22.7.2023 – Abisko!!!
Těžce jsem bojoval, abych usnul. Přece jenom poslední dny toho už tolik nechodím, spím solidní hodiny, a tak se to musí někde projevit. 😉 V sedm jsem již na nohou a kontroluji stav počasí. Opět zataženo, ale opět neprší. Dokonce mám pocit, že je tepleji než včera. Kouknu “nahoru” a horní pasáž trailu ze včerejška je zakrytá v mračnech, takže jsem to včera pěkně stihl. Na pohodu posnídám, a pak se sbalím do “leteckého” módu – vše včetně tyček a stanu jde dovnitř batohu.
Po osmé startuji a cíl je jasný a jednoduchý – Abisko, které je vzdáleno pouhých 16 km. Jsem tak natěšený, že hned ze startu kopnu do vrtule a doslova pádím dolů. Za chvilku mám za sebou hlavní sestup, který byl v plánu včera a přecházím most. Za mostem je dle mapy kempoviště, ale pro mě to je stanové městečko. A překvapivě to tady v půl deváté již žije. Že by i ostatní neuměli dospat? 😉
Díky sestupu se dostávám pod linii stromů, takže mými parťáky se opět stávají všudypřítomné břízy. Po deváté míjím poslední chatu s příznačným názvem Abiskojaure a poprvé vidím ceduli, kde je napsáno Abisko a číslovka 12. Je to blízko! 😉
Trail pokračuje podél obrovského jezera Ábeskojávri. Zde už, pro mě, bohužel jde cítit, že divočina je pryč a tady diktuje pravidla turismus. Jasným důkazem je chodník pro čtyřkolky. Ano, to není luxus pro hikery, aby se netlačili na jednom chodníku, to je proto, aby zde projeli čtyřkolky.
Čím jsem blíže k Abisko, tak samozřejmě je zde více a více denních turistů. Postupně se jezero nenápadně přelije do řeky Abiskojokk, která mi bude dělat společnost až do Abiska. Překvapuje mě jedna pasáž, kde břízy nemají skoro žádné listí a i mechy či tráva vypadají suše. Jakoby tady byl podzim. Moc tomu nerozumím, protože vody je všude kolem dost.
Finální pasáž je už opravdu zaplněna lidmi, takže to ubírá z té divočiny, kterou jsem zažíval poslední dny. Ale s tím jsem víceméně počítal a nevezme mi tak radost, že se blížím do cíle. 😉
Už jsem skoro u cíle, ale nikde nevidím známý začátek/konec trailu – dřevěný vstupní “tunel”. Navigace (Mapy.cz) mě zavedla obloukem před bránu. Ups. Takže jsem si bránu nejprve prošel jakobych začínal, pak se otočil a slavnostně dokončil trail. 😂
Radost a vděk – toto jsem cítil, když bylo jasné, že jsem to zvládl. I když to bylo pouhých 16 dní, tak byly intenzivní a Švédsko mi představilo skoro celou svou paletu, co se týká počasí.
Krása těchto delších/dlouhých trailů spočívá v tom, že i když už máte něco za sebou, tak na startu dalšího trailu jedete od začátku. Nemáte nic jistého. Čekají vás nové výzvy, nové “trable”, nové těžké chvíle, ale taky nové dobrodružství, nové zážitky, setkání či radosti. 😉
Dneska: 16 km, celkem: 419 km, lodí celkem: 16,2 km, autobus: 30 km