11.6.2015
Vstávám již v 6:10, ať mám všechno v klidu sbalené a jsem co nejdřív na Highwayi a stopuji. Nakonec zvedám palec kolem 7:15 ráno a začíná skoro 24 hodinová pouť do Pentictonu. První půlhodinku se nedaří a provoz je taky slabší, než jsem doufal. Po cca 35 minutách vidím auto, jak jede směr Tofino, ale na odbočce ke kempu se otáčí a zastavuje u mě. Za volantem je cca 25- letá holčina a že mě viděla a říká si: „Já ho vezmu, já ho fakt vezmu.“ Šlápne na brzdu, otočí to a fakt mě vezme. 🙂 Včera jsem si naplánoval, že když se mi zadaří na prvním stopu, tak skouknu po cestě Catedral Grove, což je park s obrovskými stromy. Je to na půl cestě mezi Tofinem a Victorií. A holčina, že fičí ještě dál, takže paráda. Cestou kecáme hlavně o cestování, taky toho spoustu procestovala. U parku se loučíme, je cca 10 hodin a já mám cca 1 hodinku na park.
Prolítnu to, pofotím a opět zvedám palec hore a doufám, že to brzy klapne. Není to ani 10 minut a zastaví mi tatík se synem, kteří jsou na dovo. A fičí až do Victorie. Paráda. Cesta je luxusní, syn, kterému je 15 je dychtivý po mých historkách během cestování a plánuje, že to v budoucnu taky zkusí. Bylo to úžasné, jak se pořád na něco ohledně cestování vyptával. Cestou jsme zastavili na jídlo a drink. Já vzorně všechno předem připravené (to jsou ty roky mamčiny výchovy a dřiny 🙂 ), takže jsem čekal venku u auta. Nakonec tata se synkem vylezou ven a volají mě, ať si přisednu. Dostal jsem koblihu a drink!!! Chápete? Cizí lidi, co mi už luxusně pomohli tím, že mě vzali na stopa, mi ještě koupí koblihu a drink. Já to už chápu, ale pořád mi to není jasný. 🙂 Nakonec jsem s nimi dojel až na letiště a odsud vzal bus do centra. Bo to zastavoval v kdejaké díře, tak to trvalo hodinku. Ve Victorii jsem bleskově vyzvedl druhý bágl a opět pro velký úspěch hodinka busem, tentokrát na trajekt. Tam jsem dorazil v půl šesté, ale výkop akce byl až v 7. Cesta byla luxusní, byl krásný západ Slunce, celkem teplo, takže jsem celou 1,5 hodinovou plavbu strávil na vrchní palubě a fotil.
Pak už mě čekal přesun busem do centra Vancouveru a pak Skytrainem (metro) na hlavní autobusák, kde jsem dorazil po desáté večer. Bus odjížděl v 00:30. A to si tak čekám na bus a najednou vidím 2 holčiny z Německa, které byly na baráku u Stephona, když jsem tam byl i já. Zrovna se vracely se Seattlu. Ten svět je opravdu malý. 🙂 Krátce jsme pokecali, bo holčiny fičeli na ubytko a už bylo celkem pozdě.