10.9.2019

Bohužel mě ráno uvítaly mraky a mokrý stan. Tohle vypadá na solidní zkoušku morálky. 😀 No nic, musel jsem ze spacáku a rozjet to. Aspoň, že nebyla zima jako včera ráno. 😉 V 8:30 již valím po trailu a doufám, že se počasí během dne zlepší.

Prvních cca 7 mil byla víceméně rovina s nějakou vlnou, ale nic dramatického. 😉 Jsem tradičně v lese a sem tam je nějaký výhled. Slunce začíná nalézat cestu mezi mraky, a tak se lepší i morálka. 😀

Morning hiking.

Následuje krátké intenzivní stoupání a míjím přitom velice luxusní jezero. Mít čas a teplota být trochu jinde, tak se do něho hodím. 🙂

Beautiful lake, but it was too cold to swim. 😉

Následoval cca 8 mílový postupný sestup do Snoqualmie passu. Rozhodl jsem se, že oběd si dám až tam, takže jsem kolem 1 odpoledne měl další svačinu v podobě tyčinek a pokračoval dál. Počasí začalo vypadat velice nadějně a měl jsem i nějaké ty výhledy do údolí a na Interstate 90. Díky solidnímu provozu od jisté míle slyším nepřestávající hluk z dálnice. Trochu nezvyk oproti skoro tichu v lese. 😉

On my way to Snoqualmie pass.

Poslední míle mi představila Snoqualmie pass v plné parádě. Jedná se o lyžařský resort s hotelem, restauracemi a hromadou vleků.

Snoqualmie pass.

Do „centra“ dorazím kolem 3 odpoledne. Na základě výborných recenzí mířím do Aadvard Express. Jedná se o tzv. food truck – „pojízdné hladové okno“ po našemu. Je to velice oblíbené místo PCT hikerů. Dávám si vyhlášené Hurry Curry. Na stůl mi přistane mega porce a je to luxusní. Sedím pod obrovským stanem a za chvilku se tam sejde 8 hikerů.

Aardvark Express and Hurry Curry – delicious meal. 😉

Potkávám se tam s párem, který jsem naposledy viděl v Hiker Heaven v pouštní pasáži. To je opravdu hooodně dávno. 😉 Pokecáme a já si pak na nedaleké benzínce koupím nanuk a kolu. Napíšu našim, že jsem ok a chystám se vyrazit. Z původní plánované hodinové zastávky byly nakonec hodiny dvě. 🙂

Po 5. večer tedy vyrážím zpátky na trail a čeká mě cca 7 mil a 700 výškových metrů. Budu teda mít co dělat, abych to stihl do tmy. První cca 4 míle vedou lesem a jde se mi dobře. Jen ty míle neutíkají, jak jsem si představoval. Tohle vypadá na další hikování do úplné tmy. 😉 Jakmile se dostanu nad úroveň lesu, tak se nabízí luxusní výhled. Je zrovna západ slunce a se spoustou mraků a sem tam nějakou horou to je velice netradiční a dramatický západ slunce.

Stunning sunset during my climbing.

Poslední míle je již na hřebenu a i přes mraky tuším, že tohle musí být paráda. Protnu hranici 2 400 mil, ale nenašel jsem milník. Buď jsem ho v té skoro tmě minul nebo tam nebyl.

At the top of climbing.

Do kempu dorazím opravdu za úplné tmy po osmé večer. Rychle stavím stan a díky světlu z čelovky zjistím, že solidně mrholí. Stan je samozřejmě mokrý, tak ho nejdříve vytřu, a pak hurá dovnitř. Večeře se nekoná, protože jsem stále plný z té mega porce Hurry Curry. 😉 Co ale řeším je, že ta vlhkost z toho mrholení je i uvnitř stanu, a tak vše, co může, jde zpátky do batohu. Tak jsem teda zvědav, s čím přijde počasí zítra. Fakt už potřebuji pořádné teplo, aby mi uschnul stan a spodní plachta + celkově je vše takové vlhké.

Dneska: 24 mil, total: 2 401 mil

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.