18.7.2023 – chůze, loď, delší chůze, loď, autobus, chůze
I přes solidní fyzický výkon mám problém spát skrz celou noc. Teda, nazývat to nocí je už první “přešlap”. Asi svoje dělá i to non stop světlo. Ale zase kdy jindy vyfotíte ve 2:46 takovouhle fotku?
Vstávám v 5:30, respektive budík mě budí. Není to překlep, ale daň za krásně místo na spaní. Mám objednanou loď na 8 ráno a jsem vzdálen cca 4 km. Budík ještě posunu o 8 minut (nevím, proč zrovna osm minut – jako že to něco zachrání 😂), ale při druhém zvonění už musím ven. Je pod mrakem a celkem chladně.
Do hodiny jsem hotov, takže po půl sedmé vyrazím směr jezero Gábddájávrre. Po ostrém padáku jsem pod linii stromů a vlítnu do mokřin. Naštěstí jsou tady všude chodníky, ale spát by se tady nedalo. Jen si potvrzuji, že to byla luxusní volba zůstat “nahoře”. U jezera jsem před půl osmou, takže paráda. Ale nikdo další. Trochu jsem to čekal, ale i tak jsem překvapen, že opravdu nikdo ráno nechce jet. Před osmou dorazí loď s 9 lidmi, takže total plná. Loď mám tedy jen pro sebe a jízdu si užívám. V jezeru jsou i bójky a další ukazatele, jak jezerem projet, protože i uprostřed jezera vyčnívají velké kameny. Když jsme za polovinou, tak nás míjí další plná loď. A když dorazíme na břeh, tak tam čeká další skupinka lidi. Takže z mého směru pouze jeden, z opačného 3 plné lodě! 😉
Kapitánovi zaplatím 380 korun švédských a pomalu se zakusuji do dalších metrů na trailu. Čeká mě nějakých 19 km a musím to stihnout do odjezdu odpolední lodě v 15:00. Počasí je naprosto ideální a přesně za takovým jsem přijel – zataženo, vítr, 15 stupňů max. Rozjedu pohybový aparát na max, abych měl co nejrychleji za sebou menší stoupání. Pak mě čekala další náhorní plošina, která se lehce vlnila. Díky nenáročnému terénu krásně ukrajuji km za km a potkávám spoustu hikerů. Okolí je krásně seversky chladné. 😉
Co jsem netušil bylo, že finální čtvrtina je naprosto luxusní záležitost. Nejprve mě uhranou 2 obrovské specifické skalní masívy s jezerem a poté pohled do údolí, kam jsem sestupoval. Opravdu nádherný kus přírody. Mám signál a data, tak tuhle krásu hned posílám domů a chvilku si píšeme. V závěru sestupu se již tak oteplilo, že jsem zpátky jenom v triku.
U jezera jsem v půl druhé, takže luxus čas. Je zde spousta chat, takže to tady žije. Zajdu do hlavní chaty zjistit, jak to je s lodí. Nakonec si na recepci kupuji i lístek. Pak si v mini obchodě koupím jídlo na další den a nanuk jako odměnu. Využívám Wi-Fi na chatě a nahodím další článek.
Po půl třetí scházím přímo k jezeru, kde pak nastoupím na celkem velkou loď oproti tomu, co jsem zvyklý. Je to přece jenom tradiční spoj pro turisty, který jede 4x za den. Na druhé straně jsme za 10 minut a zrovna přijíždí autobus. Já se u řidičky ujišťuji, že můj autobus přijede až za hodinu a taky staví přímo tady u mola a ne na hlavní cestě. Hodina čekání uběhne celkem rychle a opět dorazí loď a autobus. Nebyl jsem si jistý, jak moc na sebe ta loď a autobus čekají, proto jsem jel o loď dříve. Ale vypadá to, že to tak mají v letní sezóně nastavené, tak je to možné provést i časově natěsno.
Chci platit jízdenku a řidič vezme mobil + čtečku karet a “chytá” signál. Bohužel se nedaří, ale nikdo nestresuje. Domluvíme se, že to zkusíme na další zastávce a tam to opravdu klapne. A teď proč vlastně jedu autobusem? V prvním článku je fajn mapa, kde jde vidět, že je mezera mezi Saltoluokta a Vakkotavare. Je to 30 km po asfaltu a drtivá většina to nechodí. I já vím, co dokáže 30 km na asfaltu, takže již doma bylo rozhodnuto, že pojedu autobus. Autobus měl i 20 minutovou pauzu, takže nakonec jsem u chaty Vakkotavare v 17:20.
Zítra mě čeká poslední jezero, které má velmi brzké ranní odjezdy (7:15, 8:15) a je vzdáleno skoro 14 km. Musím tedy dneska ještě něco zarvat, abych to v ideálním případě ráno stihl. První cca 2 km jsou ale nekompromisní žebřík – neskutečný svah. Pozitivum je, že za krátkou dobu mám celé jezero na stříbrném tácu.
Pak se to už zklidní a já pokračuji v táhlém stoupání v kamenném “bludišti”. Jakmile se zatáhne, tak začne být až překvapivě zima. Až se mi nechce věřit, že jsem se pár dni zpátky doslova pekl. Nakonec jdu až do 19:40 a k jezeru mi zbývá nějakých 6 km. Ano, zítra se opět bude vstávat brzo. 😉
Postavím stan za přítomnosti ostřejšího větru, tak doufám, že přes noc tady nezůstane, jinak bude o zábavu postaráno. Na večeři si dávám dehydratované jídlo – Pasta Carbonara a velmi povedené. Pak rychle foto, článek a jdu spát.
Dneska: 31 km, celkem: 322 km, lodí celkem: 15,2 km, autobus: 30 km