29.6.2019

V noci byla solidní kosa, ale čekal jsem to, protože už jak jsem šel spát, tak přituhovalo. Probral jsem se v 7:30. Celkem rozdíl proti včerejšku. 😉 Vyrážím před 9, je krásně slunečno a na trailu žádný sníh. Paráda. Přejdu po mostě rozbouřený Fish creek a klasickou metodou cik cak nastoupávám solidní metry. Ale bez sněhu to je pohoda. Čím jsem výše, tím se mi krásněji otevírá výhled do údolí a na hory, ze kterých jsem přišel.

First couple miles without snow and amazing views.

Následující pasáž je víceméně rovina, ale je to plné sněhu = zpomalím, ale není to taková hrůza. Pak trail kopíruje jezero Virginia.

Lake Virginia.

Dle mapy vede trail mezi jezerem + jakýmsi mini jezírkem a jsou spojeny 2 přítoky. Nyní je to vše pod sněhem a plné vody. Následuji stopy ve sněhu, které mě dovedou k roztátému ledu. Na druhé straně stopy pokračují, takže to ještě stihli přejít zamrznuté. No a tady jsem udělal solidní chybu. Zdálo se mi, že ta mezera mezi ledy není velká a na jeden delší skok to půjde. Moc jsem nad tím nepřemýšlel (velká chyba!!!), udělal 3 kroky zpět a vyrazil. Raz, dva, tři, skok a na druhé straně pode mnou prasknul led. Vody tam bylo cca po pás, ale jak to najednou pode mnou ruplo, tak jsem tam zepředu zaplul skoro po ramena. V šoku se drápu ven a hned mi dojde, že vepředu mám mobil a foťák. Mobil vypadá ok, ale foťák to chytnul se vším všudy. Rychle ho suším, zapnu ho a najede, ale displej je vzhůru nohama. A za chvilku foťák nenajede vůbec. K.O. Tak to jsem pěkně zarobil. Pak se hned převlékám do suchého trička a bundy – prasknul pode mnou led, takže voda neměla 35 stupňů. 😉 Kalhoty si nechávám, uschnout rychle, to už mám odzkoušené u brodění. No nic, musím pokračovat dále. Budu fotit mobilem, tak omluvte sníženou obrazovou kvalitu. Můj mobil opravdu nevyhrál anketu: Nej fotomobil roku 2019. 😉 Tady foto kritického místa.

Place, where I fell into cold water.

Trail pokračuje chvilku po rovině a pak prudce klesá.

On my way down to valley.

Celou dobu si nadávám, co jsem to za blbce. Tady jde krásně vidět, že příroda, zde Sierra, je nekompromisní. Uděláš chybu a platíš. Není zde žádné kdyby. Jsem tak mimo, že pauzu mám až ve 13:30. Vytáhnu foťák a nechávám ho na slunci pořádně vysušit, třeba naběhne. Po hodině opravdu naskočil, ale čočka je plná kapek a na displeji svítí nějaká chyba E:91:01. Ale foťák „fotí“. Tak jsem tam zůstal další hodinu, aby čočka na slunci co nejvíc vyschla. O půl 4 jsem musel pokračovat, i když v čočce pořád byly kapky. Uvidíme, co z toho bude.

Následující pasáž je luxusní – trail vede po vrstevnici či lehce klesá, je samozřejmě bez sněhu a vlevo výhledy na zasněžené horské hřebeny. Paráda.

Afternoon trail with fantastic views.

Scházím níž a mám za to, že sníh už nebude. Ale bude. 🙂 Místy to jsou takové muldy, že si připadám jak na horské dráze – nahoru, dolů, nahoru, dolů. V létě bez sněhu to musí být paráda, ale dneska to bylo vyčerpávající. Tady jsou fotky, kdy stojím přímo na trailu.

Photos taken right on the trail. No worries, I couldn’t have found the trail too. 😉

Se sněhem klesá rychlost, takže nakonec nedojdu až k plánované odbočce do Mammoth Lake města. Končím na míli 903, zítra mě čekají něco přes 3 míle. Tímto dokončím druhou etapu Sierry. Ještě bude jedna. Před večeří ještě ošetřuji nohy, protože díky konstantní vlhkosti či vodě dostávají solidní kartáč. Na večeři mám bramborovou kaši a neustále se mi honí v hlavě dopolední epizoda. Sierra se již nesmazatelně zapsala do paměti a dnešek to jen potvrdil. Je to 68. den, tak si ho budu pamatovat jako Jágr den. 😉

Dneska: 14 mil, total: 903 mil

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.