26.7.2028 – přejezd do Dushanbe
Poslední ráno v luxus vesničce. Vstáváme již v půl sedmé, protože snídaně je domluvena na sedm a odchod bude v půl osmé. Dole u mostu musíme být nejpozději v 11. Na tu dobu je domluvený Muslim s minibusem, který nás bude převážet do Dushanbe. Rychle tedy vše uklidíme, rozprostřeme ubrus a za chvilku Naku přináší jednu lahůdku za druhou. Za chvilku je vše nachystáno a my se pouštíme do snídaně. Pro velký úspěch si opět dávám kaši s třešněmi a opět naprosto luxusní záležitost.
V půl osmé jsme sbaleni a připraveni vyrazit. Loučíme se s Naku a děkujeme za luxusní pohostinnost. Než ale budu pokračovat ohledně sestupu k mostu, tak si pojďme lehce představit místo, kde Naku a její rodina žije. Jedná se o opravdu o jednoduché bydlení, ale já jsem byl maximálně spokojen. Tady zjistíte, že k žití stačí opravdu málo. 😉
Vyrážíme dolů a já skoro celou cestu kecám s Jirkou a vzájemně si vyprávíme zážitky z cestování. Zjistím, že máme i další společnou věc – oba jsme organizovali stanové tábory, takže probíráme i toto. Jirka dokonce organizoval tábory pro dospělé. Dolů to jde opravdu dobře, takže máme jenom jednu krátkou pauzu. Cestou zpátky k mostu jdeme jednu část jinudy než nahoru, takže narazíme na luxus scenérii. Foto řekne více. 😉
Dole u mostu jsme v půl 11 a vidíme, že na cestě došlo k sesuvu. Naštěstí to je až za mostem, takže náš bílý šíp nebude mít problém se k nám dostat. Sesuv je již lehce upraven, aby se tam dalo nějak projet, ale pořád to není úplně ok. Hlavně když přes foťák a maximální zoom vidím, jak se tam ty auta naklánějí. V jedenáct přijíždí Muslim, my přejdeme most a naskáčeme do minibusu. Zasedací pořádek je již pevně daný a nebudeme ho měnit, že Jirko! 😀 Naše první zastávka bude v Rushanu u Guest Housu, protože si musíme vyzvednout batohy. Do 20 minut v minibuse všichni zalomíme a za necelou hodinu jsme u Guest Housu. Vyzvedneme si batohy, lehce vše přebalíme a přesunujeme se k minibusu. Muslim opět hraje s našimi batohy hru Tetris. Ale tentokrát si lehce pomůže – vytáhne úplně zadní sedačku. Začne nakládat jeden batoh za druhým a my uvažujeme, co jako bude dělat s tou sedačkou. Nakonec sedačku nechává v Rushanu! Můj batoh je už tak malý, že ho hodíme coby poslední kousek nahoru.
Cesta do Dushanbe bude dlouhá – předpoklad je nějakých 10-12 hodin. Vyjíždíme v půl jedné odpoledne, tak uvidíme, jak dlouho to nakonec bude. Chci se podívat na mapy.cz, kde přesně jsme, ale nefunguje mi zaměření aktuální pozice. Podezřívám Blanku, že mi blokla mobil, protože přece jenom v práci řeší cyber security. 😀 Blanka mi zkušeně řekne, že si mám restartovat mobil, což jsem samozřejmě měl v plánu. 😉 Po restartu to naskočí, ale za hodinku, dvě na tom jsem stejně. Tady asi bude problém jinde, ale nebyla síla a prostor to řešit. Cesta v této oblasti vede kolem afgánské hranice, kde přírodní hranici tvoří řeka. Někde to je zcela otevřené, někde je hranice vytyčena i ostnatým plotem. Ale mnohokrát vidíme vojáky, jak stráží hranici z cesty. Stav silnice je masakriální, co si budeme povídat. Místy to s námi háže tak, že sem tam někdo hlavou jen o kousek mine sedadlo před sebou. No kdyby to trefil, tak by to mohl být i zlomený nos.
Kolem druhé odpoledne zastavujeme na místě, kde jsme v rámci přejezdu z Qalai Khumb do Bulunkul měli pauzu na snídani. Muslim vystupuje a ukazuje nám, že máme jít dovnitř na jídlo. Nejprve mu říkáme, že nemáme ani moc hlad a raději bychom pokračovali dál. Muslim nám ale řekne, že před námi je až do šesti do večera uzavřená cesta, tak není kam spěchat. Ups, tak to jsme nečekali. Jdeme tedy dovnitř a objednáváme si polévku a druhé, což bylo velmi křupavé kuře a hranolky s cibulí. Nejprve jsme si mysleli, že tady zůstaneme opravdu dlouho, ale nakonec Muslim ve tři zavelí, že budeme pokračovat dál. V následující sekci se střídají velmi pěkné asfaltové pasáže s místy, kde se daný cca 20 metrový úsek betonuje a je třeba ho objet. Tak si říkám, zda v těch místech se to trhá, a proto to musí betonovat. Kdo ví. Hlavním tématem v minibuse jsou vytrvalostí sporty, a jak lze zneužít cestovní pas. 😉 Po čtvrté hodině odpolední máme mini pauzu u jednoho krámku, kde si kupuji luxusní mangový džus. Karel si ho taky kupuje, a pak mi říká, že to je z Afganistánu. Afgánci umí. Teplota je stále masakriální, doslova mi to vysušuje bulvy. V 16:45 dorazíme ke koloně stojících aut. Tak tady je ta uzávěra. Muslim se lehce proplete mezi stavebními kolosy (nakladače a tatry) a vypíná motor. Máme cca hodinu, takže nejprve jdeme zkontrolovat, co přesně se před námi děje. Ve svahu stojí několik bagrů, kteří drtí kamennou stěnu a upravují to. Pak různě posedáváme, sledujeme progres či kecáme v autě.
V 17:45 utichnou bagry a zvednou se pomyslné závory. A začne Rallye Tádžikistán. Hlavně osobní auta to berou hlava nehlava a předjíždějí i tam, kde to nedává vůbec smysl. A to se nebavím o bezpečnosti, ta si dala volno a není zde přítomna. Hlavně na těch asfaltových pasážích to je mazec. Po nějaké době se to uklidní, protože ti, co „museli“ spěchat, jsou již před námi. Díky všem těm stavebním úpravám je všude prach a všechny auta jsou solidně zaprášené. Co s tím? Tady to mají velmi jednoduše vyřešené. Všiml jsem si, že někde mají ze svahu vyvedenou solidní rouru, ze které teče silným proudem voda z hor. No a řidiči na pohodu zajedou autem pod tu rouru a lehce popojedou dopředu, lehce dozadu a auto je umyté. 😉 Jednoduché a účinné.
Kolem sedmi večera jsme v městě Qalai Khumb, kde jsme několik dní nazpátek spali při přejezdu z Dushanbe do Bulunkul. Dneska to bude jen krátká pauza na nákup. Jirka nyní komunikuje se svojí manželkou skrz satelitní komunikátor. Během nakupování chce poslat zprávu, a tak dá satelitní komunikátor na střechu minubusu, který je zaparkovaný na rušné ulici před obchodem. Nejsem si úplně jistý, zda to je dobrý nápad, ale Jirka kontruje, že u minibusu bude Muslim. A to jsme v obchodě a najednou vidím Jirku, jak odhazuje vybraný chleba a letí ven. Pak se vrátí s výrazem, že je vše ok. My nechápeme a Jirka nám vysvětluje, že se z obchodu díval na minibus z takového úhlu, že nebyl vidět jak satelitní komunikátor na střeše, tak Muslim, který byl zrovna za minibusem. Trocha adrenalinu k večeru, hej. 😀
Kolem desáté večer, kdy už víceméně spíme, máme pasovou kontrolu, která nás opět probere. Tiep pak s řidičem domlouvá čůrací pauzu někde u cesty. Předpoklad byl, že pauza bude do půl hodiny. Ale Muslim to valí pořád dál a dál. Za nějakou hodinu a něco zastavuje na pumpě a ukazuje nám, že máme jít dovnitř na WC. Věřím, že měl pocit, že nás osloví klasický záchod. Jenže když je na záchodě „vůně“, která trhá nosní sliznice a do toho na záchodě neteče voda a to jako žádná voda, tak takový záchod nás teda neoslovil. 😀 Zlatý přírodní záchod za keřem. 😉 Pokračujeme dále a máme za to, že to nejhorší, co se týká stavu silnice, máme již dávno za sebou. Chyba lávky. Zlatý hřeb přichází po jedenácté do půlnoci. Opět jsme vyklepaní jak obalované řízky před smažením. 😀 Těsně před jednou hodinou ranní zastavujeme na mini pauzu u nočního marketu. Tady to žije non-stop.
Pak máme nějakých 60 km k hostelu, takže hádáme, jak dlouho nám to bude trvat. Odhady jsou od 45 do 57 minut, protože už jedeme po asfaltu. A vítězná cifra? Ta byla 1 h a 7 minut. Uff, tak tohle byla teda masakr cesta. U hostelu jsme ve dvě ráno. Rychle si bereme batohy, loučíme se s Muslimem a zahlašujeme se na recepci. Opět máme původní pokoje, takže se rozdělíme na dámy a pány a jdeme spát. Budíček bude až kolem 10-11 dopoledne, což všichni oceňujeme.
dnes: 9,02 km, celkem: 190,52 km
převýšení: 65 m, celkem 5 043 m
min nad. výška: 2 086 m.n.m.
max. nad. výška: 2 575 m.n.m
