23.9.2019

Tak podzim udeřil plnou silou tady v horách ve Washingtonu. V noci byla opravdu zima, hlavně zespodu od země – moc jsem toho nenaspal. Otázka je, zda to bylo fakt tou zimou nebo nedočkavostí na den D. 😀😉

Proberu se jak jinak než v sedm a venku opět východ slunce. A opět to bylo dneska naposledy, kdy jsem ho viděl v plné kráse. 😂😉

Sunrise.

Vařím si poslední snídani na PCT a uvažuji o tom spešl místu, které mám na dosah – Northern terminus.

O místu, na které se upínala moje mysl posledních 5 měsíců.

O místu, ke kterému je třeba ujít 2 653 mil = 4 271 km.

A o místu, kde konečně můžu položit dlouho připravenou otázku: „How you doing, Canada? Long time, no see.“ (Jak se vede, Kanado? Dlouho jsme se neviděli.) 😀😀😀

Po půl deváté jsem připraven doklepnout poslední míle. Ale počasí se rozhodlo, že to bude stát za to. Fouká místy až ledový vítr a kolem se točí mraky. Mě ale nic nezastaví od mého cíle – Kanadaaa. 😉

Čeká mě poslední menší stoupání, a pak už to bude jen z kopce dolů do Kanady. 😀 Díky stoupání mám i nějaký ten výhled, ale už teď mi je jasné, že budu muset spoustu míst z Washingtonu dohnat doma se strejdou Googlem. 😂

Když sestupuji, tak se schovám do lesa a začne pršet. Tož, co to je? Dneska už neměl být déšť. Další 1,5 h proskakuji kapkami deště a volám: „Aspoň u hranice ať neprší. Předem díky.“ 😂 Protože jsem celý mokrý, tak nemám odvahu vytáhnout mobil a zkontrolovat, jak daleko jsem od cíle. Ale pamatuji si, že těsně před hranicí je cik-cak klesání. Koukám na hodinky a říkám si, že už musím být blízko. A dokonce přestalo pršet!!! Za chvilku vidím v kopci vysekaný pás stromů=hranice, který znám z fotek. Jsem fakt blízko!!! 😉

Almost there. 😉

Za dalších 5 minut vletím do cik-cak klesání a je to jasné. Chybí mi doslova pár metrů. Je pondělí 23.9.2019 12:29, já zapnu nahrávání videa na foťáku a docházím k 5 slavným dřevěným hranolům, o kterých jsem tolik četl. Já jsem fakt na hranici s Kanadou!!! Nebo sním? To doufám ne. 😉

Finish – Northern terminus. 🙂

Ani za dalších 10 minut mi to stále nedochází. Snažím se najít ty správné slova, co se mi zrovna honí hlavou. Ale pro tentokrát je ani nebudu hledat, nechám to plynout. 😉 Ono taky zabalit do pár slov 5-ti měsíční pouť/dobrodružství snad ani nejde.

Za chvilku dochází Easy a Radish a vzájemně si gratulujeme. U monumentu nakonec strávím skoro hodinu, ale pak už musím dál. Ještě mě čeká skoro 9 mil do civilizace – Manning park. 😉

First step in Canada.

Posledních 9 mil bylo spravedlivě rozdělených na lehké stoupáním a klesání. Po cca 3 hodinách jsem v Manning parku.

On my way to Manning park in Canada.

Já se tady zbytečně nezdržuji a hned fičím k dálnici na stopa. Potřebuji se dostat do 42 mil vzdáleného města Hope. Hážu palec do silnice a během ani ne 10 minut mi zastavuje pár ve středním věku. Ptají se, zda mi vadí pes a já na to: „No problema.“ 😀 Paní mi říká, že mě viděli docházet do Manning parku a tedy předpokládají, že jsem PCT hiker. Já kývnu hlavou a zbytek cca 50 minutové cesty jsme probrali PCT od A do Z. Na obou bylo vidět, že se o to opravdu zajímají. Nakonec mě zavezou přímo před Visitor centrum, odkud zítra pojedu autobusem do Vancouveru. Lepší stop jsem si nemohl přát. Loučíme se a já jdu hledat ubytko. Kousek od Visitor centra je motel, tak fičím tam. Ubytuji se a jdu na pořádnou večeři. Je třeba to oslavit, i když mi to pořád nedochází. 😉 Dám si Teriyaki kuře s rýží a 2x desert – Strawberry rhubarb koláč se zmrzlinou. Luxus.

My dinner after finishing PCT.

Vracím se na pokoj a venku opět prší. Tož to jsem rád, že tentokrát to nebude vlhký spacák, mokrý stan, ale suchá postel, teplý pokoj. 😉 A večerní program je jasný – musím nahodit 9 článků, z toho ten poslední musím i napsat. To vypadá na další noční šichtu. 😂😂😂

Dneska: 20 mil, total: 2 662 mil = 4 286 km

27 Comments

  1. Honzo, díky za krásný zážitek…sice jen jako čtenáři, ale neskutečně jsme proživali každý den s tebou….., jsi borec, opravdová inspirace 😉😊!
    Vlaďka

    Anonym
  2. Honzo , 5 měsíců ? Jako by to bylo včera , co jsem shlédla první snímky , nechce se tomu uvěřit , že jste v cíli , že jste si opět splnil další touhu. Byla to výzva a Vy jste to dal.Velká gratulace , obdiv , prostě KLOBOUČEK ! Šárka

    Anonym
  3. Připojuji se do zástupu obdivovatelů, velká gratulace, Honzo. Užij si ten slastný pocit a dovez si ho s sebou zpět do ČR. Klobouk dolů 😉

    Sandra
  4. Ahoj , sledoval jsem Tvoji cestu , díky za inspiraci , krásný fotky a články. Hodně štěstí do života Ti přejí a budu se těšit na další komenty z cest ,ahoj Petr.

    Anonym
  5. Ahoj Honzo,
    sleduji Tě od počátku cesty a pravidelně se těším na Tvé články. Jsi borec, moc Ti gratuluji, bylo úžasné už jen to s Tebou sdílet tímto způsobem! Co budu dal číst? Přeji Ti šťastnou cestu domů a ráda se zúčastním, pokud budeš mít nějakou besedu 🙂

    Danča
    1. Ahoj Dano, díky. Těší mě, že se články líbily a sledovala jsi celou tu parádní jízdu. 😉 Co se týká přednášek, tak uvidíme. Srovnám si to v hlavě, vstřebám vše a třeba něco vymyslím. 🙂

      Juvenalis
  6. Ahoj Honzo,
    Tvůj deník jsem objevila a s velikým nadšením přečetla, i když bohužel až po absolvování celé cesty. Jsem velká fanynka PCT a doslova hltám všechny zprávy z trailu. Zatím jsem pouhý „teoretik“, ale po mé návštěvě USA se moje sympatie k cestě zdvojnásobily.
    Hluboce se skláním nejen nad všemi, co to dali, ale projít byť jen část vyžaduje nemalou odvahu. Nejen na samotné cestě, ale i to, co tomu předchází. Většina z nás má doma závazky k rodinám, zaměstnání atd…
    Přeji hodně štěstí, máš múj obdiv 🙂

    Barča
  7. Ahoj Honzo,je možné osobní setkání? Plánuji to už 2 roky a chci vědět co nejvíc. Chtěl bych všechny 3. Prý je od letošniho podzimu nová 4.
    Byl bych moc rád kdyby to šlo. Pavel.
    P.s. bylo to úžasné, krásné fotky. Prošel jsem to 2krat a věř mi,bolí mě nohy.

    Pavel

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.