20.7.2025 – cesta do „základního“ tábora
V noci jsem se probouzel s bolestí hlavy, ale pomáhalo se napít. Ano, pitný režim je nutný dodržovat i v noci, i když to znamená, že někdy je pak nutnost vyskočit z krásně vyhřátého spacáku do zimy na čůrací „pauzu“. Někdy kolem čtvrté ráno, kdy už je lehce světlo, si fotím jezero, protože zrovna nabízí perfektní zrcadlo.
Vstáváme tradičně kolem sedmi, vaříme snídani a poté se na pohodu balíme. Bavíme se, jak na to jsme, protože je nutné vědět aktuální stavy. Blanka je lehce unavená a Zuzka nevěděla, co ráno dělat. Uvažovala , zda si má jít zaběhat!!! nebo číst knížku. Nakonec vyhrála knížka. Rebelka. Já jsem se cítil ok, bolest hlavy byla minulostí, takže plná spokojenost.
Startujeme po deváté a postupně nastupujeme výškové metry. Dneska to do našeho základního tábora pod sedlem máme nějakých 7-8 km, takže to bude na pohodu. Slunce sice jede na max., ale já jsem opět zahalen od hlavy až k patě, takže Slunce nemá šanci. První pauzu máme po cca hodině u prvního jezera a probíráme knihy. Kuba se Zuzkou nám doporučují velmi zajímavou spisovatelku – Ruta Sepetys. Dále probíráme životopisné filmy a házíme do pranice jeden filmový klenot za druhým.
Po literárním a filmovém okýnku pokračujeme rozevřeným údolím směrem k bílým štítům na pozadí a v dálce vidíme dvojici. Nejprve si myslíme, že to jsou místní pastevci, ale nakonec se z nich vyklube mladý anglický pár, který si tady taky na těžko prochází krásy Rushanského Pamíru. Po tomto setkání si uvědomím, že to tady je opravdu skoro nedotčený kraj, co se týká turismu. Za celou dobou jsme potkali jenom švýcarské důchodce a tento pár. V tom je hlavní síla těchto hor – jejich nedotčenost, kdy je máte „jenom“ pro sebe.
Další pauzu máme u dalšího jezera, aby se to dobře pamatovalo. Doplňujeme cukry v různých formách a připravujeme se na ostrý výstup, který se před námi naparuje. Díky neustálému boji Slunce a mraků na obloze mění jezero barvu od nádherně tyrkysově-modré až po temně šedou. Pauzu zbytečně neprodlužujeme a zakousneme se do ostrého výstupu. Otěže drží pevně v rukou Zuzka a vede nás výš a výš. Rytmus je jasný – krok, nádech, krok, výdech. Vypadáme jako karavana velbloudů, která strojově ukrajuje výškové metry.
Přicházíme k třetímu jezeru a následuje hlavní hřeb dnešního dne. Cesta vede podél jezera, které postupně obcházíme a v dáli se nám otevírá naprosto magická podívaná. Pomalu se odkrývá zasněžený masív za jezerem a je to teda podívaná. Tato pasáž je dechberoucí – a to jak díky nadmořské výšce, tak díky obrazům, které se nám vypalují na naše oční bulvy. Tady by se dal každý výhled opět rámovat a hned zavěšovat v obýváku. A když i Blanka fotí v minutových intervalech, tak to znamená jediné – opět musíme vytasit naše magické přídavné jméno – je to opravdu fenomenální. 😉 Na konci jezera na sebe počkáme a všichni máme na tváři rohlík od ucha k uchu – spokojenost sama.
Za jezerem potřebujeme přebrodit roztahané prameny říčky a já to beru středem v botech. Je slunečno, takže mi boty rychle uschnou. Pak už nám zbývá cca 150 metrů a jsme na místě. Hodíme se na zem a další cca 1,5 h na pohodu kecáme a někdo si vaří „oběd“. Zjistíme jednu zajímavou věc – všichni máme výškovku (tedy, jdeme-li nahoru, tak je nám hůře), jen Blanka má nížinovku (tedy, jde-li dolů, tak je jí hůř). 😀 Odpoledne máme v plánu krátký výlet k jezeru Zaroshkul, které má být velice fotogenické. Postavíme stany a vezmeme si jen to nejdůležitější. Já si nechci brát batoh, tak si uvážu mikinu a nepromokavou bundu kolem pasu a zbytek věcí si dám do kapes.
Cesta vede kolem, světe div se, dalšího mini jezera, které máme za kempovištěm. Budou to jenom 2 km, takže to bereme na pohodu, nikam se nehoníme. Vidím, že cesta vede pod jedním menším kopcem, a tak se rozhodu, že si ho vylezu, protože doufám, že bude zajímavější výhled na jezero. Již to prozradím teď – nakonec ten rozdíl mezi tím, kde jsem byl já („nahoře“) a zbytkem bandy („dole“) nebyl výrazný. Ale zpátky k jezeru. Již z dálky jsme viděli nějaké postavy, jak postupují kolem jezera naším směrem. Nakonec jsme zjistili, že kempují přímo u jezera. Čím výše a blíže jsem byl, tím luxusnější pohled se servíroval. Nakonec se přede mnou rozevřelo tyrkysově barevné obří jezero, které bylo obehnáno horskými štíty pokrytými ledem a sněhem. Spolu s modrou oblohou doplněnou bílými mraky se přede mnou vykreslil fenomenální obraz. Já to říkám pořád, že nejlepším malířem na světě je samotná příroda. Ta kreslí ty nejunikátnější obrazy. 😉
Jakmile mám nafoceno, tak sejdu k bandě a užíváme si tuhle parádu. Samozřejmě nesmí chybět skupinová fotka, a pak se fotí ty klasické instagramové, facebookové fotky – tz. stojíte, koukáte na jezero a někdo vás fotí zezadu, atd. 😀 Jakmile máme splněno, tak se chystáme zpátky a Kristy se zeptá, zda někdo nemá opalovák. Nakonec ho mám jenom já – chlap, co se sbalil do kapes!!! No musím se pochválit, protože to se tak často nestává, že se coby chlap sbalím lépe než dámy. 😀
Po návratu do kempu je cca půl šesté a začínáme vařit večeři. Začínám psát Jirkovi, ale předběhne mě. To v praxi znamená, že mi jeho zpráva smaže moji rozepsanou zprávu, kterou pracně ťukám na komunikátoru, protože ho nemám propojený s mobilem. No nic, tak to napíšu znovu, nemám přece nic důležitého na práci. 😀 Jirka píše, že jsou ok a ptá se, kterou variantu volíme. Ještě než jsme se rozdělili, tak jsme se bavili, že máme v podstatě 2 varianty – zcela původní trasa, tedy přes sedlo do Bardary nebo mimo sedlo do Bachoru. Já celou dobu jedu pouze varianta sedlo. 😀 Samozřejmě byla diskuze a všichni jsme se shodli na tom, že chceme zkusit sedlo. Vrátit se umíme kdykoliv. Píšu mu tedy, že zítra plánujeme útok na sedlo. Pak přijde další zpráva ohledně toho, zda potřebujeme zajistit ubytko v Bardaře. A že se sejdeme v Rushanu a auto z Bardary do Rushanu si musíme zajistit sami. Ubytko necháváme zatím otevřené a auto si nějak zařídíme. Na večeři mám polévku Dal bhat a jdeme celkem brzy spát – v půl osmé. Zítra totiž vstáváme již v pět a útok na sedlo bude od sedmi. 😉
dnes: 12,21 km, celkem: 106,09 km
převýšení: 320 m, celkem 2 837 m
min nad. výška: 4 365 m.n.m.
max. nad. výška: 4 567 m.n.m
spíme v nad. výšce: 4 548 m.n.m
