71. den na CDT

13.7.2022 – další milník a bouřky ve Wyomingu?

Vstávám tradičně v 6:30, ale necítím se dobře. Není mi nějak extra špatně, ale není to ono. Pomalu tedy roztáčím ranní kolečko a uvidíme, co bude. Každý den není paráda, sem tam je to i menší zábava. 😉

Po osmé jsem připraven vyrazit, cítím se o něco lépe. Obloha vymetená, takže to vypadá na další den, kdy se bude ždímat propocená košile. 😂 Jen co vyrazím, tak minu odbočku z lesní cesty na trail. Naštěstí tu samou chybu udělal jeden hiker přede mnou a zrovna se vrací, takže se oba otočíme správným směrem a za chvilku jsme na trailu. Trail se místy ztrácí, takže při sestupu je o zábavu postaráno.

Tak kdo přišel na to, co mě dneska čekalo cca hodinu od startu? Došel jsem ke svému osobnímu milníku 2 000 km na CDT. To už je celkem zajímavé číslo, hej? 😉 Napíšu to na trail, ale díky ostrém slunci nejsem schopný vyfotit sebe i číslo, takže tentokrát pouze číslo. 😉

Pokračuji a dle navigace budu stoupat. Díky ostrém slunci a ranní “nevolnosti” to je pro mě celkem mazec pasáž. Těsně před koncem stoupání je voda, takže si dávám pauzu a rovnou to natáhnu na 30 minut. Využiji delší pauzy i k tomu, že si zpětně propláchnu filtr a hned to filtruje daleko rychleji. 😉

Po pauze za chvilku doklepnu stoupání, které plynule přejde v hřebenovou trasu v kamenném bludiště. Všude kolem jsou do červena zabarvené oblé kameny a malé jehličnany a já mám co dělat, abych neztratil trail. Samozřejmě se mi několikrát podaří trail ztratit, ale díky navigaci se úspěšně z tohoto krásného bludiště dostanu ven. 😉

Následuje mírný sestup na cca 5 mílích a otěže přebírají rozsáhlé horské louky, které vypadají jakoby je někdo každou sobotu “sekal”. Díky skoro jednotné zelené barvě jsou fotogenické, ale je tu jeden háček. Velká část těchto louk je podmáčená, takže chvilku bojuji a opět se snažím najít suchou variantu. Ale čím dříve pochopím, že to stejně nemá smysl, tím dříve to můžu brát středem a postupovat dál. 😉 Za jednou takovou loukou si dávám pauzu na oběd a během té doby projdou 3 hikeři ze včerejška – Sam, French man a jeden, u něho nevím jméno, ale říkám mu “Kuří nohy,” protože má tenčí nohy než já a to už je co říc! 😂 Na oběd mám bramborovou kaši a zajídám to chipsama. Přijde mi to jako bych jedl suchý krajíc chleba a zajídal to topinkou. 😂 Hlad je hlad. 😉

S plným žaludkem vyrazím doklepnout sestup. Po třetí hodině se zatáhne a Wyoming se na chvilku rozbrečí – když to porovnám s bouřkami v Coloradu, tak tohle byl májový déšť. 😉 Sestup nakonec končí skrz soukromý pozemek, kde mají CDT hikeři povoleno projít. Díky za to. 😉 Dorazím k silnici 70, kde spousta hikerů stopuje do Encampment a zrovna tam stojí Sam a French man. Provoz je skoro nulový, takže jim přeji good luck, ať brzo někoho stopnou. Já mám zásoby jídla až do Rawlins, takže pokračuji dále.

Asi půl míle jdu po silnici 70, a pak se vrhám na odpoledně-večerní stoupání na vršek kopce, kde je rádiová věž – 3 353 m. Bude to cca 3,8 mil a výškově 400 metrů. V tu dobu je stále zataženo, což velice oceňuji, protože se mi jde daleko, daleko lépe. Ale výstup je nekonečný – vůbec mi to neutíká a díky tomu, že si nesu 2,5 l vody sebou, tak batoh dává zádům solidní čočku.

Před šestou jsem konečně nahoře a vidím, že všude kolem v dálce se čerti žení. Zajímavé je, že ze začátku neslyším hromy, ale blesky lítají na všechny strany. Fotím si ten vzdálený “Mordor” a dokonce se mi podaří vyfotit i blesk. 😉

I když jsou bouřky hodně vzdálené, tak musím pokračovat, protože se chci dostat co nejníže. Za chvilku cítím ve vzduchu déšť a do pěti minut přijde nejprve 5 minutová mega nálož, že kraťasy jsou do minuty skrz na skrz mokré. Pak už to je jemný déšť, takže pokračuji další 1,5 míle, kdy klesnu a začínám hledat místo pro stan. Kousek od lední cesty najdu rovné místo a začínám stavět stan. Jen co ho dostavím, tak se opět mega rozprší, takže hážu batoh a sebe do stanu sekundu po dvanácté. Za cca 20 minut déšť slábne a já skrz stan vidím, že na druhé straně svítí slunce. To by mohla být duha. Vykouknu ven a ony tam jsou duhy dvě. 😉

Na večeři se dneska podávala rýže od prověřeného dodavatele Knorr – příchuť kuře. Před finálním zavřením stanu mě ještě přijde zkontrolovat srnec, který není vůbec plachý, takže si ho v klidu fotím.

Další zajímavý den na CDT – dopoledne propocená košile, až to voňavé není a ku večeru promočené kraťasy, až to zdravé není. 😂

dneska: 22 mil (35 km), total: 1 269 mil (2 030 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)