19.7.2025 – jezero kam se podíváš
Ještě pozdě v noci mi přijde na satelitní komunikátor tato zpráva (přepis je slovo od slova): „Vcerejsek pro me moc znamenal. Nikdy na tebe nezapomenu. Lasko moje…“ a přišlo to v rámci kontaktní adresy obchod7C46@inreach.garmin.com. Když si to v noci s polootevřenýma očima čtu, tak si říkám, co to je za spam. Tak s Jirkou mi nefunguje komunikace a nějaká blbost mi tady omylem přistane. Ráno u snídaně mi Jirka říká: “ Tak nám to funguje, hej?“ A já: „To si nemyslím, podle čeho usuzuješ?“ A Jirka: „Přišla mi ta tvoje mini zpráva a já jsem ti odepsal.“ A já: „Ale mi od tebe nic nepřišlo.“ Jirka: „Fakt? Tak to je divné, že ti ten tvůj komunikátor nepřijal mou zprávu.“ Pokračujeme ve snídani a já mu po chvilce řeknu: „Ale víš co je „dobré“? Že mi omylem přišla nějaká blbost ala Někdo na někoho nezapomene, bla, bla, bla.“ A Jirka suše: “ To je moje zpráva.“ 😀 😀 😀 Rebel, ten chlap je neskutečný. I v celkem krizové situaci si najde prostor na vtípek. Takže satelitní komunikátory nám fungují. Whohoooo.
Hlavním tématem u snídaně je samozřejmě aktuální stav všech a co dál. Výškovka nebere zajatce a je nutné s tím patřičně pracovat. Áďa má všechny příznaky otoku plic, takže je jasné, že se bude vracet, aby se dostala co nejdříve dolů z pohledu nadmořské výšky. Úplně prvotní plán je, že půjde jenom Jirka a Áďa. Karel dobře poznamená, že by neměli jít sami a bylo by fajn, kdyby se k nim někdo přidal, i když se v podstatě „obětuje“. Bude to těžké rozhodování – všichni se mají sami zamyslet nad tím, jak na tom jsou a kudy se chtějí vydat – buď se držet původní trasy nebo se vracet a sejít do jiného údolí. Nakonec se k Jirkovi a Ádě přidá Lukáš, Tiep a Karel. Je tedy rozhodnuto – rozdělili jsme se na 2 týmy po 5 lidech. Během balení říkám Jirkovi: „Nehraje ti v hlavě hit diskotékového krále Michala Davida – Nesnáším loučení…?“ 😀 Přece jenom se cca 4-5 dní neuvidíme. Než se do finálu sbalíme, tak máme i jednu kulturní vložku. Již včera v dáli jsme spatřili stádo yaků. No a dneska se tito horští krasavci rozhodli, že se nám ukážou v plné parádě na doslova dotykovou vzdálenost. Všichni fotíme a točíme jak urvaní z řetězu, protože tohle je nádherná kompozice – stádo yaků na pastvině a v pozadí jezero a horské štíty pokryté ledovcem. Prostě PARÁDA. 😉
Před jedenáctou vyrážíme, tedy připravujeme se vyrazit. A všechny napadla stejná otázka – a co náš 11. člen týmu fenka Žofka. S kým se nyní vydá dál? Zde se aplikovalo jednoduché pravidlo – šla s těmi, kteří vyrazili první. A to byl tým Jirky. Loučíme se a naše pětka pokračuje dál po původní trase. Zlehka sestupujeme otevřeným údolím k jezeru Uchkul. No ono to jsou v podstatě 3 jezera za sebou, které dle mapy.cz mají stejné jméno Uchkul. Po cca 4 km dáváme první pauzu v blízkosti prvního jezera a doplňujeme energii. Slunce již jede solidní bomby, takže pramínky potu. na těle jsou zajištěny Ale výhledy na všechny strany jsou dechberoucí.
Po pauze pokračujeme směrem k druhému jezeru, které nabídne neopakovatelné zrcadlo. Popolední pauzu dáme u třetího jezera. Je čas na jídlo a taky koupačku. Osobně se mi moc nechce, ale je mi jasné, že budu muset. 😀 Sice jsem měl myšlenky na to, že koupání budu řešit jak na dlouhých trailech (čti: koupání není třeba tak často; týden sem, týden tam je v poho), ale nemohl jsem riskovat, že by někdo (Blanko?) po návratu z výpravy domů řekl, že ve skupině bylo solidní čuně. 😀 😀 😀
Jakmile jsme vykoupaní, tak sestupujeme a před námi se otevře neskutečná podívaná. Horské štíty v pozadí s ledovcem zapříčiní, že vytahujeme přídavné jméno, které máme schované pro velmi speciální příležitosti – FENOMENÁLNÍ. Ano, jiné slovo se na to, co se odehrávalo před našimi bulvami, nedalo použít. Jirka nám na začátku výpravy dal jeden „úkol“. Popřemýšlet nad svojí „úchylkou“ – přesněji řečeno nad tím, co specifického děláme či používáme, atd. Třeba, že někdo si musí všechno očichat, že má rád vůně všeho druhy. Jiný zase rád zjišťuje strukturu povrchů, atd. Delší dobu jsem uvažoval a mojí mini úchylkou je, že mám šťastné číslo 11 a to všude tlačím, kde můžu a když vidím 11, tak to bude znamenat, že budeme mít štěstí. No a na dně údolí mi Zuzka oznámí, že má na hodinkách 11,11 km. To je potvrdilo tu fenomenální krásu, která nás obklopovala. Již jsem to několikrát psal v rámci různých výletů, že ani ta sebelepší fotka neumí přenést to, co vidíme ve skutečnosti a bohužel to platí i o tomhle údolí. Ale i tak vám samozřejmě tu krásu představíme na fotkách. Račte dále, teda níže. 😉
Na pomyslném dně údolí přecházíme mini mostek přes říčku a míjíme další pastevecké stavení. I zde na nás mávají a zvou nás k nim. My ale s díky odmítáme, potřebujeme ještě ukrojit nějakou porci km. Vrháme se do protějšího kopce, které je kamenitého charakteru a trail v podstatě neexistuje, bereme to středem nahoru. A tu se proti nám řítí stádo horských koz a za nimi dva vysmátí pastevci. Stojíme bokem, ale i tak se kozy přiženou až k nám.
Po kozí vsuvce pokračujeme ve výstupu a dáváme si častější pauzy, protože nad. výška je znát. Když se koukneme zpátky do údolí, tak se budu opakovat, ale opět luxus výhled do údolí s horskými titány na všech stranách. Protože slunce jede na maximum, tak jsem dneska nahodil pouštní mód, kdy mám zcela zahalený obličej kromě očí. A to tak sedíme, koukám se na ostatní a říkám si v hlavě, že oni vlastně netuší, jak se tvářím. A najednou Blanka řekne: „My vlastně vůbec nevíme, jak se tváříš.“ Ty kráso, Blanka umí číst myšlenky!!! Musím si na to dát pozor. 😀 😀 😀
Cca v polovině výstupu se rozdělujme, kdy Zuzka a já to bereme středem nahoru a Kuba, Kristy a Blanka postupují po trailu. Jakmile jsme na vršku, tak se ocitneme na náhorní plošině a pomalu stoupáme dál. Za chvilku se opět všichni sejdeme a začínáme hledat jezero, u které chceme přespat. Jezero se nám chvilku úspěšně skrývá, ale nakonec ho najdeme, ale je celkem níž, což se nám nechce sestupovat. Rozhodneme se pokračovat dál k dalšímu jezeru. U jednoho obrovského šutráku máme pauzu a já jdu přes mini vršek zkontrolovat to další jezero. Bohužel je již z dálky vidět, že jezero je plné sedimentů, tz. nevhodné na pití. Rozhodujeme se, že se tedy vydáme k původnímu jezeru a sestupujeme několik desítek výškových metrů.
Prostředí kolem jezera je kouzelné a nakonec jsme maximálně spokojeni. Vaříme si večeři a během toho posílám zprávu Jirkovi, že je vše ok a šlapeme podle plánu. Po večeři se Kuba ptá, zda neodepisoval Jirka. Jdu se mrknout, nic tam není, a když udělám krok zpátky, tak zrovna dorazí zpráva. I oni jsou ok a postupují podle plánu dolů. Super, takže oba týmy jsou v pořádku. Když se dívám na to jezero, tak ze srandy řeknu, že Jirkovi, až se znovu setkáme, budu tvrdit, že jsem od něho převzal ranní rozcvičky, a že jsme v poklusu dali kolečko kolem jezera. Chci pokračovat dál v detailním popisování a tu mě zastaví Blanka a řekne: „To by znělo stejně jako bys mu řekl, že se tady na výpravě 2x denně koupeš.“ 😀 Měla pravdu, holka. Tohle by Jirka velice rychle prokouknul. 😀 Zabalíme to hned, jak se setmí, protože únava byla znát.
dnes: 16,18 km, celkem: 93,88 km
převýšení: 414 m, celkem 2 517 m
min nad. výška: 4 114 m.n.m.
max. nad. výška: 4 443 m.n.m
spíme v nad. výšce: 4 366 m.n.m
