22.9.2019

Tak noc sice byla chladná, ale dalo se to. Otvírám stan před sedmou ráno a jsem překvapen, že vidím východ slunce. Předpověď na dnešek byl déšť. Před snídaní si fotím východ slunce a za stanem je dokonce duha. No a do 10 minut začne pršet. A to bylo naposledy, co jsem dneska viděl slunce. 😉

Amazing sunrise.

Vyrážím za mírného deště, který naštěstí do půl hodiny přestal. Ale mokré je všechno. Nejdříve něco málo nastoupám, abych poté sestoupil až do slavného Hart passu.

On my way to Hart pass.

To je pass, kde na PCT naskakují SOBO hikeři. Musí nejprve ujít 30 mil na sever, bliknout se u monumentu, otočit se na jih a začíná jejich ofiko hike. 😀 Čekal jsem, že tam bude silnice, provoz, ale je to slepá ulice a nikde nikdo. 😉 V passu potkávám Easy a Radish a bavíme se o počasí. Zítra by se to mělo zlepšit. To bych ocenil, když budu docházet k monumentu. 🙂

Hart pass.

Pokračuji dál a opět něco málo nastoupám. Počasí se začíná kazit a dorazí i déšť. Při sestupu hledám místo, kde si dám oběd a zároveň potřebuji, aby přestalo pršet.

On my way fom Hart pass.

Až kolem dvou odpoledne se tyto 2 podmínky sejdou a já rychle vařím kaši. Je zima, sem tam spadne kapka, ale já potřebuji energii. 😉 Ani ne 5 minut, co vše sbalím, tak se opět rozprší na plné pecky. Potkávám Easyho a bavíme se o tom, kde to každý chceme zakončit. Vypadá to, že to bude cca 15 mil od hranice.

Pokračuji v sestupu a déšť ustává. Nejen SOBO hikery je možno potkat v protisměru od Hart passu na PCT. Kdo chce překročit hranici do Kanady, musí mít pas a vyřízené povolení ke vstupu do Kanady skrz PCT. No a kolem čtvrté odpoledne v krátkém sledu potkávám hned 4 hikery, které jsem často potkával na PCT a známe se – Avalanche, Snake Charming, Uncle Buck a u posledního jsem trail jméno nepochytil. Všichni došli k monumentu dneska ráno. Vzájemně si gratulujeme – u mě to bylo dopředu, ještě mi něco málo zbývá. 😉 Ale bylo fajn je, podle všeho naposledy, vidět. Ale já bych měl sakra problém s motivací šlapat 30 mil zpátky. 😉

Ty setkání + v rámci možností ok počasí mě motivovalo k tomu, že zkusím jít, co to půjde. Valím tedy ostřejší stoupání do Rock passu, pak klesám do otevřeného údolí.

On my way to Rock pass.

Naštěstí nescházím až na dno, ale cca v polovině svahu traverzuji, abych finálně vystoupal do Woody passu. Bohužel se cca půl hodiny před cílem solidně rozprší a já mám opět vše mokré. Mokrý stan stavím za deště. Pak sebe a batoh hodím do stanu a hned je lépe. 😉

Převleču se do suchého a teplého oblečení, skočím do spacáku a začínám si vařit večeři. A to už je se mnou spešl host – reportér Alfréd. 😉 Takže předávám slovo.

Dobrý večer, spíše brzké ráno v ČR, všem posluchačům našeho rádia. Rozhodl jsem se navštívit hikera Jingle Bell, který má před sebou poslední noc na PCT. Trochu ho dneska proklepnu. 😉 A ať nejste překvapeni – potykali jsme si, takže hovor bude vedený na přátelské vlně.

A: Jingle Bell, celkem ostré počasí dneska, že?

JB: Jj, Washington i ten předposlední den nedal zadarmo. 🙂

A: Jsi zrovna po poslední večeři na trailu. Tradičně, co sis dal a jaké jsou pocity?

JB: Jako posledních pár týdnů, večeři připravila firma Knorr a byla to rýže s příchutí kuře. Pocity? Na jednu stranu jsem rád, že to zítra dokončím (zaklepat), ale na druhou stranu vím, že mi trail bude za chvilku chybět se vším všudy. I s tím deštěm a zimou. 😉

A: T.G.Masaryk řekl: „Člověk mnoho vydrží, má-li cíl.“ Co ty na to? 🙂

JB: Absolutně souhlasím, na trailu jsem mnohokrát zažil situace, kdy mě dopředu hnal cíl – Kanada. 😉

A: Proč si se rozhodl pro PCT?

JB: Mám rád přírodu, hlavně hory. A fascinuje mě, že lze fungovat 5 měsíců s věcmi, které se mi vejdou do jednoho batohu. Samozřejmě nepočítám jídlo, to jsem musel řešit ve městech.

A: Co ti PCT dalo a vzalo?

JB: PCT mi dalo možnost zažít 5 měsíců ryzího dobrodružství. Tohle nebyla cesta, ale opravdové dobrodružství se vším všudy. Také mi dalo šanci se setkal s úžasnými lidmi, kteří mě inspirovali. A co mi PCT vzalo? Jedinou věc – několik kg tělesné hmotnosti. 😀😀😀

A: Co bylo nejtěžší na PCT?

JB: Batoh. 😀 Ale teď vážně. Měl jsem štěstí, že jsem nemusel řešit vážné zdravotní komplikace, které by mě odstřelily na pár dní, týden či bych musel ukončit PCT. Za to jsem vděčný. Neříkám, že to byl nejtěžší okamžik, ale jak jsem v Sierře začal solidně ztrácet váhu a přitom jsem jedl, tak jsem věděl, že to tahkle nemůže jít dál. Takže bylo třeba upravit skladbu jídla, abych nezhubnul ještě více.

A: Co by jsi řekl svému mladšímu já během příprav na PCT?

JB: Bude to mazec, ale zároveň pecka. 😉 Ne, opět vtipkuji. Poradil bych mu, aby se více zaměřil na tu skladbu jídla, o které jsem mluvil. A taky, aby si vzal lepší telefon, který podporuje více frekvencí daného operátora. Nejde mi o surfování po netu, ale mohl bych častěji nahazovat články. 😉

A: Jde na takovou cestu nějak trénovat?

JB: Když budeš před PCT chodit, tak se vyhneš tomu prvotnímu šoku, který máš za cca týden, dva. 😉 Ale jinak asi moc ne. Tělo si samo zvykne, když to ze startu bereš s rozumem, a postupně si vypracuješ fyzičku a vytrvalost. A hlavně, traily těchto vzdáleností jsou o hlavě. Jakmile je hlava správně nastavená, tak to fičí. 🙂

A: Na co člověk myslí, když jde celý den sám?

JB: Ze začátku to bylo pořád o PCT, že ho fakt šlapu. Pak jsem měl období, kdy se mi podařilo myslet na nic. 🙂 A ke konci to bylo hlavně o tom, jak si dám doma rajskou s knedlíkem, chleba, atd. 😉

A: Máš nějaký silný zážitek, na který si vždy vzpomeneš?

JB: Velice rád vzpomínám na Mather pass, který jsme dané odpoledne s hikerem z Kanady jako jediní zdolali. Samotný výstup byl adrenalinový zážitek, a pak jak jsme volali do údolí, aby ostatní hikeři dole věděli, že jsme ok, bylo parádní. No a s Mather passem se váže ještě neskutečná historka o ztracené rolničce, která si díky 2 hikerům našla cestu zpátky ke mě v Muir passu. Takový příběh napíše jenom trail. 😉

A: Překvapilo tě něco na PCT?

JB: Moje závislost na Coca-Cole. 😀 Měl jsem jedno období, kdy jsem nemyslel na nic jiného a ve městě to byla první věc, co jsem chtěl koupit. 😂

A: Plánuješ něco podobného v budoucnu?

JB: Záleží, jakou knihu mi přinese ségra Eva tentokrát. 😉😀 Myslím, že pro letošek mám splněno a uvidíme, jakou další výzvu přede mě postaví osud. 😉

A: Nějaké poslední slova na závěr?

JB: Rád bych všem poděkoval za podporu. Hlavně našim, ségře, bráchovi se švagrovou, Endě, celé naší široké rodině, blízkým přátelům, paní Šárce, kolegyním a kolegům z práce, kamarádům, známým i neznámým. Vy všichni jste nějakým způsobem přispěli do té obrovské skládačky jménem PCT očima Jingle Bell. Díky. 😉 A jedno klišé na závěr. Plňte si své sny, teď a tady. Nečekejte na: Až bude, až budu mít, atd. A nenechte se ničím a nikým odradit. Netvrdím, že to bude snadné a vše se podaří, ale jděte do toho. 😉

A: Díky za rozhovor a užij si zítřejší poslední den.

JB: Díky.

Tak a to je ode mne vše vážení posluchači. Loučím se z PCT na míli 2 642. Alfréd out. 🙂

(Poznámka autora: Děkuji ségře Evě za pomoc s otázkami. 🙂)

Dneska: 26 mil, total: 2 642 mil

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.