25.6.2015
Dnešní den je jiný – nemusím se balit, nemusím nikam spěchat, prostě nic. 🙂 Jedu si to na pohodu vlakem, sem tam fotím, projdu si vlak, atd. Zrovna projíždíme Saskatchewan – další provincie v Kanadě a úplně jiný ráz krajiny. Je to v podstatě placka, všude rozlehlé pole či pastviny a sem tam farma. Opravdu mega rozdíl oproti Rockies. Skoro celý den třídím fotky a vždy, jak je pauza, tak vyskočíme z vlaku, protáhnem se a pak fičíme dál.
Byl jsem v nejlevnější třídě, která byla obsazena hlavně nějakými školními výlety, takže samé děcka. V noci jsem se přesouval na jiné sedadlo, bo paní šéfová chtěla mít další skupinku děcek pohromadě. O půlnoci jsme již měli 4 hodiny zpoždění.
26.6.2015
Krajina se opět změnila, teď to je lehce zvlněné, plné jezer a lesů. Jj, jsme zase o kus dál.
Během dne nabíráme více než 6 hodinové zpoždění a já si uvědomuji, že mám teda hooodně velké štěstí, že mi další spoj z Toronta jede až v 7 večer a původní příjezd byl plánovaný na 9:30 ráno. Při bookování jízdenek jsem měl víc štěstí než rozumu, bo mi vůbec nedošlo, že vlak, co jede víc jak 3,5 dne v kuse, může mít zpoždění. 🙂 Ku večeru, kdy máme opět pauzu, se venku dávám do řeči s klukem z UK, který již 5 měsíců cestuje – přes Rusko, Asii, Kanadu zpět do UK. Takové příjemné kolečko kolem zeměgule. 🙂
27.6.2015
Ráno, již třetí noc ve vlaku, zjišťuji, že jsme trošku zrychlili, takže zpoždění bude pod 6 hodin, což je fajn. Do Toronta dorazíme kolem 3 odpoledne. Jedno malé číslo na konec – celá trasa Vancouver-Toronto je dlouhá 4 466 km. Já nastoupil až v Jasperu, takže to bude míň, ale pořád to bude mazec číslo. 🙂 Vyzvednu batoh a fičím na autobusák. V tu dobu se solidně rozprší a do toho fučí, takže na křižovatce jsem svědkem scény jak ze zpráv – holčina v letních šatičkách stojí na rohu ulice s deštníkem, který je již díky větru obrácený a vřeští o 106. 🙂 Rychle se tlačím na autobusák, bo jsem byl taky solidně mokrý. Do toho mi volají z ČR, že balík z věcmi, co jsem si posílal domů, je na celnici a musí být proclen!!! No jo, to se stane, když jste moc aktivní a necháte si balík pojistit a já truhlík tam dal cenu 400 dolarů. Takže jsem musel položku po položce vypsat, ceny – to vám bylo vzpomínání, co tam vlastně je, focení pracovního povolení, atd. Ještě, že mi doma vše v mailu předpřipravili, takže jsem to za chvilku sfouknul. 🙂 V 7 večer naskakuji na bus a fičím směr Ottawa. O půlnoci vyskakuji v Ottawě a čekám do půl třetí ráno na bus do Montrealu, kde dorazím po půl páté.