7.7.2023 – severské dobrodružství začíná
Chtěl jsem napsat, že mě ráno uvítalo Slunce, ale ono skoro nezmizelo. Musím během trailu vyfotit, jak to tady vypadá během “noci”. Ale jsem překvapený, že mi nedělalo problém usnout, i když bylo pořád světlo. Únava byla podle všeho solidní.
V půl osmé se (ne)dobrovolně soukám ze spacáku, i když jsem si několikrát řekl, že jsem na DO-VO-LE-NÉ. 😂 Lehce posnídám a začnu si batoh přebalovat, aby mi pohodlně seděl na zádech. V 8:15 jsem sbalen a vyrážím na první ofiko den. Počasí paráda a tím, že jsem se hned zakousnul do kopce, tak za chvíli jsem měl pohled na celé údolí za mnou. Tak tohle by šlo.
Pokračuji po mírných vlnách a ze všech stran na mě vyskakují kopce, které hrají všemi zelenými barvami. A za nimi hory, kde jsou zbytky sněhu z loňska. Postupuji touto čarokrásnou krajinou a cesta se lehce stočí doprava za kopec a vykoukne na mě údolí, kde se na dně klikatí řeka Vastra Syterbäcken a obě strany jsou lemovány neskutečným kopci. A tu potkám prvního hikera v protisměru. Nakonec jsem jich dneska potkal opravdu hodně v obou směrech – je to žádaný kousek přírody. 😉 Jde se mi opravdu luxusně, takže projdu kolem první chaty Viterskalet a kousek za ní si dávám pauzu.
Po pauze se za chvilku dostanu do dalšího údolí a čeká mě táhlé, ale pozvolné, stoupání. Díky obrovským “stěnám” na obou stranách si opět připadám skoro nicotný a užívám si tuto paráda na plný plyn. Jakmile se blížím na pomyslný vrchol, tak si představuji, co bude dál. Nakonec to vyhrála jakási náhorní plošina, která se rozevřela na všechny strany.
Po chvilce překvapivě ostře odbočím doleva a čeká mě celkem solidní stoupání. Jsem ale dobře rozchozený a v kopci předeženu nejprve 2 holčiny a poté 2 páry. Odměna na vrcholku kopce je parádní – výhled do dalšího mega údolí s mnoha jezery a níže další chata, tentokrát Syter. Výhled to sám naznačoval, takže byla “povinná” pauza.
Dolů to jde vždycky dobře, takže za chvilku prolítnu kolem chaty, trochu si nastoupám a chvilku traverzuji. Před dalším sestupem mě čeká dechberoucí pohled na spletenec vody a země – jezero Tarnäsjön s mnoha ostrůvky.
Při sestupu mě dožene déšť, kterému jsem kolem poledne úspěšně unikal. Nasazuji nepromokavé kombo, které v následující hodině podává luxus výkon bez kompromisů. Aniž bych to tušil, tak trail to bere doslova středem skrz jezero. Mezi jednotlivými “ostrovy/poloostrovy” jsou visuté mosty, takže je to unikátní procházka. Bohužel za deště, takže jen sem tam fotím tu architektonickou krásu.
Po téhle mostové parádě se trail stočí k jezeru a další kilometry mi jezero dělá parťáka. Déšť ustane, ale je celkem zima. Inu, jsem na dalekém severu, kde i v létě není extra horko. Krajina kolem jezera je naprosto odlišná oproti dopolední pasáži. Nyní jsem v jakémsi březovém pralesu. Hustý porost, takže když kolem půl páté začínám přemýšlet, kde budu spát, tak to zatím vypadá všelijak.
Kolem 17:20 konečně nacházím otevřený prostor a začnu stavět stan. A to byl signál pro přítomné komáry a mušky. Našli si oběť, která je na místě. Opět se prověřila moje trpělivost a ani nemám odvahu tady dát fotku mých lýtek. Ale tohle k tomu bohužel v létě patří. Jakmile jsem uvnitř stanu a vybiju zbytek, co se dostal dovnitř, začnu si vařit zaslouženou večeři. Dneska se podává rajčatová polévka. Pak si na mapy.cz měřím dnešní km a je to nad plán. Ale cca 3 km z toho jsou ze včerejšího večera.
Po sedmé začínám třídit fotky, které jsou následovány psaním. Tím, že je pořád světlo, tak mi vůbec nepřipadá, že je již večer, když končím v půl deváté.
Dneska: 38 km, celkem: 38 km