. Ve vesničce Langtang bylo ztraceno skoro 400 lidských životů.
V 9:45 vycházíme, lehce sestoupíme, takže při pohledu zpátky vidíme, jak je hotel Pairo ukotven ve svahu. Za chvilku nám Laxman říká toho: česky: “ Pomali, pomali” a zbytek anglicky: “nebo dneska dojdeme až do Káthmándú.” 😂 I když máme sestupovat, tak na chvilku si s námi trasa pohrává a táhne nás ostrým výstupem nahoru. Cestou potkáváme spoustu nosičů a jejich náklady jsou místy opravdu neskutečné. Tohle jsou fakt borci.
Po krátkém výstupu již ostře klesáme do mini vesničky Domen, za kterou se nyní staví přehrada. Trasa vede přímo staveništěm, takže nakoukneme přímo pod ruce pracovníkům stavby. Je zve solidně prašno, takže pánům není co závidět.
Chvilku pokračujeme po příjezdové cestě ke stavbě, takže jsme stále v prachu. A tu vlevo ve skále vidime “tajné schody” ala S čerty nejsou žerty, jak poznamenala Eva. Těmi bohužel nepokračujeme, ale naštěstí jsme se po chvíli přes most napojili zpátky na trail u mini vesničky Tiwary. Zde míjíme opuštěný guest house Bob Marley. Zkušené oko na fotce uvidí, co roste před gest housem a dojde mu souvislost s názvem. 😉
Finální pasáž jde místy ostrým terénem, kde např. testujeme naši důvěru v přírodní materiál nebo nám společnost dělá opice či krávy přímo na trase, kdy je cesta zakousnutá v ostrém svahu. Jsme překvapení přítomností kaktusů, které bych tady nečekal. Jak jsem psal, je zde 18 eko-systémů. 😉
Před půl dvanáctou procházíme kolem pár domků a chrámu v Shyabru a jsme na začátku trailu. A tu Laxman ukazuje směr nahoru a tázavě naznačuje: “Dáme druhé kolo?” Přejdeme most a je konec. Do stejného hotelu dorazíme před dvanáctou a než budou připravené pokoje, tak zaparkujeme do jídelny. Za cca půl hodiny již odpočíváme na pokojích a dojíždíme v hlavách poslední den na treku. Snažím se nahodit články – jeden se mi podaří a u druhého se to opět kousne. Už fakt nevím, co vadí nepálskému firewallu, že mě nepustí na moje stránky. 😂😂😂
Kolem třetí odpoledne je v plánu zajít do místní Bakery – původně měli jít všichni i s Laxmanem a Tirhtou, ale nakonec jde jen Tirtha. Z Bakery se nakonec vyklube jen obchod s muffiny, koblihami, atd., takže nejprve zkusíme projít celou “hlavní” třídu Shyabru a uvidíme. Nakonec nic, takže se vracíme a kupujeme balík muffinů a jdeme pomalu zpátky na hotel. Tirtha i zde, kdy již máme po treku, neustále mapuje okolí a dává na nás pozor. Jakoby mu Laxman řekl, že nás musí zdravé a celé dovést zpátky. 😂
Usadíme se venku u stolu, rozdělíme muffiny a relaxujeme. Pak se přidá Laxman s Tirhtou, a že by si rádi zahráli Černého Petra!!! Podle všeho se jim to včera líbilo. 😉 V nepálštině tomu Laxman říká Kalo Biralo – černá kočka (podle černé kočky na kartě). Bylo srandovní je sledovat – Laxman a Tirtha seděli vedle sebe a Laxman Tirhtovi neustále viděl do karet. 😂 Tak jim říkám, že nemají hrát spolu. Jednou Laxman řekne: “Tuhle kartu nechceš.”, dotyčný si ji vytáhl a byl to Černý petr. A Laxman: “Vždyť jsem ti to říkal.” 😂 Hodně jsme se u toho nasmáli.
Ku večeru se solidně zvedl vítr, až začaly lítat odložené dvojičky karet, takže jsme se uklidili dovnitř. Tam jsme samozřejmě pokračovali v hraní. Je úžasné, jak jednoduchá dětská karetní hra zajistí spoustu hodin zábavy, i když si hráči nemusí úplně rozumět. Na večeři jsme si dali všichni Momo knedlíčky, protože to je rozumná a bezpečná volba, co se týká zítřejšího 8 hodinového přejezdu do Káthmándú.
Po večeři si všichni vykládáme o treku a Laxman nám dá 4 otázky:
1. Proč jsme zvolili Langtang trek?
2. Jaké bylo naše očekávání?
3. Co fauna a flóra na treku?
4. Porovnání EBC treku a Langtang treku.
Postupně jsme tedy odpovídali každý za sebe. Nakonec nám Laxman dal ještě jednu otázku: “Jak jsme vnímali Tirhtu?” Klára to jako první vzala tak zodpovědně, že my ostatní jsme už neměli co říci. 😂 Já jsem jen dodal, že se mi líbilo, jak jsme postupně nalézali komunikační cestu mezi námi a Tirhtou. 😉
Protože to byl náš poslední večer, tak jsme Laxmanovi a Tirthovi plánovali dát i nějaké peníze bokem. Klára říká Laxmanovi, že pro něho něco máme a on, že dneska už ne až ráno. Měl za to, že to je nějaká sladkost. 😂 Po předání a poděkování přinesl Laxman na ukončení treku piva. Během popíjení jsme chtěli vědět, jak se na treku cítil Tirtha. Laxman se ho tedy zeptal a Tirtha lehce hledal slova. Laxman ho tedy pobídl, aby si dal více piva. 😂 A ono to fakt pomohlo a Tirtha se rozmluvil. 😉 Byl moc vděčný, že jsme ho přijali mezi sebe za rovného. Je mazec, když si člověk uvědomí, že nás by nenapadlo ho brát jinak než sobě rovného, ale zde v Nepálu díky tomu, že je v jiné kastě, tak předpokládal, že to bude jinak. V půl desáté jsme se rozloučili a šli spát.