29.-30.1.2012 – Nejprve tedy slíbené info o treku. Tento trek je specifický hlavně tím, že během treku narazíte na 2 úseky, které jdou projít pouze např. 2 hodiny před a po odlivu. Takže celé plánování treku závisí na odlivu a přílivu v daný den, kdy to chcete projít. My jsme nejprve plánovali zajet autem až nahoru do Totaranui a odsuď jít 3-denní trek. V I-site jsme ale zjistili, že daná cesta nahoru je pořád ještě zavřená, takže jsme museli změnit plán. Nakonec jsme se rozhodli, že trek uděláme během 1,5 dne s tím, že první den se necháme zavést water taxi do Awaroa z Marahau, přejdeme večer pouze jednu pláž, která je průchozí při odlivu, dojdeme na chatu Bark Bay a další den dojdeme zpět do Marahau.
Ráno v Motueka ještě v I-site Jana zjišťuje water taxi a přes telefon vše zařídí, skoukneme místní nedělní trhy a vyrážíme směr Marahau, kde v 13:30 vyrazíme na trek. V Marahau nastoupíme na loď, která je ještě na suchu na vozíku za traktorem. 🙂 Pak s námi týpek alias pan taxikář vyrazí směr moře, utopí celý vozík v moři a pak to rozjede ve velkém stylu.
Cesta podle letáku měla trvat 1,5h a já si říkal, co bude tak dlouho trvat. Překvapením bylo, že nám týpek ukázal i opravdu neskutečnou zátoku s průzračnou vodou, pár tuleňů a řekl nám nějaké to info o okolních ostrovech, atd. Příjemný bonus.
Ale největší mazec bylo, když už jsme na lodi byli jen my 3, za sebou cca hodinku jízdy a týpek zastavuje v jedné zátoce a my na něho, že jako to ještě není naše zastávka a on: Já vím, já jenom tady někomu hodím tašku s pivákama!!!! No fakt nekecám, jsem nechápal. Tomu říkám servis – někdo si nechá dovést na pláž tašku s patronama. 🙂 Poté nás vyhodil v Awaroa a začal náš trek. Počasí bylo parádní – slunečno, skoro bez větru, prostě luxus. Vstupujeme do lesa a najednou slyším nějaké chrčení či co a nevím, co to je. Jirka mi řekne, že to jsou cikády. No to vám je teda hlučný hmyz. Protože jsem si s tímhle typem chrčení opravdu vůbec nerozuměl, tak jsem se uvedl do mého „tichého světa“ a problém byl vyřešen. 🙂 No a pro vás ostatní – nevím jak je to mimo léto, ale během léta počítejte, že během treku vám tedy zvukovou kulisu obstarají hlavně cikády. 🙂 To bylo jediné malinké mínus na celém treku. Během hodinky jsme dorazili k pláži, která se může přejít pouze během odlivu. Bylo nám řečeno, že to půjde nejdřív 5 večer, jinde nám dokonce řekli až po 6 večer. Skutečnost byla, že jsme to přešli v půl páté, ale museli jsme si sundat boty. Vody bylo max. po půlku lýtek, takže to bylo příjemné ochlazení.
Cesta vede kolem pobřeží, takže co chvíli jsme měli nádherné výhledy na jednotlivé zátoky, pak nás cesta svedla přímo dolů k plážím, fakt paráda. Cestou k chatě jsem nějak zrychlil, že jsem u chaty byl o 30 minut dřív než Jirka a Jana. K chatě jsem se dostal přes zátoku, která se taky dala přejít pouze při odlivu – opět jsem si ale musel sundat boty, protože plný odliv byl až za 2h a byla tam ještě místa se spoustou vody. Na druhém břehu jsem si dal pivko, čekal na Janu a Jirku a vychutnával si tu pohodu.
Po večeři jsme si šli projít trasu, která vede k chatě při plném přílivu. Vezmeme to nejdříve opět pře zátoku a Jirka se vsází s Janou, že to projde suchou nohou. No a Jana vyhrála víno, protože to ani při plném odlivu nešlo projít. 🙂 Chata je vybavena ve sparťanském duchu – žádný plyn, žádná elektřina, voda venku. Takový fajn návrat ke kořenům. 🙂
Ráno po snídani v 9:10 vyrážíme dál a podle plánku máme před sebou 7h cesty. U první zátoky jsme o hodinku dřív a procházíme zátoku s lehkým broděním. Nechce se nám věřit, že zátoka bude za nějaké 4h zaplavena skoro 2 metry vody a tak zůstáváme až do 1 odpoledne a sledujeme příliv. První hodinku se skoro nic nedělo, ale pak začal mazec. Je to neskutečné, jak to rychle jde.
Viděli jsme na druhé straně borce, kteří furt špekulovali, jak to projít, že už brodili až skoro po pás. Od 12 do 13 jsem z jednoho místa fotil co 10 minut fotku, takže ve fotogalerii uvidíte, jak voda postupovala. Fičíme dál a opět jsme rychlejší, než říká plánek. Jirka nabídne, že bychom se mohli na chvilku zdržet na jedné pláži, když je tak krásně. A tak na hodinku zůstaneme na Jabloňové zátoce. Do Marahau dorazíme před 6 večer a dáme si za odměnu vychlazené pivko.
Pak fičíme zpátky do Moteuka do stejného kempu jako minule, kupujeme steaky a pořádně oslavíme luxusní trek, který můžu opravdu doporučit. Je to sice něco jiného než klasické treky v horách, ale pořád paráda.