A je to tady!!! Já a mé spisovatelské já jsme zpátky. Za chvíli to budou 2 roky, co jsem se vrátil ze svých půlročních toulek a už jsem opět na větší cestě. 🙂 To máte tak, jak se jednou seznámíte s kráskou jménem cestování, tak pak si s ní chcete dávat jedno rande za druhým. 😉 No a mi to 2. velké rande vyšlo skoro po dvou letech. 🙂
Souhrou větších a menších náhod jsem se dopracoval k plánu jménem KANADA NA ROK. Tak jako minule vás nejprve zahltím praktickými radami, zkušenostmi, odkazy, atd. Co vše bylo a nebylo třeba zařídit, atd. Mojí finální destinací je Whistler v British Columbia. Zde již mám zajištěno ubytování, takže teď co nejdříve najít práci a pak zábava. 🙂
Výkop akce se uskutečnil v pátek 30.5.2014 v odpoledních hodinách Regiojetem z Ostravy do Prahy.
Noc jsem strávil tradičně na letišti (malá technická poznámka – již tam nejsou luxusní mini sedačky u pizzerie na Terminálu 1!!! Maličkost, ale zajistilo mi to bdělost skoro po celou noc. 🙂 ) Ráno jsem se přesunul do Frankfurtu, kde jsem strávil celý den. Protože jsem v Praze na letišti nespal, tak jsem si vyhlédl pár sedaček a na drzo se tam položil jak široký tak dlouhý. Po cca 2 hodinách se probudím a vidím kolem sebe dalších šest vek, které leží na dalších sedačkách. 🙂 Každý z nás zabral 3-4 sedačky, takže jsem čekal, že brzo nám někdo přijde vysvětlit, že takhle, pánové, teda ne. Ale nic, takže jsem tam na pohodu vegetil až do odletu, který byl v plánu v 16:15. A přílet do Vancouveru v 17:45!!! Jj, když utíkáte Slunci, tak potom let do Kanady trvá „hodinku a půl“. 🙂 Na letišti ve Vancouveru mě čekalo to nejdůležitější – imigrační úředník. Vyzbrojen pozývacím dopisem, další hromadou lejster a širokým úsměvem čekám frontu. Předem mnou byl Rusák – číro, samé tetování, piercing a taky ho úředník lehce griloval. U mě vše šlo jako po másle, úředníkovi stačil pouze pozývací dopis, takže vzorně nachystané cestovní pojištění, výpis z účtu, atd. jsem nemusel předkládat, ale je to v seznamu papírů, které byste měli mít při vstupu do Kanady. Po chvilce se mi v pase blyští pracovní povolení do 30.5.2015 (pozor – hned si to datum zkontrolujte, měl by to být rok od dne, kdy jste přiletěli do Kanady) a já spokojeně vstupuji na kanadskou půdu. 🙂 Z letiště se zdárně prokoušu do hostelu a ulehnu, bo únava byla velká.
1.6.2014
Dnešní den byla neděle = nemohl jsem nic vyřídit, takže v plánu bylo objevování krás Vancouveru. V hostelu jsem si vzal mapku Downtownu a vyrazil do ulic. Již teď vám můžu napsat, že Vancouver patří opravdu ke krásným městům – něco jako Sydney. V centru to opravdu žije, zašel jsem si až k přístavu, kde jsem si pronajal kolo a 4 hodinky jsem prozkoumával okolí, které je opravdu parádní.
Je tady všechno – moře, v pozadí hory se sněhem, pláže, typický downtown s čilým ruchem, spousta zeleně, atd.
Jo a jen tak naokraj, ti dva chlápci na těch mašinách jsou policajti. 🙂 Na hostel jsem dorazil kolem 2 odpoledne a díky časovému posunu jsem na zbytek dne usnul. Jj, byl to boj s tím posunem. J
2.6.2014
Dnešní den byl v duchu zařizování – SIN – sociální číslo, bez kterého nedostanete práci, účet, bus do Whistleru, atd. Ráno jsem se odhlásil z hostelu a vyrazil do ulic. Bylo pondělí 8 ráno a já jsem byl svědkem ranního šrumu v business centru – kravaťáci si to šinuli s povinným kelímkem ranní kávy do práce, jak to známe z filmů. 🙂 SIN i účet jsem vyřídil opravdu rychle, to mi déle trvalo najít kancelář na vyřízení SIN než samotný proces. Prostě prásk, prásk a hotovo dvacet. 🙂 Bus od Whistleru odjížděl až v půl čtvrté, takže jsem měl spoustu času, který jsem využil k objevování druhé strany Vancouveru a opět bylo na co koukat.
V poledne jsem si zašel do jednoho obchodního centra na oběd a opět jsem byl svědkem pověstného šrumu, kdy v centru všichni vybíhají na jídlo, takže ve frontě stojí nažehlení bussinesmani, elegantní dámy a v těsném závěsu zaprášený stavební dělník v oranžové helmě a fosforové vestě. Jako zkušený borec jsem pozoroval jednotlivé fastfoody a samozřejmě, kde to fičelo, tam to určitě stálo za to. Vyhrála to tedy thajská kuchyně a nešlápnul jsem vedle. Cesta do Whistleru trvala 2 hodky a vede v nádherné krajině, která je typická pro Kanadu – lesy převážně smrkové, jezera či moře a zasněžené vrcholky skalnatých hor.
No prostě paráda – fotil jsem z busu přes sklo, takže to nejsou supr fotky, ale i tak koukněte do galerie. K večeru jsem dorazil na barák, či spíše na krásnou mega obrovskou chatu, kde na mě čekal připravený pokoj.
Fotogalerie – Vancouver
Fotogalerie – Cesta z Vancouveru do Whistleru