17.7.2025
Již včera večer jsme se domluvili s Áďou, že nám má ráno dát těžké věci z batohu, že si to mezi sebou rozebereme. Beru část jejího stanu a na pohodu si to připnu k batohu. Díky tomu, že zodpovědně ujídám zásoby, tak můj batoh začíná pomalu vypadat, jak jsem na něho zvyklý – ultra light bonbón. 🙂 Již ráno je jasná jedna věc – dneska to bude solidně péct. A do toho odbíhám do „křoví“ a tentokrát to vypadá na hnačku. Tak ono to byla otázka času, kdy to přijde. Ale uvidíme, ještě to není úplná hnačka. 😉 Během ranního balení se Jirka voní deodorantem a Blanka se na něho dívá stylem, co to jako je? Tady v této krásné přírodě? Jirka velice pohotově zareaguje: „To jsem si půjčil od Honzy, to není moje!“ No a já se toho samozřejmě chytnu a šroubuji to dál: „Ano, je to moje. Zklamal jsem tě, Blanko? Omlouvám se, už se to nestane.“ 😀
Opět kolem deváté začínáme sunout jednu nohu před druhou a pomalu se prokousáváme nahoru. Slunce je nekompromisní a to u mě znamená jediné – dneska to bude náročné, protože v horku fakt trpím. Po hodině máme pauzu velkého šutráku a všichni si chladíme hlavu, co to dá. Dámy to dokonce vyšroubují tak, že si vlasy umyjí. 😉
Postupujeme v otevřeném údolí nahoru a tu vidíme v protisměru velmi živelnou skupinku důchodců. Zjistíme, že jsou ze Švýcarska a taky si procházejí místní krásy. Jen s malým rozdílem. Na zádech mají malé batůžky, protože hlavní zásobovací konvoj je za nimi. Rozloučíme se s nimi a zanedlouho potkáváme jejich zásobovací „vůz“, který zde v horách nemůže být jiný než skupinka naložených mul a mezků. A když vidím, že jedna z mul má na sobě připevněný piknikový stůl, tak tady to je jiná cenová. 😉 Ale zase klobouk dolů před nimi (teď myslím před těmi důchodci), že se i v takovém pokročilém věku rozhodli jít do takových hor.
Kolem poledne jsem nepoužitelný – jdu opravdu pomalu a bojuji jak se Sluncem, tak i se střevy. Na další pauzu docházím s tím, že si musím odskočit a začíná se potvrzovat, že odpoledne bude zajímavé. Aspoň se mi díky tomu, že jsem musel zajít za „roh“, nabídl trochu jiný výhled do údolí, které jsme již opustili a pokračovali po další z mnoha otevřených náhorních plošin. PO vykonání potřeby a focení údolí se vracím zpátky ke skupince a Jirka mi chce sebrat stan od Ádi. Já ale trvám na tom, že to zvládnu, že jsem mimo hlavně z toho horka.
Pokračujeme dále po náhorní plošině a všude kolem se nám představují horské štíty všech barev a tvarů. I přes únavu a hnačku se překvapivě držím uprostřed pelotonu. Taky nejsem jediný, který bojuje s nadmořskou výškou a horkem. Další pauza je v obrovském korytě říčky, kde se to krásně zelená oproti všudy přítomnému kamení. Odhazuji batoh a opět se jdu projít za „křoví“. Po návratu se rozhoduji nasadit kladivo na hnačku – Endiaron. Posedávám, odpočívám, dochází Karel a sedne si hned vedle mě. Podívá se na mě a řekne: “ Ty jsi ok, že?“ A já: “ Ne, nejsem.“ A Karel vytáhne z rukávu další suchou hlášku: „Musíš být ok, jinak bys neodbíhal tak daleko. Já mít hnačku, tak nechodím tak daleko.“ Rebel. 😀
Dneska jsme již solidně roztahaní, co se týká skupinky, takže když dojdou poslední, tak první šestka v sestavě Kuba, Zuzka, Blanka, Áďa, Kristy a já pokračuje dál s instrukcemi, kde máme zakempit. Pokračujeme do dalšího otevřeného údolí a v dálce vidíme pastevecké stavení z kamenů. Když procházíme kolem, tak na nás mává babička, kterou doprovází děda a zvou nás na čaj. Já osobně lehce váhám, ale Blanka naznačí, že to je neopakovatelná příležitost a má pravdu, holka. 😉 Shazujeme batohy a vstupujeme do malé místnosti, kde nás babička usadí na podestu, kterou podle mě mají coby postele. Nejprve nám nabízí jogurt, ale ten s děkuji odmítáme. Nemáme odvahu, i když u mě by to i s tím jogurtem už nemohlo být horší. 😉 Pak babička nabízí čaj – tady už odvahu nalézáme. Jediná Blanka trochu ovládá ruštinu, tak se snaží zjistit, co a jak. Do toho Zuzka přes mobil a překladač píše další otázky. Babička mobil nepřečte, takže vždy zavolá dědu, který to přečte, a pak se odpovídá. Zjistili jsme, že tady žijí 4 měsíce v létě, kdy se starají o stádo. Áďa sem tam vybíhá ven, aby odchytila zbytek party, ale ta nakonec bere cestu dál od stavení, takže je neodchytí. Když chci paní domácí vyfotit, tak ukazuje, že ne, takže nakonec máme fotky jenom nás.
Během pití čaje nám babička nabízí i pletené ponožky, ale trochu mě zaskočí velikost. Ty ponožky by se daly navléct na zimní boty, tak velké byly. Jakmile máme vypito, tak dáme za pohoštění nějaké ty bankovky, poděkujeme a loučíme se. Jsem fakt rád, že Blanka „rozhodla“, že se tady máme zastavit. Přece jenom kvůli takovým unikátním zážitkům cestujeme, ne? 😉 Sejdeme k řece, kde je zbytek skupiny, která zrovna brodí. Na pohodu přebrodíme a Jirka se rozhoduje, že zde nechá lano, které tahal kvůli brodům. Zdejším se bude určitě hodit.
Na místo našeho dnešního noclehu to je již kousek, takže se chvilku prokousáváme táhlejším bahniskem a poté si již vybíráme, kde zabodneme stanové kolíky. Dnešek byl pro mě opravdu vyčerpávající, takže si rychle vařím večeři – Dal Bhat polévku, abych měl večerní kolečko co nejdříve za sebou. Nakonec mám vše hotovo kolem sedmi a šéfovi zahlašuji, že fičím spát. Ano, je třeba se co nejvíce zregenerovat.
dnes: 14,00 km, celkem: 62,95 km
převýšení: 545 m, celkem 1 764 m
min nad. výška: 3 758 m.n.m.
max. nad. výška: 4 260 m.n.m
spíme v nad. výšce: 4 260 m.n.m
