16.5.2022 – ještě více brodění
Začneme netradičně statistikou. O Gila alternativně se píše, že tam na nás čekají desítky, ne-li stovky brodů. Po dnešku si s klidným svědomím dovolím napsat, že to číslo není vůbec nadstřelené. 😉 Ten, kdo tu trasu vymýšlel, si asi řekl: “Co tak mít trasu s nejvíce brody!” A jak řek, tak udělal. 😂 Konec netradičního úvodu. 😉
Pojďme tedy zpátky do chladného rána, kdy díky mohutným kamenným hradbám se ke mě ani v 7 ráno nedostane paprsek, který by mě zahřál. Ale je třeba začít další den. 😉 V 8 již šlapu, ale tentokrát i v mikině. Je na mě fakt zima a ztěžka rozhýbávám ztuhlé tělo. A do toho jsem 5 minut na trailu a chladný brod! Dnes ze startu jedeme ve velkém stylu. 😂
Dnešní plán je projít další část kaňonu a hned od začátku je na co koukat. Monumentální kamenné hradby na obou stranách ve mě probouzejí pocit maximální maličkosti. Postupují a kolem 9 se paprsky dostaly přes hranu hradby až na samotné dno = je mi konečně teplo. Dno kaňonu díky řece Gila je jako oáza. Spousta zeleně, stromů, keřů, atd.
Již od rána potkávám spoustu denních/více-denních hikerů, protože se jedná o vyhledávanou trasu a není se čemu divit – je to paráda. 😉 Ve 12:30 plánuji pauzu na oběd a chci najít místo u brodu. To se mi podaří a já díky tomu stihnu v rámci polední siesty nejen klasiku (oběd, nabít elektroniku), ale taky si vyperu boty a ponožky, zpětně propláchnu filtr a nakonec se v řece vykoupu a vyperu oblečení, co mám na sobě. Siesta využita na maximum. 😉 Před druhou startují na druhou část luxusní prohlídky kaňonu – samozřejmě stále v pravidelném intervalu vykoukne další brod. I když je Slunce stále intenzivní, tak díky vodě a stínu se dá fungovat a pokračovat dále.
Kolem 5-ti se dostávám opět do solidní divočiny, kdy je třeba si hlídat cestu, abych nezakufroval. Vypadá to, že tuhle část kromě CDT hikerů moc lidí nechodí. V jeden moment, kdy se tak prokousávám terénem, tak uprostřed ničeho na mě začnou štěkat psi! Naštěstí je pán drží na uzdě. Trail jde celou dobu proti proudu řeky, takže odpoledne a večer jsou brody již menší a sem tam dokonce řeka teče po obrovských kamenných plotnách, takže je sice rozlitá, ale vody je po kotníky.
Můj plán byl jít až do osmi večer a měl jsem tady připravený krásný poetický odstavec o tom, jak poslední 1,5 h jdu v poklidném tempu za zvuku řeky a rolničky a dojíždím další luxusní den. Jak mám v nohám velkou, ale příjemnou únavu a i pozdní brody nevadí, protože je voda překvapivě teplotně příjemná. A do této krásné poezie mi hodí vidle bobři. 😂 Ano, tihle kluci stavbařští si vytvořili solidní přehradu, takže se tam nedá brodit. Nejprve složitě hledám cestu přes obrovský balvan, abych se vůbec dostal dál za přehradu, i když stále jsem na stejné straně řeky. Naštěstí kluci staví hráze zkušeně ve dvou úrovních, takže u té vrchní se mi nabízí to překročit na druhou stranu přímo po hraně hráze. OK, bude zátěžová zkouška, kluci! Vše klapalo a já se suchou nohou dostal na opačný břeh. Jak píšu, kluci mi do poklidného konce úspěšně hodili vidle a zajistili adrenalin. 😂😂😂
Kolem půl osmé v jednom skalním výklenku potkávám hikera s trail jménem Dude. Startoval taky 4. května, ale první část šel Lordsburg-Mexiko. Chvilku pokecáme a já pak valím dál. Po osmé hledám místo, které se mi chvilku skrývá. Nakonec se zadaří a rychle večeře. Opět je to Knorr rýže a tentokrát má příchuť Španělsko. Zuby a úklid je již pod čelovkou. Dneska by měl být úplněk, a tak je v plánu nabít i kameny. 😉
dneska: 25 mil (40 km), total: 238 mil (381 km)