12.7.2023 – budu schopný jít?
Probudím se před sedmou a neumím si představit, že se sbalím a budu pokračovat dále. Zkusím do sebe dostat 1/4 l vody, protože jsem za posledních cca 12 h nic neměl, ale jen se mi udělá ještě hůře. Naštěstí to nešlo ven. Zalehnu a spím do cca 9. Pak dopíšu včerejší den, abych to nemusel držet v hlavě.
Hlavní otázka dne je, zda to mám na sílu dorvat do Jäkkvik nebo celý den ležet tady v divočině. No uvidíme, jak budu vypadat v průběhu dne. Jäkkvik je vzdálen pouhých 14 km, což za normální situace je pohoda, ale dneska mi to připadá jako masakr vzdálenost.
Pomalu roztáčím ranní kolečko, jen ta snídaně tam chybí. Nakonec mám všechno sbaleno kolem půl 11 a zkusím to. Motivací je Cola, která mi doufám pomůže nahodit žaludek do původní formy. Počasí sice moc nespolupracuje (opět skoro jasno), ale vypadá to, že budu v březových lesích.
Co jsem trochu neodhal byl profil trasy. Měl jsem za to, že již budu klesat. Bohužel nejprve jsem chvilku kopíroval jezero, a pak jsem začal opět stoupat. A to nebylo příjemné. Km utíkaly velmi, ale velmi pomalu. Pauzy jsem měl taky co chvilku, takže teď to musela odtáhnout hlava. Kolem půl jedné mám za sebou cca polovinu, ale mentálně mám pocit, že mám za sebou tak 20-25 km. Moc tomu nepřidává ani terén, který je opět celkem technický. Aspoň počasí se zlepšilo – tedy pro mě. Zatáhlo se, zvedl se vítr a teplota pocitově klesla. To se pak jde jinak. Když zbývalo cca 6 km, tak jsem se táhlým stoupáním dostal nad úroveň stromů a naskytly se mi moc fajn výhledy na všechny strany.
Chvilku jdu po rovině, pak klesám a již jsem si jistý, že to tak bude až do Jäkkvik. Hlava je teď zapnutá na max a nepovolí. Ještě 4 km, ještě 3 km, ještě 2 km. Kilometry ukrajuji opravdu po jednotkách. Pořád mi není do zpěvu, nechápu z čeho tělo bere energii (včera pouze suchý krajíc chleba + jedna tyčka a dneska nic), ale tohle nepustím.
V půl třetí je dobojováno. Uff, tak tohle byl další ukázkový den, kdy fyzicky mám pocit, že to nejde, ale když chce hlava, tak to nějak půjde. Mám v plánu v Jäkkvik zůstat jeden den a dát se do kupy. Sice tím už 100% rozbiji můj plán, ale nedá se svítit. Letenku můžu zrušit a vlak mi bohužel propadne. Hlavní je se dát do kupy, pak budu řešit ostatní věci. Najdu tedy hostel s kempem, ale recepce je otevřena až od 4 odpoledne. Zajdu si tedy do nedalekého obchodu pro Colu (na ten žaludek) a suché keksy. Pak se vrátím k hostelu, kde už čekají 2 hikeři z opačného směru. Dáme se chvilku do řeči a máme tady Nora a Američanku. Lehnu do trávy, dám si první doušky Coly a začnu dopisovat blog za dnešek, protože není co jiného dělat.
Ve čtyři se zahlásím na recepci a jdu si vybrat místo pro stan. V tu dobu je hostel plný hikerů, kteří přišli z obou směrů.
Jakmile mám vše ošéfované, tak si sednu do jídelny, kde je nejsilnější Wi-Fi a začnu řešit vlak a letadlo. Propočetl jsem si, že po plánované pauze v Jäkkvik bych musel další dny ukrajovat v průměru 42 km!!!, což je nereálné. Rozjel jsem tedy webové portály a překopal ukončení Kungsleden. Do Abisko teď “musím” dojít do soboty do cca dvou odpoledne a odlétám v neděli odpoledne. Pořád to je našlapané, ale věřím, že ten den volna mi pomůže a počasí se taky umoudří. Letadlo nebyl problém zrušit, protože mi ho přesunuli, takže jsem mohl žádat o redundanci, což jsem udělal. Vlak mi bohužel propadl – kupoval jsem si nejlevnější jízdenku, kde nebyla žádná možnost.
Pak si volám s domovem, aby věděli o změnách. Fajn pokecáme a během toho do jídelny přicházejí další hikeři s luxus večeřemi. Taky bych si dal, ale ještě musím vyčkat. 😉 Po hovoru se vyhecuji a nahodím první článek. Zbytek doufám zítra. Nakonec dopisuji článek za dnešní den a najednou je 21:18. Poslední dny jsem usínal daleko dříve. Že bych už byl přespaný. 😂
Dneska: 14 km, celkem: 170 km