18.9.2019

Proberu se tradičně v 7 a první věc, co zkouším je mobil. Pořád nic. Vytahuji z batohu stránky z Yogi knížky, kde jsou bodově popsány důležité míle. Těch pár mokrých, slepených, špinavých cárů papírů budou podle všeho mojí biblí na posledních 6 dní na PCT. Nemám navigaci ani mapu, jen ty stránky.

Venku je sice zataženo, ale není až tak velká zima. V půl deváté naskočím na trail s tím, že netuším, kde je voda, kde je kemp, zda půjdu dolů, nahoru, atd. Prostě nepopsaný bílý papír. 😀 Než klesnu na úroveň lesu, tak mám výhled na vzdálené hory, kde na vrcholcích je čerstvý sníh.

There is fresh snow at the top of mountains.

Valím to dolů a celou cestu uvažuji o tom, co všechno budu muset ošéfovat bez mobilu – jízdenka na bus, letenka, jak dát vědět domů, atd. Začal jsem různě kombinovat a přemýšlet. 😉 Trail neustále klesal, až jsem se dostal na pomyslné dno údolí a šel podél řeky Suittle. Tato část trailu mě provedla mezi velikány, co se stromů týká.

Huge trees by the Suittle river.

Přejdu přes řeku Suittle a pokračuji dále. Je kolem půl jedné, a tak nabírám vodu a hledám vhodné místo, kde se najím. Podaří se mi najít otevřený prostor s kamením a dokonce se dostavilo i slunce. Neuvěřitelné. 🙂 Po delší době si v klidu vychutnávám oběd a mezitím suším hlavně stan a spodní plachtu. Opodál je dvojice hikerů a taky suší, co to dá. Po obědě za nimi zajdu, abych zjistit, na jaké jsem míli. Výherní číslo bylo 2 544.3. To mě mile překvapilo, čekal jsem míň. 😉

Drying my wet stuff.

Dle Yogi stránek mě čekal výstup do Suittle passu. Jediné, co vím, je, že to je cca 8 mil. Jsou dvě odpoledne, tak jsem kopnul do vrtule a vyrazil. Dokonce jsem sundal i nepromokavou bundu. Ale nebyl by to úplný den, kdyby nepršelo, hej? 😉 Předpověď byla jasná – déšť až do čtvrtku včetně a dneska je teprve středa. 😂 Kolem tří začne jemně pršet a vydrží to další 2 hodiny. Prokousávám se nahoru a po páté odpoledne jsem v passu. Za passem mě čeká další parádní údolí.

On my way to pass and valley after crossing the pass.

Slíbil jsem si, že za passem naberu u prvního zdroje vodu, protože netuším, co kde bude. Za chvilku už mám batoh o 2 kg těžší a pokračuji. Teď už bych měl jen klesat až k silnici, která vede do Stehekin městečka. Já ale po cca 45 minutách stoupám. Jsem trochu nesvůj, ale pokračuji dále. Jdu pěknou alpskou krajinou a ještě před sedmou vidím ceduli s nakresleným stanem. Paráda. V kempu jsou již 3 stany, ale já se tam ještě vejdu. To už zase lehce kape, takže neomylně a rychle stavím stan. Přece jenom už mám něco natrénováno. 😉

Jsem nezvykle brzy v kempu, a tak si chystám jídlo ještě za světla. Mezitím opět zkouším mobil, co kdyby. A mobil je vybitý. Tohle byla moje poslední naděje – až bude mobil total bez šťávy, tak ho znovu nabiju a uvidím. Nahodím ho tedy na power banku a za chvilku ho zapnu. Naběhne a uvítá mě obrazovka, kterou jako jedinou vidím posledních 24 hodin. Přejedu prstem po displeji a mobil FUNGUJE!!! Raději to hned zkusím znovu, zda se mi to nezdá. Nezdá, mobil je zpátky. 😉 Ale díky tomu, že jsem dneska celý den počítal s tím, že mobil je kaput, tak jsem si uvědomil jednu věc. Že skrz tu malou krabičku zařizuji ohromné množství věcí a když klekne, tak je o „zábavu“ postaráno.

Na večeři si dávám španělskou rýži od Knorr, a pak s radostí dopisuji 2 články a třídím fotky za poslední 2 dny. 😉

Dneska: 24 mil, total: 2 556 mil

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.